Přijali jsme pozvání od Electronic Arts a zajeli jsme se podívat do stockholmského studia DICE, které již příští týden vypustí hru, na kterou se upíná pozornost všech fanoušků Hvězdných válek. A že jich není málo.
Battlefront 2 umožňuje prožít ty nejlepší momenty obou trilogií Star Wars.
Po nějakých 16 hodinách strávených ve Star Wars: Battlefront 2 můžu s klidem říct, že po rozporuplných reakcích na první díl (naši recenzi najdete tady) autoři opravdu hru vylepšili prakticky v každém ohledu. Na základě pečlivého naslouchání komunitě se nebáli sáhnout do vnitřností, a dvojka tak není jen větší, hezčí a jednodušší, jak bývá u pokračování často zvykem, ale naopak mnohem komplexnější a ucelenější.
Cílem prý bylo, aby si tu pro sebe něco našel každý fanda Hvězdných válek. Nabídka je široká, od příběhové kampaně přes přímočaré režimy na pár minut, jakými jsou Arcade nebo Team Deathmatch, až po obrovské taktické bitvy pro ty, kteří se do hry chtějí plně ponořit na dlouhou dobu. Plus jsou tu ještě nečekaně propracované souboje ve vesmírných stíhačkách, které by klidně vydaly na samostatný titul samy o sobě. To vše provázané do jednoho funkčního ekosystému.
Konečně příběh
První díl se sice prodával skvěle, vůči hratelnosti jsme však měli spoustu výhrad. Dvojka toho spoustu opravuje.
Začněme u příběhové části hry. Kvůli přísnému embargu nemůžeme z této části hry ještě příliš prozradit, ale jisté je, že tu tato složka hry není jen tak do počtu. Hlavní hrdinkou kampaně pro jednoho hráče bude Iden Versio, velitelka elitní bojové jednotky Impéria. Minimálně zpočátku tak budeme střílet po těch hodných. Pořádnou příběhovou hru ze světa Hvězdných válek jsme tu neměli už opravdu dlouho a po nedávném zrušení „tajného“ projektu od Visceral Games se k Battlefrontu 2 upírají snad až příliš veliká očekávání.
Kvuli přísnému embargu vám zatím nemužeme ukázat žádné záběry z Battlefront 2, tak alespoň pár fotek z kanceláří DICE. Kulečník, pinbally, ping pongový stul a skvělé kafe. Však tu také lidé bývají až dlouho do večera.
Když spolu hráči spolupracují, je to paráda. Obzvláště v režimu Galactic Assault.
Poněkud nešťastně, musím říct, protože řekněme si to na rovinu, hlavní kouzlo hry je pořád v multiplayeru. Cílem autorů nebylo udělat z této složky zcela samostatnou kapitolu, jako to předvádí například Call of Duty, ale naopak využít stejných kulis, jaké má multiplayerová část. Kampaň kombinuje letecké i chodící pasáže, občas se kouknete na nějaký ten filmeček, ale pořád je to především zběsilá akční hra. Nečekejte od hry nového Jedi Knighta, tady se především střílí. Dohrání prý zabere nějakých šest až sedm hodin a oproti ostudnému Battlefieldu 1 je to pořád obrovský krok dopředu. Na finální zhodnocení, jestli se nákup hry vyplatí i čistě jen kvůli této části, si však počkejte do naší recenze.
Vesmírné souboje připomínají stařišké X-wing vs. Tie Fighter, jso uvšak mnohem arkádovější.
Pro zapřísáhlé vlky samotáře je tu pak ještě mód Arcade, který nabízí dost prostoru pro vyblbnutí proti umělé inteligenci. Obsahuje zhruba dvacet úkolů za obě strany, z nichž většina spočívá jen ve snaze přežít co nejdéle proti přesile, anebo naopak „ulovit“ požadovaný počet nepřátel, než vyprší časomíra. Je to ideální způsob, jak se se hrou seznámit, ale jinak tomuto módu chybí něco, co by vás k němu přikovalo na delší dobu. Jediným důvodem, proč u Arcade trávit čas, tak vidím jen v tom, že ho lze hrát s kamarádem ve split screenu na jedné obrazovce.
Jako ve filmu
Když si vypnete uživatelské rozhraní, je hra opravdu nádherná.
Což mě přivádí k tomu, že bych měl pohovořit o technickém zpracování. Hru jsme nezvykle nehráli na PC, ale na PS4 Pro. Ovládání tak nebylo úplně nejsnazší, ale všichni jsme měli stejné podmínky. Co se však týče grafického zpracování, hra vypadala nádherně i na „pouhé“ konzoli. Ať už se bojovalo na vyprahlé planetě Tatooine, v džunglích na Endoru, nebo deštěm skrápěném Kaminu, atmosféra je přenesená na jedničku. Pokud si navíc v menu vypnete poněkud přebujelé uživatelské rozhraní, stanete se svědky scén, které jako by vypadly přímo z filmů. V bojích 20 na 20 hráčů panuje všude kolem ta správná bitevní vřava, která musí chytit za srdce každého milovníka Hvězdných válek, ať už má radši starší klasiky, nebo dává přednost novým dílům. Záběr hry je totiž rozprostřen přes obě trilogie, takže tu máme jak války klonů s droidy, tak i klasické souboje rebelů se stormtroopery.
