Výstava E3 byla pro hráče počítačových her vždy tou nejdůležitější událostí celého roku, do pár dnů jejího konání byla totiž koncentrována všechna zásadní oznámení o chystaných titulech. Její první ročník se uskutečnil v roce 1995, od té doby pak losangeleské výstaviště Convention Center patřilo na přelomu června vždy jen „pařanům.“
E3 pro nás byla vždycky náročná, ale uměli jsme si ji užít a bude nám chybět.
Vzhledem k obrovským nákladům, které konání takové megalomanské události přestavovalo, se však v posledních letech začal význam celé události drolit. Ti největší hráči si začali dělat vlastní menší obdobu (Electronic Arts, později i Sony), definitivní ránu však E3 zasadila až pandemie covidu. Vývojáři se díky ní naučili komunikovat s veřejností i jinými kanály a táhnout se přes půl světa podívat na trailery, které si už o pár minut později může každý pohodlně přehrát z tepla svého domova, tak rychle přestalo být lákavé. Letošní ročník měl být návratem na výsluní, skončil ovšem blamáží a poté, co svoji přislíbenou účast odvolal i francouzský gigant Ubisoft, pořadatelé raději celý podnik zrušili.
Je nám to trochu líto, na druhou stranu pokrok nelze zastavit, a i když měla osobní setkání ve slunné Kalifornii své kouzlo, zvládneme se novým pořádkům snadno přizpůsobit.
To nejdůležitější stejně bývalo prozrazeno v několika málo opulentních prezentacích, které připomínaly halové show. I když šlo o pečlivě naplánované vystoupení, občas se pořadatelům podařilo hráče překvapit. A to jak v dobrém, tak špatném. Pojďme si několik nejslavnějších momentů připomenout.
1 V jednoduchosti je síla
Na E3 roku 2013 se upírala obrovská pozornost, dva největší rivalové na poli herních konzolí Microsoft a Sony se totiž poprvé chystali pořádně představit nové modely svých vlajkových lodí. I když si Xbox One, respektive PlayStation 4 z pohledu hardwarového výkonu i počtu skvělých her neměly co vyčítat, prezentace měla jasného vítěze.
Vývojáři Xboxu totiž tehdy nedokázali nový hardware uspokojivě „prodat“ a místo představování jeho silných stránek zaujali publikum spíše špatně skrývanými slabinami. Kromě toho, že původně plánovali z pohybového rozšíření Kinect udělat nedílnou část konzole (což by samozřejmě výrazně navýšilo její cenu), tak nepříjemně překvapili své zákazníky i tím, že chtěli všechna zakoupení hry vázat na jediný uživatelský účet, což by výrazně omezilo možnost půjčování si her mezi přáteli. Zvláštní rozhodnutí sice nebylo realizováno, Sony však přešlap svého konkurenta dokázalo maximálně využít. Nechalo natočit 20sekundové video, které nejvíce lajkovaný komentář na Youtube dodnes označuje za vrchol pasivně agresivního firemního marketingu. Jmenuje se vcelku jednoduše: „Oficiální návod, jak sdílet hry na playstationech.“ A můžeme v něm sledovat, že jediné, co hráči pro zapůjčení musí udělat, je předat si fyzicky disk se hrou. Srozumitelné a ve své jednoduchosti geniální. Game, set, match.
2 Riiiiiiidge racer
Opulentní scény z E3 můžou vyvolat dojem, že vlastně ani příliš nezáleží na tom, co se na výstavě ukáže, a hráči budou automaticky nadšení. Že to není tak úplně pravda, se v roce 2006 přesvědčil japonský vývojář Kazuo Hirai, když se snažil hráčům „prodat“ remake už tehdy pozapomenuté závodní značky Ridge Racer. Už jen nápad ukazovat na obrovském pódiu přenosné PSP s displejem velikosti několika málo centimetrů nebyl moc dobrý, jeho nemístně extatický přednes názvu hry pak naprosto neodpovídal tomu, co hráči mohli ve skutečnosti vidět. No a když mu bylo odměnou jen rozpačité zakašlání v sále, pro jistotu celý trapas ještě jednou zopakoval hlasitěji.
