Robert A. Kotick je typickým představitelem toho, čemu se říká splněný americký sen. Podle jeho matky se jeho obchodnické nadání projevilo už v batolecím věku, kdy prý dokázal rodinnému příteli prodat její popelník za tři dolary. Když byl Bobby, jak si dnes nechává familiérně říkat, na střední škole, nechal si natisknout vizitky a z tradičních brigád jako byl rozvoz jídla, vyplétání tenisových raket nebo prodej peněženek se brzy přesunul k lukrativnějšímu byznysu.
Robert Kotick v posledních měsících příliš důvodů ke smíchu nemá.
V nevyužívaných termínech si pronajímal hudební kluby a pořádal v nich párty pro své ještě nezletilé spolužáky. Sám se jich však nezúčastňoval. „Nikdy jsem nepochopil, jak někdo může utratit stovky dolarů za kokain nebo trávu. Na své peníze jsem pracoval příliš tvrdě. Šetřil jsem je. Pořád je ještě mám,“ zavzpomínal si pro časopis Forbes úspěšný byznysmen v roce 2009, kdy už patřil mezi nejbohatší lidi ve videoherním byznysu.
Na stránky respektovaného magazínu, kterému se přezdívá nástroj kapitalisty (The Capitalist Tool), se však dostal už mnohem dříve. Bylo mu teprve dvacet let, když založil technologickou společnost Arktronics, která se zabývala vývojem softwaru pro počítače Apple. Na radu samotného Steve Jobse odešel z univerzity a počítačovému byznysu se věnoval na plný úvazek.
V roce 1990 koupil čtvrtinový podíl v krachující videoherní společnosti Mediagenic, a přestože se tehdy prý nechal slyšet, že hraní považuje za ztrátu času, v průběhu následujících třicet let ji proměnil na mnohamiliardový kolos, který dnes známe jako Activision Blizzard. Pokud vám náhodou samotné jméno největší západní společnosti videoherního průmyslu (větší je jen čínský Tencent, viz náš článek) nic neříká, tak značky jako Call of Duty, World of Warcraft nebo třeba Candy Crush prostě znát musíte.
Mobilní Candy Crush Saga vydělává podobné peníze jako Fortnite.
Kotick je ukázkou toho, že úspěšní můžete být i v oborech, které vám zrovna nepřirostly k srdci. Možná je to právě jeho odstup, díky němuž je tak úspěšný. Na místo plnění uměleckých ambicí a touhy dát světu ty nejlepší možné hry, o kterých tak často slyšíme od šéfů jiných studií, dělá ryze racionální kroky za účelem maximalizace zisku.
Akcionáři mají z neustále rostoucí hodnoty společnosti radost, a tak se Kotick díky jejich neutuchající podpoře může chlubit titulem nejdéle sloužícího šéfa technologické společnosti, jejíž akcie jsou veřejně obchodovatelné. Na druhou stranu jeho zákazníci jej vnímají jako necitlivého byznysmena, jenž nese hlavní vinu za domnělý úpadek jejich oblíbených sérií.
Kotick se ovšem o názory hráčů příliš nezajímá a ve svých výrocích si nebere servítky. „Mým cílem bylo odstranit veškerou zábavu z vytváření videoher,“ prozradil například v roce 2009 svoji metodu, jak udělat vývoj efektivnější. V jiném rozhovoru zase prozradil, že jej už nezajímají značky, které „nemají potenciál být každoročně ždímány na všech dostupných platformách a stát se stamilionovými franšízami.“ V tomto ohledu se ani nelze divit, že když po odsouhlasení zvednutí cenové hladiny her řekl, že být to na něm, zvedl by ceny ještě více, málokdo mu věřil, že šlo z jeho strany jen o vtip, jak se poté snažil vysvětlit.
Jason West a Vince Zampella za Call of Duty od Koticka místo odměn dostali výpověď.
