Nem a empanadu byste v Senegalu nečekali. Chutě ovlivnila kolonizace

  • 0
Andrew Zimmern je slavný kuchař, restauratér a kulinářský odborník, který zkoumá ty nejzvláštnější pokrmy z celého světa. V dalším díle seriálu Bizarní jídla na Prima Zoom se vydal do Senegalu, kde se mísí ty nejneočekávanější kultury.

Senegal leží na té nejzápadnější výspě Afriky s hlavním městem Dakar lidnatým asi jako Praha. Jeho území je zvláštní tím, že se tu mění suchá severoafrická poušť v lesnaté oblasti.

Hlavní město je známé nejen názvem slavného automobilového závodu, ale také vzhledem k poloze byla vždycky obchodní branou do Afriky. Z toho vyplývá, že se tu dochovaly multikulturní vlivy, které se odrazily v pestrosti stravování.

Což přirozeně člověka jako Andrew Zimmern neodvratně musí přitahovat. Chce ochutnat, jak se smísil senegalský, libanonský, francouzský i vietnamský vliv a jak se to odrazilo v chuti a složení základních surovin v jídle.

V zemi je patrný francouzský vliv. Není divu, vždyť od 17. století byla kolonií Francie a samostatným státem se Senegal stal až v roce 1960.

Když se k tomu přičtou „cestovatelské“ kultury stravování, blízkost moře a tradiční senegalská kultura, vzniká zajímavý mix, který se na místním jídelníčku nutně musí odrazit.

Zimmern nejprve zamířil do zakouřeného podniku ve čtvrti Sandaga. Je to restaurace, kde se podává pečené maso na špejlích a tuto pečenou snídani si tu vychutnává spousta lidí.

Nečekejte však restauraci v evropském stylu. V místnosti s hliněnou podlahou najdete provizorní grily, na kterých se pečou kousky hovězích jater a dalších vnitřností a odřezků masa. Tedy z toho, co jinak nelze využít.

Bizarní jídla

Bizarní jídla na Prima Zoom můžete sledovat každé pondělí večer, reprízu ve čtvrtek v podvečer.

Je to o to pikantnější, že se podávají ve francouzské bagetě. I když podnik nemá oficiální jméno, chodí sem široké spektrum lidí – od přístavních dělníků až po intelektuály.

Majitelka a zároveň šéfkuchařka tu vaří to, co zažila ve svém dětství. Například maso rozklepané do placky a obalované do směsi mouky, chilli a místního koření. Takže vznikl masový špíz podobný řízku. A chlubí se tím, že recyklují. Tedy – to spočívá v tom, že špíz tu podávají na starých vládních spisech, podobně jako slavné britské Fish&Chips v novinách.

Zimmern je hlavně uchvácený tím, jak místní vynalézavě nalezli atraktivní využití pro maso, které by jinak nešlo zpracovat. Odřezky z kostí a vnitřností v kombinaci s cibulí a hořčicí chutnají skvěle.

V další části pořadu se moderátor přesunul do čtvrti Dieuppeul-Derklé, kde našel podnik, kde smaží pokrm fataya, což jsou smažené šátečky plněné masem. Tak trochu se podobají libanonské empanadě, jakou známe například i ze Španělska či jižní Ameriky. Už to dokládá, jak se v jídle mísí kultury celého světa.

Základ náplně je v hovězím mase, ale nechybí ani cibule a místní koření, které dodává originální chutě a vůně. A aby toho nebylo málo, v podniku připravují i smažené rolky, jejichž základ pochází z Vietnamu.

Nem je rolka, kterou dnes koupíte i u nás vzhledem ke stoupající popularitě vietnamské kuchyně. Do Senagalu je přinesli váleční uprchlíci z další francouzské kolonie.

„Tak jídlo funguje při propojování národů. My jsme byli britská kolonie a co nám nechali?“ ptá se Zimmern majitelky podniku. „Hamburger?“ klade ona otázku s tím, že ví, že kuchař je z New Yorku. „Nenechali nám vůbec nic,“ lakonicky odpovídá Zimmern.