3 Dechberoucí Keanu
V době konání E3 2019 zbýval do vydání Cybepunku 2077 ještě více než rok a nikdo neměl ani tušení, jakým průšvihem to nakonec skončí. Obrovský hype proto podpořil svojí osobní účastí i herec Keanu Reeves, který se kvůli tomu objevil na prezentaci Microsoftu. Oficiální oznámení data vydání (které se pak stejně ještě několikrát posunulo) však nebylo tím nejlepším momentem celého vystoupení. Ten přišel ještě předtím, když Keanu popsal svět hry jako úžasný (breathtaking).
„Ty jsi úžasný,“ ozvalo se v tu chvíli hlasitě z publika, čemuž se slavný herec zasmál a pohotově zareagoval, že onen křikloun je také úžasný a vlastně i celé publikum v sále je úžasné. Křikloun byl později identifikován jako populární youtuber Peter Sark a za své neomalené vyrušení dostal od autorů hry vzácnou sběratelskou edici Cyberpunku. Jinak si prosím z výše uvedeného příklad neberte, vykřikovat během cizího proslovu je neslušné.
Keanu Reeves just announced to the world that I’m breathtaking #KeanuReeves #XboxE3 #XboxFanFest #Cyberpunk2077 @Xbox @CDPROJEKTRED https://t.co/WRnvdGfYOR
4 Až na krev
Samotné oznámení data vydání je v herním průmyslu velikou událostí, byznysmen Peter Moore odpovědný za úspěch herní divize od Microsoftu proto v roce 2004 nenechal nic náhodě a Halo 2 představil způsobem, na který se vzpomíná dodnes. Datum vydání pokračování kultovní střílečky si totiž nechal vytetovat na paži, kterou poté během přímého přenosu odhalil. Mnozí ho podezírají z toho, že šlo jen o dočasný inkoust, jeho známí ovšem tvrdí, že tetování má dodnes.
“...what do I have to do to get this game actually launched, tattoo the date on my body?” https://t.co/GX5nAwQpNc https://t.co/MHgyNKW1of
5 Příliš mnoho kofeinu?
V roce 2011 měl Ubisoft na E3 opravdu co ukazovat. Rayman Origins, Far Cry 3, Trackmania i Assassin’s Creed Revelations jsou bez debat skvělé hry, na které dodnes nedáme dopustit. Mnohem více se však tehdy mluvilo o výkonu „komika“ Aarona Pricemana, který si na pódiu říkal Mr.Caffeine.
Ne že by tehdejší diváci už tou dobou dávno nebyli z podobných událostí zvyklí na na občasnou dávku trapnosti, toto vystoupení ovšem vešlo do historie jako takřka učebnicová definice termínu cringe. V průběhu několika minut Priceman „naložil“ hustou porcí nevtipných hlášek, nebál se ani těch o penisech nebo výkalech na zubním kartáčku, navíc ani opakovaně nezvládl správně vyslovit jméno slavného spisovatele Toma Clancyho. Populárním memem se pak stalo především jeho „Doodly Doodly Doop,“ výkřik, jímž chtěl imitovat zvuk startujícího stroje času. Na internetu jde dodnes najít desítky vtipných remixů, jen málokterý jejich autor přitom asi tušil, že prý mělo jít o narážku na film Waynův svět z roku 1992.
6 Nekompromisní Reggienator
Jak má naopak vypadat správná prezentace, ukázal dlouholetý ředitel Reggie Fils-Aimé. A to dokonce opakovaně. Přestože byl v první řadě schopný byznysmen, který výrazně změnil obraz Nintenda v očích západních hráčů, vydobyl si rychle status pódiové celebrity. Poprvé se na E3 objevil v roce 2004, aby oživil poněkud fádní a „chladnou“ image, kterou si společnost Nintendo vysloužila o rok dříve.. A lépe to ani dopadnout nemohlo. Divákům se představil takřka dukenukemovským otvírákem „My name is Reggie. I’m about kickin’ ass, I’m about takin’ names, and we’re about makin’ games,“ poté se nebál neomaleně otřít ani o své konkurenty, za což se mu mezi fanoušky rozšířila přezdívka Reggienator. Další jeho nezapomenutelný moment pak přišel v roce 2007, když pohybový doplněk k WII uvedl slovy My body is ready (moje tělo je připravené). Z této hlášky se stal později mem, který sám Reggie několikrát opakoval, například i o více než dekádu později ve svém rezignačním dopise.
