VIDEO: V Severní Karolíně věří v boha, lásku k zemi a grilování

Šéfkuchař Andrew Zimmern v dalším díle Bizarních jídel na Prima Zoom zamířil do Severní Karolíny na jihovýchodě USA. Místní se upínají k tradicím, jimiž jsou podle něj hlavně láska k rodné zemi, bohu… a grilování. A tak se podíval, jak se tu tradice promítá do praxe.

„Spousta lidí věří, že svatý grál grilování se nachází v restauraci u dálnice 11 ve městečku Ayden ležícím asi padesát kilometrů od Atlantského oceánu. Je to podnik, u kterého se stojí fronty už od rána a zvuk sekáčků ujišťuje i venku čekající, že se griluje, peče a porcuje jejich oblíbená pochoutka,“ říká Zimmern.

Tajemství jejich kuchyně spočívá v tom, že používají prasata od místního farmáře, a to už plných čtyřicet let. Pak půlky prasat opatrně osmnáct hodin grilují na dřevěném uhlí, dokud není kůže tak vypečená, že křupe.

„Jsou při tom vlastně jenom dvě ingredience: prase a dřevo,“ říká majitel podniku. Když se pak maso dostane na krájecí špalek, naseká se i s těmi kůžičkami, takže se dostanou do každé servírované porce a při každém skusu pěkně křupnou. To je mimo koření jedním z poznávacích znaků místní speciality.

Celý vepř na dřevěném uhlí nakonec ochucený octem, to je severokarolinský způsob, který tu vaří už od roku 1947, kdy sedmnáctiletý Pete Jones otevřel svůj podnik Skylite Inn. Na přípravu týdně padnou tři fůry dřeva, na kterém ugrilují čtyřicet prasat.

Nenajdete tu žádné vymoženosti moderní technologie. Nad víkem grilu otevírajícím se protiváhou betonových tvárnic na provaze by se nejspíš mnohý moderní kuchtík ušklíbl. „Když to funguje, není proč to měnit,“ říká však majitel podniku.

Jejich maso se nepodává s omáčkou. Jen se posype směsí soli a pepře, pálivého koření a zalije octem. Jde jim o to, aby nezanikly chutě, které se vytvořily během těch osmnácti hodin grilování nad tvrdým dřevem.

Bizarní jídla

Bizarní jídla na Prima Zoom můžete sledovat každé pondělí večer, reprízu ve čtvrtek v podvečer.

To však není jediná štace, kterou Zimmern v Severní Karolíně navštívil. Zalíbilo se mu například i v oblasti řeky Neuse, kde se v bažinatých oblastech přemnožili divočáci. 

Místní mají povolení divočáky lovit a tak není divu, že se tu záhy rozvinul i způsob, jak si s masem poradit. Jedním z nejoblíbenějších je výroba klobás z divokých prasat. 

Maso rozemelou, naplní do střívka, několik dní nechají sušit a pak vyudí nad studeným kouřem, což trvá další tři dny. Celý proces je symbolem toho, že se tu dodržují tradice předků. 

Klobásy ručně plní na prehistorickém strojku, vážou je způsobem, jemuž je naučili rodiče. Což je věc, která je na Severní Karolíně typická.

A to je leitmotivem aktuálního dílu – žádná bizarní jídla, prostě návrat k tradicím.