Battlefield 5?
Po dva dny jsem se utkával se zástupci největších herních médií a snažil se nedělat Bonuswebu ostudu.
Ale pojďme ke hře více hráčů, která je tím nejdůležitějším. Jak se nepříjemně přesvědčili tvůrci hry LawBreakers „obyčejný“ team deathmatch, v němž si dva týmy jdou po krku, dokud jedné ze stran nedojdou životy, nesmí chybět. A tak tu také je. Mnohem zábavnější než prostá „vybíjená“ je však mód Galactic Assault. Jde o asynchronní bitvu, v níž se bojujícím stranám průběžně mění úkoly.
V režimu Heroes vs. Villains si dosytosti užijete hraní za jinak vzácné hrdiny.
Začínáte například dobýváním několika pozic na mapě, poté bráníte konvoj a na závěr vás čeká časově omezený frontální útok na nepřátelskou pevnost. Vždy jde o složité a napínavé bitvy, které trvají zhruba půl hodiny. Vyzkoušeli jsme si je hned na několika mapách, pokaždé to bylo o dost jiné, ale vždy velice zábavné. Nejlepší na tom je, že tyto mise mají svůj vlastní minipříběh, odehrávající se sice beze slov a brífinků, za to plně odpovídající zasazení do bohaté historie Star Wars univerza. Dokonce i z postav hrdinů, které si ti nejlepší hráči mohou jednorázově odemykat a kteří dramaticky mění rozvržení sil na bojišti, lze na každé mapě vybírat jen ty, kteří mají v dané bitvě co dělat. Zjednodušeně řečeno takový Lando Calrissian se třeba s Darth Maulem prostě nepotká.
Ale pokud se takové hereze chcete přeci jen dopustit, je tu pro vás mód Heroes and Villains, který je naopak na podobné situace zaměřený. Jde o krátké intenzivní souboje na opravdu malých mapách, ve kterých si dva týmy po čtyřech hráčích složené jen z hrdinů jdou navzájem po krku. Je to ideální způsob, jak si je všechny osahat, protože v klasických bitvách jsou vzácní a určeni jen pro ty nejlepší.
Ušetříme nebo naopak?
Ekonomie hry je postavena na krabicích s lootem, které si kupujete za vydělané kredity. Anebo vytáhnete opravdovou peněženku.
Každá vaše aktivita v zápase vám vydělává body nazvané Battle Points. Nejsnadnější způsob, jak je získat, je samozřejmě zabíjením protihráčů, ale přidělují se i za plnění hlavních úkolů, podporu spolubojovníků apod. Nějaké ty bodíky dostanete i jen za to, že zemřete, což se nazývá vznešeně jako hrdinská oběť, ale všichni víme, že je to jen proto, aby ani ti největší zelenáči neměli na konci trapnou nulu. Za body si pak v průběhu bitvy jednorázově otevíráte další obsah. Chcete speciálního vojáka? Tank nebo stíhačku? Anebo si budete šetřit a utratíte všechny až na konci za šanci stát se na chvíli Darthem Vaderem? Jak je libo, ale vězte, že se k tomu také třeba ani nemusíte dopracovat.
Samotné zápasy jsou skvělé, ale co vás u hry udrží opravdu dlouhodobě, je místní motivační systém. EA se na rozdíl od konkurenčního Call of Duty rozhodli, že svoji komunitu nechtějí štěpit, a proto budou všechny následné přídavky distribuovány zdarma.
Ale na čem chtějí autoři vydělávat, ptají se ti cyničtější z vás? Na tzv. loot boxech, bez nichž už by dnes žádná hra snad ani vyjít nemohla. Každý kus herního vybavení, ať už jde o zbraně, hrdiny či obecné vojenské třídy, jde totiž ještě dále vylepšovat „sběratelskými“ kartami.
Tohle zvíře si sice osedlat nemůžete, jinak je však nabídka dorpavních prostředků opravdu bohatá.
Ty si nakupujete v náhodných balíčcích za herní měnu a samozřejmě, pokud se vám nechce dlouho čekat, jde pořízení uspíšit i utrácením skutečných peněz. Autoři se ale dušují, že ty nejlepší odměny půjde odemknout jen poctivým hraním a že vás hra nebude párovat s příliš silnými (čti bohatými) hráči. Tedy že se nemusíme bát kontroverzního systému podpory prodeje mikrotransakcí, jak si ho nedávno nechal patentovat Activision. Ale jak to nakonec bude opravdu fungovat v reálu, si raději počkejte do naší ostré recenze.
I když sedíme u nabušeného PC s myší a klávesnicí, hrajeme Battlefront 2 ve skutečnosti na PS4 gamepadem. I tak ale hra vypadá skvěle.
Tu vydáme ve dvou částech. V úterý čekejte samostatné zhodnocení kampaně pro jednoho hráče, recenzi multiplayeru však nechceme uspěchat. Sice jsem jeho hraním strávil celé dva dny, ale svůj názor na hru poskytne také Ondra. Chceme si také vyzkoušet, jak běhají ostré servery a jak se hra ovládá na myši a klávesnici.