7 Viróza
O neformální přístup se v roce 2007 pokusila i společnost Activison, jelikož ale její dlouholetý vedoucí Bobby Kotick je hráčům sympatický asi jako císař Palpatin z Hvězdných válek (viz náš profilový článek), najali raději marketéři zavedeného komika Jammieho Kennedyho (například Randy ze série Vřískot). To se však neukázalo jako šťastná volba. Lépe řečeno, ukázalo se to jako ta nejhorší možná volba, co šla vůbec udělat. Kennedy už od počátku působil až nemístně ležérně a i když to později svaloval na předchozí pracovní vyčerpání, většina lidí jeho „únavu“ dává za vinu spíše alkoholovému opojení. Pro svůj výstup pak zvolil poměrně konfrontační tón, a jeho vtipy na adresu hráčů byly podle mnohých urážlivé. Během zpovídání svých hostů se jakožto nehráč nechal několikrát „setřít,“ publikum pak na něj ke konci křičelo urážky. Na druhou stranu s odstupem lze říct, že ne každý vtip byl úplně špatný, jako když se třeba vývojářů z Neversoftu (série o Tonu Hawkovi) ptal, jestli se při vymýšlení názvu společnosti neinspirovali u údajně nepoužitého názvu pro Viagru.
8 Tleskejte, svině!
Ve většině prezentací ale není žádný prostor pro skutečnou osobitost, a jen se do zblbnutí opakují aktuálně cool výrazy jako exkluzivní, unikátní, zbrusu nový, fantastický, naslouchání fanouškům, revoluční, obrovský... Nezávislé vydavatelství Devolver Digital však svou vůbec první E3 konferenci v roce 2017 pojalo úplně jinak.
V předtočeném vystoupení se vysmáli výše uvedeným praktikám a svojí nekonformní show se vůči ostatním firmám jasně vymezili. Jakožto nezávislý label nemohli nadnárodním kolosům konkurovat množstvím peněz, jejich produkce je dost okrajová, proto si nemuseli brát servítky. Tiskovka Devolveru proto připomínala něco mezi agresivními praktikami „šmejdů“ prodávajících babičkám předražené hrnce a ranými krváky Petera Jacksona. Devolver se stejný vtip pokusil zopakovat již několikrát, a i když to legrace pořád je, poprvé to bylo rozhodně nejlepší.
9 Kouzlo bezprostřednosti
Přestože spolupracovala na řadě vynikajících her, jako je třeba Okami, Bayonetta nebo oba díly hororu Evil Within, bylo jméno vývojářky Ikumi Nakamurové dlouho veřejnosti neznámé. Vystoupení z E3 v roce 2019 z ní však udělalo celebritu, které vyznávají lásku lidé z celého světa. Může za to její krátké představení hry GhostWire: Tokyo během tiskovky Bethesdy.
Přestože šlo o vážnou hru s hororovou atmosférou, přicupitala Ikumi na pódium s odzbrojujícím úsměvem, přiznala nervozitu, roztomilým japonským přízvukem udělala několik vtípků a s radostným povyskočením zase odešla. Zatímco GhostWire: Tokyo později proletělo herním průmyslem bez větší pozornosti (viz naše recenze), na Ikumi se vzpomíná dodnes, i když od té doby žádnou novou hru oficiálně neoznámila.
10 Zrada techniky
Hry jsou poměrně komplexním softwarem, tak si hráči na nějaká ta technologická zaškobrtnutí zvykli (viz náš komentář). Vidět glitch v ostré ukázce je vždy lepší, než být odkázán jen na pečlivě předrenderované „reklamy“, které pak s výslednou podobou hry nemají vlastně skoro nic společného. Někdy však zradí technika v ten nejméně vhodný okamžik a z pečlivě plánované show je jen nechtěný vtip.
Přesně tak se to stalo Microsoftu v roce 2009 během prezentace nového zařízení Kinect, tehdy ještě pod kódovým názvem Project Natal. Vývojář Kude Tsunoda tehdy revoluční vynález, který za pár šupů uměl dokonale přenést hráčovy pohyby na virtuálního avatara, chtěl demonstrovat na jednoduchém příkladu. „Zajímalo vás někdy, jak vypadá podrážka boty vaší herní postavy?“ ptal se řečnicky diváků, aby pak slavnostně zvolal „Bam! Tak tady to je.“ Jenže místo zvednutí nohy se Tsunodova roztomilá postavička zvláštně zamotala a její končetiny začaly kolem jejího těla chaoticky povlávat. Ano, šlo jen o pracovní verzi a Kinect sám pak fungoval prakticky bezchybně, mimořádně špatnému načasování v podstatě banálního „glitche“ se ovšem lidé smějí dodnes.
