Ve chvíli, kdy zazněla závěrečná siréna posledního finálového zápasu s Kladnem, sesunul se u střídačky na led a s viditelným smutkem pozoroval křepčící soupeře, kteří slavili návrat mezi domácí elitu. Jihlavskému útočníkovi Tomáši Chlubnovi (narozenému 6. 7. 2002) se právě rozplynula představa vítězného loučení.
„Věděl jsem, že v Dukle nezůstanu, proto jsem byl tak zklamaný. Mohl jsem se rozloučit postupem do extraligy, bohužel to nedopadlo,“ povzdechl si hokejový talent, který postupně prošel všemi mládežnickými reprezentacemi. Naposledy se objevil ve Vyškově na srazu české „dvacítky“.
Vypadal jste opravdu velmi sklesle, už z vás zklamání trochu vyprchalo?
Máte pravdu, byl jsem hodně smutný, padlo to na mě. Přitom stačil kousek a série mohla skončit jinak.
„Byl jsem hodně zklamaný. Mohl jsem se loučit postupem do extraligy.“
Tomáš Chlubna
Nebýt několika minut v úvodní třetině sedmého utkání...
Asi jsme to nezvládli v hlavě, udělali jsme zbytečné chyby, které Kladno potrestalo. A za stavu 4:0 už se zápas špatně otáčí. I když si myslím, že jsme soupeři pořádně zatápěli až do úplného konce.
Předpokládám, že jste v době svých hokejových začátků podobně jako spousta dalších malých hokejistů vzhlížel k Jaromíru Jágrovi. A teď jste najednou nastupoval proti němu. Jaký to byl pocit?
Už jsem proti němu hrál v základní části a ten úplně první zápas byl nejvíc. Musím přiznat, že jsem na něj koukal jako janek. (směje se)
Ve finále už to bylo jiné?
Rozhodně jsme mu nedali nic zadarmo. Konkrétně naše lajna totiž chodila často na jeho první. Snažili jsme se mu každé střídání co nejvíc znepříjemnit. Jenže bohužel, on na nás nakonec vyzrál.
Pojďme se věnovat vašemu přestupu. Byl jste už na začátku play off rozhodnutý, že se po sezoně přesunete do Českých Budějovic?
Nevím, jestli konkrétně do Budějovic, ale už někdy v půlce sezony jsem věděl, že v Jihlavě asi nebudu chtít zůstat.
Sen nám proklouzl mezi prsty, říká trenér jihlavských hokejistů Ujčík |
Oproti předchozímu ročníku jste letos dostával méně prostoru na ledě, byl tohle hlavní důvod? Nebo jste si prostě řekl, že je čas na změnu?
Byl to jeden z faktorů, už jsem se tady necítil tak dobře jako předtím. Ale je taky pravda, že jsem měl pocit, že potřebuju nový impulz. A jsem vděčný Motoru, že mi dal šanci. Začíná moje nová etapa.
Vybíral jste z vícero nabídek?
Ano, bylo víc variant, ale Motor se ozval jako první. Měl největší zájem. A navíc, mně se Budějovice vždycky líbily. Udělám maximum, abych jim důvěru vrátil.
Asi se ani nemusím ptát, jak moc se těšíte na tamní atmosféru. I když, letos se muselo hrát kvůli pandemii koronaviru převážně bez diváků...
Jedním z hlavních faktorů, proč mají hokejisti Budějovice rádi, je fakt, že město žije hokejem. Mně se tam poštěstilo hrát dvakrát před vyprodaným hledištěm a byl to jeden z mých nejhezčích zážitků.
Navíc teď budete hrát v domácích barvách...
Přesně tak. Proto doufám, že příští sezona už bude normální. Že lidé budou moct znovu chodit na stadion fandit a že nám se bude dařit.
Zatímco vy jste ještě před pár dny dohrával letošní sezonu, budějovičtí hokejisté už se chystají na tu další. Přidáte se hned k nim?
