Právě sedím na londýnském letišti Heathrow. Za sebou mám 11hodinový let z Los Angeles a před sebou ještě nějakých 8 hodin čekání a cestování, než konečně po týdnu opět padnu do své postele. Chtěl jsem tento čas využít pro přípravu článků, ale zapomněl jsem si neprozřetelně přendat všechny poznámky do palubního zavazadla. Podělím se s vámi tedy alespoň o dojmy a zážitky ze své premiérově cesty do Mekky všech hráčů - losangeleské E3.
Město andělů?
Malebné zákoutí L.A. po ránu
Půlku celkového zážitku tvoří samotné Los Angeles. Jeden den překračujete kuřince v rodné vísce a druhý se nacházíte v druhém nejlidnatějším městě USA. Kulturní šok navíc umocněný faktem, že mě letištní autobus vykopl ve dvě ráno na hlavním vlakovém nádraží, proti kterému to pražské vypadá jako oáza klidu, rovnosti a přátelství.
První hodiny výpravy jsem strávil v nonstop restauraci Denny’s čekáním, až konečně vysvitne slunce. Ne, že by tedy následná ranní procházka centrem města zvané Downtown byla ve světle ranních paprsků nějakým pohodovým zážitkem. V Downtownu se americký sen změnil v noční můru, před mrakodrapy nadnárodních korporací stanují kolonie bezdomovců a místy musíte doslova překračovat spící postavy.
Na začátek to nejlepší
E3 jsou mimo jiné i davy, fronty a vydýchaný vzduch.
Původní plán přiletět do LA s dvoudenním předstihem na aklimatizaci se rozpadl hned po nákupu letenek, protože všichni velcí hráči herního průmyslu mají na tyto dny naplánovány tiskové konference, které jsou z informačního i diváckého hlediska tou nejvděčnější částí E3.
Pompézní show připomínající halové koncerty jsou nacvičeny do posledního detailu a firmy se neváhají přetahovat, kdo zapůsobí více. Tiskovka Bethesdy se odehrávala v Dolby Theatre, místa předávání filmových Oscarů, Electronic Arts si pozvala legendárního fotbalistu Pelého a Microsoft spustil ze střechy doprostřed sálu závodní auto.
Doprostřed sálu se na pár minut snesl luxusní závodní bourák pic.twitter.com/sk1quFJv8K
Legendární fotbalista Pelé vyprávěl na tiskovce Electronic Arts fotbalové příběhy.
Vystupující často projev čtou z obřích obrazovek za našimi zády, kde bývají i jasně uvedené pauzy pro potlesk a smích, a nadšení fanoušci, kteří pískají, řvou a dělají mexické vlny jsou z velké části tvoření řadovými zaměstnanci firmy. Trapas Sony při problematickém pouštění Uncharted 4 tak nakonec byl spíše vítanou změnou ze zaběhnuté rutiny.
Průmyslové odvětví
Na výstavě nejsou jen hry na které se těšíte ale i ty, o kterých slyšíte poprvé v životě a nejspíš je ani nebudete umět ovládat.
Už dlouho je známo, že počítačové hry generují větší zisky než Hollywood, ale gigantičnost celého průmyslu mi došla až tady. Někdy mezi okamžiky, kdy jsem na jedné z doprovodných party naléval whisky stékající po ledové soše Lary Croft a od procházejících číšnic ochutnával marinované krevety.
Přitom to není tak dlouho, co jsme v DOSu modifikovali autoexec.bat abychom spustili hru, o níž jsme ani netušili, že za ni někdo ve skutečnosti chce peníze. A rodiče nás nechali hrávat ty nejhorší krváky, protože si mysleli, že počítačové hry jsou jen zábavou pro malé děti. Dřív jsem věděl o každé hře, která vyšla, i když třeba na platformu, kterou jsem nikdy ani na vlastní oči neviděl. Dnes se nechytám často ani rámcově (velké faux pas se záměnou Battlebornu a Battlecry) a o spoustě žánrů mám jen mlhavě povědomí.
Pravidelnou součástí E3 je pár let také výstava umění ve hrách Into the pixel.http://t.co/XAJkT8owFt pic.twitter.com/gEgjL3CdO4
Když se mě po prezentaci Battlefleet (aby toho nebylo málo), hardcore vesmírné strategie ze světa Warhammeru, po dvaceti minutách předvádění dopadu různé munice na různé druhy pancířů a podobných libůstek ptali, jestli nemám nějaké otázky, měl jsem sto chutí je poprosit, aby to vzali celé ještě jednou od začátku a pomalu. Herní průmysl je prostě nyní natolik rozvětvený, složitý a komplexní, že už ho celý ve všech podrobnostech prostě nejde najednou vstřebat.