Osobní vzpomínky redaktorů Bonuswebu
Honza Srp: Na E3 jsem byl třikrát, nejvíce si ale samozřejmě pamatuji tu první z roku 2015, také proto, že to byla moje vůbec první návštěva Ameriky. Zábavných historek mám docela dost, většina z nich je však na můj účet.
Radost z návštěvy americké metropole dlouho nevydržela.
Pokazil jsem to už v Praze. Nechal jsem se totiž rozhodit kamarády, kteří vtipkovali, že spíše než rádoby hipstera moje vousy připomínají islámského teroristu, a tak jsem se nechal oholit. Výsledek byl ale naprosto příšerný, doteď si pamatuji to rozpačité ticho, když jsem s tím tenkrát přišel do kanceláře. Moje sebevědomí dostalo pořádnou ránu a celý pobyt v USA jsem se necítil ve své kůži. Pak jsme si také vzal naprosto příšerný telefon, takže pod každým mým tehdejším článkem lidé zcela oprávněně zpochybňovali mé fotografické „umění“.
Při pohledu na tehdejší fotky mě mrazí. Jednak z jejich kvality, jednak z toho, jak vypadám.
Nepříliš přívětivé prostředí Los Angeles jsem si pak vychutnal na maximum, když jsem se trochu přiopilý vracel z nějakého firemního mejdanu a vyskočil z autobusu v neznámém místě, protože jsem se strašně potřeboval vyčůrat. Noční cesta „gangsterským hoodem“ na nejbližší benzínku, kde mi pomohli zavolat taxi, je jedním z těch momentů, které bych chtěl raději vytěsnit. Až na pár pohrdlivých nadávek se mi však naštěstí nic nestalo. Letos jsem se na E3 těšil, ale tak nějak podvědomě tušil, že z toho nic nebude.
Ondřej Zach:
Nintendo DS na E3 2004
Nejraději vzpomínám na E3 2004. Nebyla to moje první E3, takže už jsem věděl, co mě čeká, a dost se na to těšil. Bydleli jsme asi kilometr od výstaviště v jakési nehezké čtvrti, před níž nás o rok dříve varoval taxikář (dobře, to se mi zase tolik nelíbilo). V noci nás probudily rány, z televize jsme pak zjistili, že kousíček od hotelu v parčíku policisté někoho zastřelili. Sotva jsme vyšli z hotelu, už na nás volal nějaký týpek, jestli nechceme koupit ID. My ovšem zapadli do Burger Kinga spojeného s prádelnou a nafutrováni tak, že jsme vynechávali obědy, vyrazili na výstaviště. Vzpomínám si, že jsme byli s kolegou Michalem Mlynářem naprosto unesení z nového handheldu PSP od Sony. Sony prezentace umí a svoji novinku okázale ukazovalo na výstavní ploše.
Sony PSP na E3 2004
Grafika působila jak z PlayStationu 2 a vše, co jsme viděli, vypadalo nádherně. Nintendo svůj očekávaný handheld DS ukazovalo v zákulisí. Popravdě řečeno, zprvu mě zase tak nepřesvědčil. Dvě obrazovky byly cool, ale… Když jsem viděl formuli na PSP a následně Metrodia na DS, bylo jasné, že DS tahá po technické stránce za kratší konec. A zatímco PSP působilo profi, DS vypadalo jako plasťák z tržnice. Ale jak už to někdy bývá, nakonec se z DS stala moje nejoblíbenější konzole vůbec. Co se dalších her týče, k vidění tam byl například Half-life 2, destrukční závody Burnout 3 a hromada dalších skvělých her. Jsem rád, že jsem tuto éru zažil a byl u toho. Procházet se mezi tematicky laděnými herními stánky s doprovodnými kulisami má svoje kouzlo. Ale neváže se jen k E3. GamesCom sice nemá tak zvučné jméno jako E3, protože vystavovatelé tam většinou přivezli to stejné, co bylo na E3, ale atmosféru uměl zprostředkovat podobnou. Tak snad vydrží, aby ji mohlo nasát i nadále co nejvíc fanoušků.