Já jsem play off dohrával se zraněním, takže ho nejprve doléčím a pak se k nim připojím. Chtěl bych příští týden. Každopádně už jsem se byl aspoň seznámit.
A jaké jsou první dojmy?
Nebojím se, že bych nezapadl. Samozřejmě, že když jsem přišel a viděl hned Milana Gulaše a Lukáše Pecha, tak jsem jen koukal.
Zase jako janek?
(směje se) Ne, už jsem zase trochu zkušenější. Nejsem ten šestnáctiletý kluk, který když přišel poprvé do áčka Dukly, tak všechny zdravil: Dobrý den. Samozřejmě k nim mám velký respekt a těším se, že se od nich něco naučím, ale jinak jsou to úplně normální fajn kluci.
Hodně hokejistů ve vašem věku zkouší štěstí za mořem, vám se tak daleko zatím nechce?
Byl jsem minulý rok draftovaný juniorským týmem Red Deer Rebels (působí ve Western Hockey League – pozn. red.), takže tahle možnost tady byla, ale já o tom mluvil s rodinou a agentem a řekli jsme si, že teď pro mě budou nejlepší volbou právě České Budějovice.
Váš velký kamarád a bývalý spoluhráč z jihlavských mládežnických týmů Adam Najman hraje rovněž extraligu, i když za Liberec. Každopádně má za sebou parádní sezonu. Jste spolu pořád v kontaktu?
V každodenním. Hodně věcí spolu probíráme. Taky kvůli němu doufám, že si vybojuju místo v sestavě, protože bychom si příští sezonu rádi zahráli proti sobě.
Šetřit se ale nebudete, nebo ano?
Určitě ne. Zrovna dneska mi Adam říkal, že mě příští rok sundá. Takže asi tak... (směje se)
Od útlého mládí se pravidelně objevujete v mládežnických reprezentačních týmech. Loni jste měl jet s výběrem U18 na světový šampionát do Ameriky, jenže ten se nakonec nekonal kvůli covidu19...
Bylo to jedno z mých největších dosavadních zklamání. Těšil jsem se, měl to být vrchol. Škoda, že se nehrálo stejně jako letos v bublinách, jenže to pandemie teprve začínala a nikdo nevěděl, co bude. Teď se chci o to víc poprat o „dvacítku“. Všechno se chystá na prosinec a mistrovství světa.
Váš otec, po němž nosíte jméno, si na juniorském šampionátu zahrál. A objevil se i v seniorské reprezentaci. Věříte, že jeho hokejové úspěchy překonáte?
Samozřejmě. (usmívá se) Táta byl ale jiný typ hráče, já se snažím jít svojí cestou. Hodně s o tom bavíme s Šimonem Marhou, který se taky snaží překonat tátu.
Byl na vás otec přísný, když jste s hokejem začínal?
On je přísný pořád, ale už taky bere to, že si jedu vlastní cestu. Navíc já už nejsem malej, poznám, kdy jsem hrál špatně.
Já myslela, že řeknete, že nejste malej, a tudíž už se ho tolik nebojíte..(směje se) Je pravda, že už jsem vyšší, ale on má pořád větší sílu.
Když jsme se bavili o zámoří, předpokládám, že byste si jednou moc rád zahrál v NHL. Máte svůj oblíbený klub?
Jasně, sen o NHL pořád trvá, chci se o něj porvat. I když vím, že mě čeká ještě hodně dlouhá cesta. A co se týká klubu, tak odmalička fandím Chicagu, protože za něj hraje můj vzor – Patrick Kane.
Posily na novou sezonu? Hokejová Jihlava čeká na kvalitu |
Prestižní zámořská soutěž je tedy zatím daleko, tak se pojďme věnovat té domácí. Povězte, jaká je vaše představa o sezoně 2021/22?
V Budějovicích se skládá skvělý tým, proto věřím, že budeme hrát nahoře. Pro mě osobně je prioritou, abych se dostal do kádru a aby se nám dařilo. A taky abych si mohl zahrát na mistrovství světa dvacítek. To jsou moje dva největší cíle pro novou sezonu.