Ale to jsou jen slova, navíc pronesená před relativně dlouhou dobu. Daleko horší dopady na výslednou kvalitu her ovšem mají jeho byznysová rozhodnutí. O vyždímání populárního Blizzardu, který má s dříve milovanou firmou společný už jen název, jsme v posledních měsících napsali mnohé (například tady), zapomínat by se však nemělo ani na vášnivý rozchod mezi vývojáři mimořádně úspěšné série Call of Duty Vincem Zampellou a Jasonem Westem. Ten měl nakonec i soudní dohru, během které na veřejnost pronikly informace o „projektu ledoborec,“ což bylo krycí jméno pro hledání kompromitujících materiálů. Kotick se s dvojicí úspěšných vývojářů nepohodl a snažil se objevit způsob, jak jim nevyplatit zasloužené odměny za mimořádně úspěšnou hru Call of Duty: Modern Warfare 2 (viz náš článek).
Popularitu mu u veřejnosti nepřináší ani jeho každoroční stamilionové odměny, a to i v letech, kdy společnost musela propouštět stovky zaměstnanců. Průměrný zaměstnanec Activisionu přitom bere jen třetinu jednoho procenta Kotickova platu, což ho podle neziskové organizace As You Sow řadí mezi vůbec nejpřeplacenější šéfy amerických firem.
Prokázané spojení s miliardářem Epsteinem donutilo stáhnout se z veřejného prostoru britského prince Andrewa.
Co mocnému manažerovi nakonec možná zlomí vaz, je aktuálně mimořádně výbušné téma sexuálního obtěžování. Kotickovo jméno se objevilo v rozsáhlé kauze miliardáře Jeffreyho Epsteina obžalovaného ze zneužívání nezletilých dívek, ještě hůře však pro něj vypadá aktuální kauza kolem dlouhodobého sexuálního obtěžování v kancelářích Blizzardu (viz náš článek).
Kotick údajně o sexuálním obtěžování nejenže věděl, ale nad jeho aktéry držel ochranou ruku. A co hůř, na povrch začínají vyplouvat další podobné informace z jeho minulosti. V roce 2006 své asistence hrozil fyzickou likvidací, s ženou se nakonec vyrovnal mimosoudně. Ve stejné době také propustil letušku svého soukromého tryskáče, která si stěžovala na to, že byla obtěžována ze strany pilota.
Přestože se před sídlem firmy pořádají protestní pochody a mnozí dávají demonstrativní výpovědi, Kotick má stále důvěru akcionářů. Ta však nemusí trvat dlouho, nad společností totiž visí nebezpečí finančních ztrát. Silné znepokojení s panující situací už vyjádřili zástupci tří největších herních platforem dneška.
Kotickovi příliš nepomáhá ani to, že letošní díl Call of Duty se prodává o 40 % hůře než ten loňský.
Šéf amerického Nintenda Dan Bowser označil zprávy za „hrozivé a znepokojivé“ a jeho společnost prý vůči Activisionu podnikla jisté akce. Phil Spencer z Xboxu vyjádřil „hluboké znepokojení“, kvůli němuž „přehodnocuje všechny aspekty vzájemných vztahů se společností Activision Blizzard.“ Jim Ryan z PlayStationu, který je dlouhodobě hlavním partnerem série Call of Duty, pak šel nejdál, když napsal, že byl zklamán a upřímně ohromen, když se o aktuální kauze Activisionu dozvěděl, a jeho vedení nařkl z toho, že „neudělalo dost pro to, aby řešilo hluboce zakořeněnou kulturu diskriminace a obtěžování“.
Sdělení je jasné – pokud se Activision Blizzard neodhodlá k výrazným změnám, bude to mít dopady na jejich dosavadní spolupráci. A to může rychle znamenat pořádnou finanční ztrátu, což je zřejmě to jediné, co akcionáře společnosti zajímá.
Výměna neoblíbeného ředitele je pak tou nejrychlejší a pro veřejnost nejlépe srozumitelnou formou, jak toho dosáhnout. A i sám Kotick si toho je vědomý, během posledního jednání s investory připustil, že pokud se mu nepodaří všechny problémy rychle vyřešit, zváží svůj odchod.
Blíží se éra nepopulárního obchodníka ke svému konci? To bychom se měli dozvědět již brzy.
