Lupenaté houby

Zimní houbaření láká v posledních letech stále víc lidí. Některé baví chodit na houby po celý rok, jiné láká relativně snadné rozpoznávání v zimě rostoucích druhů. Ale i zimní houbaření má svá...

„Velmi často je potkáte podél cest,“ popisuje mykoložka Tereza Tejklová krasavice v červeném puntíkatém klobouku, které vám většinou vykouzlí úsměv na rtech, i když si je maximálně vyfotíte a jdete...

Celou houbu pokrývají červené kapičky.

Čirůvka voní po kosatcích, vzhledem připomíná čirůvku májovku.

Je s podivem, že hlívu dubovou najdete spíše na smrku a jabloni než na dubu.

Jméno traganus odkazuje k pachu kozla. Aroma pavučince totiž není příjemné.

Vzácná, ale o to zajímavější houba. Žádný klobouk lišky ametystové není stejný.

Tato holubinka miluje sucho a teplo.

Jedlá holubinka získala své druhé jméno podle barevného klobouku.

Patří k výjimkám mezi helmovkami. Je totiž jedlá.

Díky kapičkám v lupenech křehutek se jim přezdívá pláčivky.

Kališník obecný patří k jedlým houbám, ale nespleťte si ho s jedovatou baňkou.

Tuto chutnou houbu najdete v jarních měsících.

Závojenka je jedna z prvních jedovatých hub, kterou můžete najít časně na jaře.

Vyrůstá přes zimu na tlejícím dřevě.

Nepříjemně páchne po tlejícím zelí.

Nejedlou helmovku si můžete splést s penízovkou smrkovou.

Zajímavá, chlupatá houba má místo lupenů lišteny.

Klobouk této houby připomíná svým tvarem trychtýř.

Úchvatné lupenité póry této dřevokazné houby tvoří složitý labyrint.

Roztomilý název dostal díky svému typicky černému klobouku.

Nejedlá, ale půvabná houba zaujme svým kloboukem a výraznými lupeny.

Tato houba je prudce jedovatá, pozor na záměnu s čirůvkou nebo strmělkou.

Poznáte ji podle širokých lupenů a popraskaného klobouku.

Tuto drobnou houbu poznáte podle třpytivých zrníček na klobouku.

Jedlá houba připomíná laikům žampiony, jejich chuť vám ale líha nenahradí.

Lupenopórka vypadá svrchu jako hřib dubový. Této záměny se nebojte, obě houby jsou jedlé.

Tato těžko poznatelná čirůvka se sice jmenuje mýdlová, příjemně ale nevoní.

Penízovka máslová je méně známá jedlá houba. Hodí do polévek nebo omáček.

Drobné hnojníky najdete vždy ve skupinkách, které čítají desítky i stovky kusů.

Nejedlá penízovka skvrnitá dostala název kvůli svým rezavým skvrnám, které se se stářím objevují na klobouku.

Za deště se penízovka dubová nápadněji vybarví do oranžové barvy, takže si jí snadněji všimnete.

Pošvatku ryšavou poznáte podle rezavé barvy a výrazného rýhovaného okraje.

Strmělku kyjovitou poznáte podle bachratého třeně, díky kterému někdy vypadá houba nevyváženě.

Lištička pomerančová sice není s liškami příbuzná, nicméně podobnost s nimi jí dala roztomilé jméno.

Hlíva máčková, přezdívaná také hlíva královská, se dá vypěstovat doma na slámovém substrátu. V přírodě ji najdete vzácně.