Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Ta komunita je svým způsobem malý ráj. Lidé tam o sebe velmi vzájemně velmi pečují. O to těžší to pak je, když se rozhodnete odejít,“ popisují.
Podle pravidel Svědků Jehovových je ten, kdo spáchá nějaký těžký hřích, z komunity vyloučen.
„Není při tom rozdíl, jestli se jedná o porušení etických pravidel, která jsou u Svědků oproti většinové společnosti přísnější, anebo to, že se začnete stýkat s někým mimo komunitu. Oboje je považováno za významný hřích.“
Od chvíle, kdy je člen z komunity vyloučen, mají všichni včetně rodiny zakázáno se s ním stýkat. „Nesmíte ho ani pozdravit na ulici,“ doplňuje Ivan Sobička. Právě odchod blízkého kamaráda za těchto podmínek byl pro oba hosty Rozstřelu impulz k pochybnostem o smyslu dodržování některých nařízení.
„Prožili jsme toho spolu hodně, a pak jsme ho museli ze dne na den úplně odříznout. Udělali jsme to, protože jsme byli poslušní. Člověk si ale pak pomalu připouští, že pro tohle není argument, pro tamto taky ne. Jenže není s kým to konzultovat, protože je zákaz se na určité věci ptát. Jakmile máte pochybnosti, řeknou vám: studuj naši argumentaci, studuj Bibli a pak pochybnosti překonáš,“ vysvětlují hosté Rozstřelu.
Svědky vede úzká skupina lidí
Autoři knihy Jehovista dále popsali, jak funguje struktura náboženské společnosti.
„V americkém ústředí je úzká skupina mužů, kteří organizaci vedou celosvětově a rozhodují o tom, čemu se bude věřit a co se bude dělat. Věří, že jsou vedeni Božím duchem. Pokud by se mělo něco na chodu společnosti změnit, museli by to oni dovolit nebo vyhlásit.“
S tím, že některá pravidla do 21.století nesedí, mají Svědkové Jehovovi dlouhodobě problémy. Nejenom odmítání krevní transfuze, ale například právě manipulace přes nucenou izolaci způsobují, že jsou v některých evropských zemích považování za nedůvěryhodnou církev.
„V Norsku před dvěma lety odebrali Svědkům registraci právě kvůli pravidlu nestýkání se s odpadlíky. Pravidlo se totiž dotýká i nezletilých členů rodiny a norský stát to vyhodnotil jako porušení práv dítěte.“
V Norsku působí přes 700 náboženských společností a Svědkové Jehovovi byli první, komu byla registrace odňata. V praxi to mimo jiné znamenalo, že společnost přišla o poměrně vysoké státní příspěvky.
Nebylo vše špatné
Oba muži se přes kritiku shodují na tom, že ne vše bylo ve společenství Svědků Jehovových špatně.
„Opravdu jsme zažili spoustu příběhů lidí, kterým právě víra a síla té komunity pomohla dostat se ze závislosti na drogách nebo z jiných těžkých životních situací a poměrů.“
Navzdory tomu však na dotaz, zda by společnost označili za církev nebo spíše sektu, Vojtěch Domlátil odpovídá: „My jsme u Svědků vždy měli odpor ke slovu sekta. Vnímali jsme ho jako nějakou nálepku. Pokud ale definujeme sektu jako organizaci, jejíž součástí je určitý druh diskriminace, pak by znamenalo, že Svědkové Jehovovi sekta je.“
Co je pro ně víra dnes, co by doporučili zájemci o vstup ke Svědkům Jehovovým anebo jaká byla reakce náboženské společnosti i odpadlíků na jejich knihu – i o tom dále hovoří Ivan Sobička a Vojtěch Domlátil v Rozstřelu.
