5. Santoku
Ještě o kus dál na východ, v zemi vycházejícího slunce, má původ nůž santoku neboli „nůž tří ctností“. Už to jméno si žádá, aby zrod překvapivě lehkého nože s tenkou, ideálně šestnáct až osmnáct centimetrů dlouhou čepelí s výbrusy a širokou špičkou doprovodila i nějaká prastará samurajská pověst…
Jenže on je to ve skutečnosti po japonsku upravený nůž na hovězí, původně rozšířený ve Francii. I když je to dnes jeden z nejrozšířenějších „japonských“ nožů, do kuchyně, jež se kdysi skládala hlavně z rýže, ryb a zeleniny, údajně prorazil až s rozšířením konzumace masa.
Což je paradox, když uvážíme, že je to nůž ideální na krájení cibule, zeleniny či bylinek.