Pouze pro zvané
Většina lidí, které potkáte na E3 jsou zdraví, sympatičtí mladí lidé. Výjimky se samozřejmě najdou.
E3 se na rozdíl od německého Gamescomu tváří jako akce pouze pro lidi z oboru. Novinářská registrace zabrala tři týdny a musíte během ní prokazovat seznam článků z poslední doby či čtenost vašeho média. Ve skutečnosti to není tak žhavé.
Jednak se pod výraz „z oboru“ schová prakticky kdokoli, jednak i s těmi médii to nakonec bude trochu jinak. Při náhodném setkání jsem se dal do řeči se sympatickým týpkem, který mi na rozloučenou dal svoji vizitku. Jak na to teď koukám, jeho stránky připomínají učebnici HTML pro základní školy z roku 1998 a obsahují odhadem 5 článků. Důsledkem benevolentního přístupu jsou na E3 fronty, vydýchaný vzduch a smradlavé záchody.
E3 speciálE3 je v současné době největší herní akce na světě.  E3 2015 |
Mezi lidmi stále panuje pověra o hráčích jakožto rachitických otloukáncích či pobledlých tlouštících, nahrazujících si neexistující sociální život permanentním únikem do vymyšlených světů. Nic nemůže být vzdáleno více pravdě, vzorek návštěvníků odpovídá průměrnému hudebnímu festivalu. Najdou se samozřejmě jistá specifika, jako absolutní nadvláda mužského pohlaví (odhadem tak 10:1) a tématicky poněkud monotónnější trika, ale uzamknout lidi hrající videohry do nějakého zjednodušujícího stereotypu už dávno není možné.
Práce, práce, práce
Jakmile se ráno kolem desáté otevřou dveře, už se moc nezastavíte. Prezentace střídá prezentaci a chvilky volna využíváte k přesunům či návštěvám WC, na nějaké občerstvení není čas a po pravdě ani moc chuť. Důležité je nepodcenit přípravu a dohodnout si schůzky dopředu. Ne, že by se tedy nešlo zkusit neplánovaně dohodnout na místě, ale velké firmy mají své recepční, na něž fakt, že jsem z největšího herního portálu v České republice, nijak extra nezapůsobil. Mám dokonce pocit, že mi nevěřily ani to, že je to opravdu Evropa.
Burgery jsou fajn ale po týdnu už byste dali království za obyčejné jablko.
Předváděčky se dramaticky liší titul od titulu. Někdy jste zavření jen s jedním, dvěma kolegy, jindy vás posadí do malého přeplněného kina. Někdy si můžete hru sami zahrát (což je vždy to nejlepší), jindy nedostanete ani prostor na otázky. Někdy se dostanete přímo k některému vývojáři a pak nestíháte ani zapisovat tu spoustu informací, jindy se půlhodiny modlíte, aby zazněla alespoň jedna jediná zajímavá věc, o kterou byste následně mohli opřít článek. Občas před vámi stojí strojený PR panák s naučeným proslovem, ale o schůzku později vám nabídnou pivo a pro nějaké to fuck a shit nejdou daleko.
Největší bizarních letošní E3.Hru Butt sniffin pugs ovládáte čicháním k psímu pozadí! pic.twitter.com/0j95Fiiku6
A tak lítáte celý den z místa na místo, až je najednou konec. To nastupuje fáze dvě, kdy cestou na pokoj nakoupíte burgery, nudle a velké kafe od Starbucks a pak zavřeni v neklimatizované místnosti píšete, dokud udržíte oči otevřené. Zatímco doma po sobě každou větu kontroluju a před odevzdáním celý článek po sobě několikrát přečtu, v LA jsem si jen hlídal, aby po mě Word nenacházel červeně podtržená místa. A pokud se předtím konal nějaký ten večírek, tak ani to ne. Z města jsem nakonec kromě centra téměř nic neviděl.
E3 je prostě obrovská zkušenost. Vždyť je to událost, která předurčuje vývoj herního průmyslu na rok dopředu. Jen to prostě není výlet do Ameriky na to, zahrát si pár her, jak jsem si to kdysi představoval.