A hrát byste měl v Budějovicích stejně jako v Jihlavě s číslem 87?
Popravdě řečeno, 87 vznikla tak, že moji oblíbenou desítku vyřadili jako dres jedné z jihlavských legend (hrával s ní Jan Hrbatý – pozn. red.), což jsem samozřejmě respektoval, a 87 mi byla prostě sympatická. Takže pokud by to bylo jenom trochu možné, rád bych se v Budějovicích vrátil k číslu 10.
Nejlepší rada od táty: Vítězí ten, kdo věří Tomáš Chlubna se v létě 2002 dočkal prvorozeného syna, který po něm zdědil nejen jméno, ale i hokejové geny. Hokej se u nich probírá každý den. A jak by také ne, když otec Tomáš Chlubna je bývalý výborný útočník, který sbíral úspěchy na domácích extraligových stadionech i v nejrůznějších evropských ligách, a hokej nyní hrají i jeho dva synové – Tomáš a Tobias. V takové společnosti se zákonitě musí na- učit rozumět hokeji i žena. „My říkáme, že mamka je náš největší kouč. Ona je ta hlava,“ směje se brzy devatenáctiletý útočník Tomáš Chlubna mladší, který se chystá na svoji první štaci mimo mateřskou Duklu Jihlava. Od nové sezony bude hrát za extraligové České Budějovice. Hokej se člen mládežnických reprezentací České republiky naučil milovat už jako malý kluk. I když... ta úplně první vzpomínka není zrovna nejlepší. „Pamatuju si, že mamka se mnou seběhla z tribuny dolů k mantinelu a taťka mě vzal do náručí v tom smradlavém dresu. A pak mě vozil po ledě,“ vzpomíná se smíchem na svoje seznamování s ledovou plochou Chlubna junior. Přesto si brzy vybral hokej jako svůj sport číslo jedna. „Asi jsem v tátově náruči nasál přesně to, co jsem potřeboval. Hokej mě chytl,“ přiznává jihlavský odchovanec. A po nějakém čase se v rodině Chlubnových kupovaly ještě jedny brusle – pro o čtyři roky mladšího Tobiase. „Brácha je moc šikovný,“ chválí Tomáš Chlubna svého sourozence, který rovněž začal s hokejem v Jihlavě. „Snažíme se mu s taťkou co nejvíc pomoct, protože to má z nás nejtěžší. Srovnávají ho jednak s tátou a teď i se mnou. Každopádně si myslím, že to zvládá moc dobře, určitě si půjde svojí cestou. A bude dobrej,“ nepochybuje. Coby malí kluci s rodiči hodně cestovali, jejich otec si totiž zahrál ligu například ve Finsku, Norsku, Bělorusku, Rusku či Rakousku. „Táta se mě ptal, kde se mi líbilo nejvíc. Vzpomínám si docela na Rusko, to byly takové první štěky, ale fakt dobře si pamatuju až Rakousko. Tam to byly dobré roky,“ připomíná Chlubna mladší, že jeho otec oblékal v období mezi lety 2009 až 2012 dresy týmů Kapfenberger SV, EC Wels a EHC Wattens. Kdo by si však myslel, že má tudíž Tomáš Chlubna junior dobré základy němčiny, byl by na velkém omylu. „Německy umím tak maximálně poprosit a poděkovat,“ usmívá se mladý, dnes už českobudějovický hokejista. „Naopak anglicky si myslím, že bych se domluvil docela dobře. Když jsem si loni myslel, že půjdu do Kanady, chodil jsem na kurzy konverzace.“ Z cesty za oceán však sešlo kvůli koronavirové pandemii a po další sezoně v Jihlavě tedy nyní míří na jih Čech. Nicméně i tam ho bude provázet rada, kterou mu kdysi jako malému klukovi dal jeho otec. „Řekl mi: Vítězí ten, kdo věří,“ prozrazuje Tomáš Chlubna. |
