Výstava E3 byla pro hráče počítačových her vždy tou nejdůležitější událostí celého roku, do pár dnů jejího konání byla totiž koncentrována všechna zásadní oznámení o chystaných titulech. Její první ročník se uskutečnil v roce 1995, od té doby pak losangeleské výstaviště Convention Center patřilo na přelomu června vždy jen „pařanům.“
E3 pro nás byla vždycky náročná, ale uměli jsme si ji užít a bude nám chybět.
Vzhledem k obrovským nákladům, které konání takové megalomanské události přestavovalo, se však v posledních letech začal význam celé události drolit. Ti největší hráči si začali dělat vlastní menší obdobu (Electronic Arts, později i Sony), definitivní ránu však E3 zasadila až pandemie covidu. Vývojáři se díky ní naučili komunikovat s veřejností i jinými kanály a táhnout se přes půl světa podívat na trailery, které si už o pár minut později může každý pohodlně přehrát z tepla svého domova, tak rychle přestalo být lákavé. Letošní ročník měl být návratem na výsluní, skončil ovšem blamáží a poté, co svoji přislíbenou účast odvolal i francouzský gigant Ubisoft, pořadatelé raději celý podnik zrušili.
Je nám to trochu líto, na druhou stranu pokrok nelze zastavit, a i když měla osobní setkání ve slunné Kalifornii své kouzlo, zvládneme se novým pořádkům snadno přizpůsobit.
To nejdůležitější stejně bývalo prozrazeno v několika málo opulentních prezentacích, které připomínaly halové show. I když šlo o pečlivě naplánované vystoupení, občas se pořadatelům podařilo hráče překvapit. A to jak v dobrém, tak špatném. Pojďme si několik nejslavnějších momentů připomenout.
