S původním pejskem byla povahově pohodová kočka jedna ruka, takže po psím kamarádovi se jí stýskalo. Příchod štěněte naháče jí to ovšem moc neulehčil: hravé štěně ji nenechalo na pokoji, kdykoliv se pohybovala po zemi, což ji stresovalo tak, že si nemohla v klidu ani dojít na záchod. Koneckonců i na záchod jí štěně lezlo, zachutnaly mu její exkrementy.
Aby toho nebylo málo, naháč Leon si sice doma troufal na kočku, se kterou si chtěl hrát, ovšem venku to byl bojácný pejsek, který se lekal každého zvuku. Hrdina z něj byl jen v případě, kdy mohl štěkat na děti hrající si na pískovišti, s čímž si majitelka nevěděla rady.
V rodině Volfových se proto sešlo hned několik problémů s kočkou i se psem. Ještě, že jejich rybičky, agama, strašilky, želva či ježek nepřinášeli další. Proto se majitelé obrátili s prosbou o pomoc na protagonisty pořadu České televize Kočka není pes, kočičí psycholožku Kláru Nevečeřalovou a odborníka na psí duši Rudolfa Desenského.
Řešení se našlo, vztahy v rodině jsou zachráněny
Oba odborníci spojili své síly a znalosti, aby rodině pomohli s rozkmotřenými mazlíčky. Paní domu dostane od znalce psí duše zcela jasné pokyny i cenné rady: Leonovi musí pořídit pohodlný široký a pevný obojek a permanentní couračku (lehké provazové vodítko). Zhruba pětimetrovou na ven a maximálně dvoumetrovou na doma.
Díky tomu ho snadno naučí povel přivolání a budou lépe korigovat, jak dorážení na Rozárku, tak nepřátelské štěkání na děti. Povely ovšem musí být jasné a rozhodné. Chlácholení a litování štěněte pokaždé, když ho venku něco rozhodí, by z něj udělalo ještě většího ustrašence. Jen je potřeba pokaždé odvést jeho pozornost třeba podrbáním a zůstat klidný. Prospěje mu i socializace a získání psích kamarádů v okolí.
Klára se zaměřila na vystresovanou Rozárku, které majitelé v dobré víře udělali kolem záchodu ohrádku, aby se k němu nedostalo štěně. Jenže ona se pak nedokázala ani v klidu vyčůrat, což jí přivodilo zánět.
Stejně jako veterinární lékař i Klára doporučila ohrádku odstranit, aby Rozárka měla ke svému záchodu opět pohodlný přístup. A také vybrat pro štěně kvalitnější krmení, aby ho kočičí exkrementy plné živin přestaly lákat. A pak si Klára zahrála na interiérového designéra.
Doporučila nainstalovat na stěny více pohodlných polic či trámů, tedy bezpečných ploch, kde bude ragdollka Rozárka před Leonem v bezpečí a stále bude moci sledovat dění v rodině. Aby si mohla pohrát s dětmi v pokojíčku na koberci, jak byla zvyklá, majitelé nainstalovali do dveří pokojíčku dětskou zábranu. Leon tam tak nemůže jen tak vběhnout.
Když se Klára s Rudolfem po měsíci do Lovosic vrátili, přivítala je domácnost s naprosto pohodovou kočkou a štěnětem, které se díky jasně vymezovaným mantinelům také zklidnilo. A změny přinesly i nečekaný happy end. Couračka, kterou štěně stále tahá za sebou, Rozárku nadchla natolik, že se za štěnětem honí jako za vítanou hračkou. Což by nakonec mohlo přinést nové přátelské pouto mezi kočkou a psem.
