„Zlatou érou využití plynu v domácnostech byla první republika. Po druhé světové válce začaly být plynové výrobky nahrazovány elektrickými spotřebiči, čili dnes už plynové žehličky, kadeřítka vlasů či ledničky neuvidíme,“ popsal Jan Žákovec, vedoucí Plynárenského muzea, které v Michli provozuje Pražská plynárenská.
Žehliček existovalo více typů. První z nich ohříval externí hořák, na kterém stály. Lidé mívali v domácnostech obvykle jeden hořák a dvě žehličky. „Hospodyňka žehlila do vychladnutí jedné, pak ji vyměnila za nahřátou. A tak pořád dokola,“ vzpomíná Žákovec.
Druhým typem byly žehličky s vnitřním spalováním, kdy plamen byl uvnitř. Ty se podle Žákovce používaly spíš v žehlírnách, v domácnostech ani tolik ne.
„Třetím typem byly tak zvané žehličky plné nebo americké. Ty byly velmi těžké, vážily několik kilogramů a používaly se zejména na saka a obleky,“ uvedl vedoucí muzea. „Když Milena Dvorská natáčela film Byl jednou jeden král, bydlela u Werichů ve vile. Pan Werich si potrpěl na dobře vyžehlené košile. A Dvorská v pamětech vzpomíná, že paní Werichová i nadále žehlila pouze plynovými žehličkami, jelikož výsledek byl lepší,“ dodal.
Ze zelené kávy černá
Za první republiky si lidé doma běžně pražili kávu. V obchodě koupili zelená zrna, ty nasypali do pražičky a tou otáčeli, zatímco ji zespodu ohříval plamen.
„Během pražení se kávová zrna karamelizovala, získávala se tak pravá chuť kávy. Pak bylo potřeba oddělat slupky a zbyla vám káva, kterou znáte, když si kupujete černou upraženou,“ vysvětlil Žákovec.
Větší opatrnost vyžadovala práce s plynovými kadeřítky. Ta totiž neměla žádný termostat, takže se mohlo stát, že si žena vlasy spálí. Existoval ale trik – přiložit novinový papír. Pokud zhnědl, bylo to nebezpečné, pokud zůstal bílý, vlasům by se nic stát nemělo.
Podvody s plynoměry
V muzeu mají i řadu historických plynoměrů. Ty tehdy fungovaly na mince. „Znát je můžete i ze scének s Mr. Beanem. Oproti klasickým odečtům plynu, kdy chodí odečítač, fungují na opačném principu. Plynoměr umožňoval odběr plynu až po vhození mince, to mělo zabránit v odběru neplatičům,“ popsal vedoucí muzea.
Od tohoto způsobu se ale začalo upouštět, jelikož pro pracovníka bylo vybrání většího množství peněz komplikované. Navíc lidé podváděli.
„Češi jsou národ vynalézavý, takže místo mincí tam vhazovali kusy ledu. Podvodník si vytvořil formu, v níž vytvářel ledovou minci stejného průměru jako byla klasická. Když přišel odečítač, tak tam sice byla natočena spotřeba plynu, ale krabička na mince byla prázdná a rezavá,“ uzavřel Jan Žákovec.
