Připravte si světelné meče, příběhová kampaň Battlefrontu 2 je skvělá

Battlefront 2 je sice především multiplayerová hra, ale tentokrát nabízí i příběhovou kampaň pro jednoho hráče. A ta je až nečekaně povedená.

Po posledních dvou filmech Star Wars už jsem myslel, že jsem ze své posedlosti vyléčen.

Hlavní hrdinka kampaně Iden Versio. Její obličej je vymodelován do nejmenších detailů.

Ne že by byly špatné, ale tak nějak už jsem se při jejich sledování cítil nad věcí a tušil jsem, že žádné další tematické župany, sběratelské edice na Blu-Ray, trička, ani svítící kondomy (I will not be your father!) už hromadit nebudu. 

Jenže po dvou osmihodinovkách strávených ve světě Star Wars Battlefront 2 (viz náš předchozí článek) už v tom zase naplno lítám. Ta hra má totiž všechno, co si každý fanoušek může přát. Do detailů propracované jednotky, hrdiny, světelné meče, vozítka, roboty, rasy, planety, vesmírné souboje a také příběhovou kampaň.

Kdysi dávno v předaleké galaxii

Ať už jste zrovna kdekoli, prostředí je opravdu působivé.

Člověk by čekal, že když má někdo licenci na nejoblíbenější fiktivní univerzum na světě, bude ho pořádně ždímat. Omyl. Pořádnou hru ze světa Hvězdných válek jsme tu neměli opravdu dlouho. A když už, tak multiplayerovou, což je sice fajn, ale ne pro každého. A přitom to dřív šlo, ostatně Dark Forces, Knights of the Old Republic nebo třeba Republic Commando jsou geniální hry, na něž dodnes nedám dopustit.

Kampaň v Battlefrontu 2 se kvalitou těmto legendám nepřibližuje ani na dohled, ale přesto je skvělá. Možná je to tím, že ta v Battlefieldu 1 byla vyloženě trapná, a tak se v tomto ohledu od DICE nedalo moc čekat, možná tím, že už jsem měl po Star Wars hře opravdový absťák, ale upřímně jsem se u ní po celou dobu bavil. Bohužel „celou dobu“ znamená v tomto případě pouhých šest hodin a to ještě na nejtěžší obtížnost, při které jsem některé pasáže několikrát opakoval. Právě podměrečná délka je tou největší slabinou hry pro jednoho hráče. Ale lepší šest hodin zábavy než sto hodin nudy, no ne?

Temná strana síly

Během kampaně si zahrajete i za řadu známých filmových hrdinů.

Hlavní postavou je tentokrát žena, která dokonce slouží v řadách Impéria, to by však bylo k originalitě vše. Iden Versio je velitelkou elitního týmu Inferno a také dcerou vysoce postaveného generála, ale asi neprozradím moc, když řeknu, že se situace rychle zkomplikuje. Příběh je takový ten klasický standard, neurazí ani nenadchne a místo nečekaných příběhových zvratů se spíše soustředí na to, jak hráči ukázat co nejvíce různorodých planet celého Star Wars univerza. A to se mu daří, protože se v rámci vyprávění podíváme na zalesněný Kashyyk, vyprahlé Jakku nebo třeba do hlavního města Naboo.

A všude to vypadá skvěle. Třetí generace Frostbite enginu se činí a až se budete prohánět mezi troskami druhé Hvězdy smrti, nebo na prosluněných pláních Takodany, budou vám vypadávat oči z důlků. Navíc se hra solidně hýbe i na daleko slabších kartách než na mojí šestigigové 1060, kdy jsem si mohl v HD dovolit Ultra detaily a počet snímků neklesl pod 60.

Ani v kampani samozřejmě nesmí chybět létací pasáže. Tohle je mimochodem nejobtížnější část hry.

Vlastně největší problém celé kampaně vidím v její až příliš veliké rozevlátosti. Jako by se autoři snažili prodat vše, co jejich hra nabízí, a tak se skáče z planety na planetu, ze stíhaček do bojových robotů, a aby toho náhodou nebylo málo, několikrát si i zahrajete za úplně jinou postavu. Ocitnout se v kůži Luka Skywalkera nebo Hana Sola je sice skvělé, ale vše se střídá takovým tempem, že si toho ani pořádně neužijeme.

Zato herní náplň se nemění vůbec, v podstatě tu jen střílíme po všem, co se pohne. Tady je bohužel patrné, že základní mechaniky pocházejí z multiplayerové hry a nic než jednu akční scénu za druhou tu nehledejte. V některých místech, jako třeba při obraně paláce na Naboo, je to tak evidentní, že jsem měl pocit, jako bych hrál nějaký multiplayerový režim proti botům.

Naštěstí je tu spousta dějových filmečků i rozhovorů přímo během misí, takže tento dojem nikdy netrvá dlouho. Občas dokonce narazíte na možnost se mezi nepříteli proplížit, ale je to zbytečné. Jádro hry se nezapře, a tak je mnohem zábavnější i snazší se k cíli prostě prostřílet.

Dokonalý předkrm

Příběhová kampaň je skvělá, škoda že není trochu delší.

Příběhový režim tu vlastně supluje roli tutoriálu. Během dvanácti misí si vyzkoušíte většinu zbraní a dopravních prostředků, zároveň si i postupně otevíráte speciální schopnosti, kterých je na výběr opravdu spousta. To vám pak usnadní orientaci v multiplayeru, protože komu by se chtělo dlouze studovat popisky všech vlastností, když si je může rovnou vyzkoušet. Všechny ty různé druhy granátů, scannerů, jetpacků, dočasné nesmrtelnosti, lékárničky apod., kterých můžete nést jen omezené množství, radikálně mění způsob hraní. Svoji postavu si tak můžete dokonale přizpůsobit podle svého herního stylu.

Kampaň je prostě skvělá, ale hřeší také na to, že tu prostě žádnou jinou moderní hru pro jednoho hráče ze světa Star Wars nemáme. Upřímně řečeno, pokud neplánujete multiplayer, rozhodně bych s koupí počkal na nějakou výraznou slevu. Šest hodin je prostě proklatě málo.

Pokud však nad Battlefrotnem již uvažujete, může být právě příběh tím rozhodujícím faktorem. Navíc se, stejně jako zbytek hry, bude postupně zdarma rozšiřovat. Již 13. 12. se tak můžeme těšit na další kapitolu dějově provázanou s filmem The Last Jedi, který tou dobou akorát půjde do kin.

Ve výsledku tedy spokojenost, ale stejně bych raději regulérní pokračování Dark Forces.

Upozornění: Hodnocení odpovídá pouze části hry pro jednoho hráče. V multiplayeru jsme sice již strávili spoustu času, ale vzhledem k tomu, že se hra doslova mění pod rukama, počkáme s vynesením finálního rozsudku až se situace uklidní.