Brtnické ledopády, úchvatný div zimní přírody Českého Švýcarska

Každou zimu se na území Národního parku České Švýcarsko odehrává neskutečné přírodní divadlo. Zveme vás na výlet k jedinečným Brtnickým ledopádům, za pozoruhodnými ledovými útvary uprostřed romantických pískovcových skal.

Přes Soví vyhlídku k ledovým třásním Opony

Dobrým výchozím bodem výletu je železniční zastávka Brtníky, odkud se z centra obce vydáme po zelené značce do pískovcových skal.

První malé zastavení nás čeká na rozcestí Šternberk. Z informační cedule se dozvídáme, že tu kdysi stával barokní lovecký zámeček, obklopený romantickým parkem. V 80. letech minulého století se měl dočkat rekonstrukce, místo ní ale přišla demolice. Možná právě z oněch dob pochází zvláštní klenba blízkého pramene.

Pramen u bývalého loveckého zámečku Šternberk

U Šternberku se cesta ponoří do borových porostů pískovcové plošiny. Můžeme se zastavit na místě zvaném Soví vyhlídka, odkud je hezký pohled do údolí Vlčího potoka.

Brzy už ale upoutávají pozornost přilehlé rokle, sevřené skalními útesy. Právě po jejich stěnách stékají stružky vody z rozpouštějícího se sněhu a střídáním tepla a mrazu se mění do pomíjivé krásy ledových krápníků. Zdobí každý ostroh, útes i skulinu. V jejich odstínech hraje neskutečné množství barevných variací – od cihlové červeně přes okr písku, mléčnou bělobu až po bezbarvý tón čirého skla.

Zvedá se Opona

U vyústění přibližně třetí rokle je umístěna směrovka s nápisem Opona. Od ní vede vyšlapaný chodníček ke stejnojmennému ledopádu, prvnímu z těch nejatraktivnějších.

Stačí překonat 200 metrů a před vámi se otevře neobyčejné panorama. Přes celý obvod podkovy skalního amfiteátru přerušovaně visí desítky krápníků všemožné délky. Pod nimi na zemi se vrší kupy popadaného ledu.

Celkový pohled na Oponu

Krápníky Opony hrají všemi barvami

Ztracený Brtnický hrádek u pruského tábora

Nedaleko za Oponou se objeví další značená odbočka. Přes titěrnou štěrbinu směřuje k převisu, kde se prý kdysi utábořilo pruské vojsko. Proto se mu říká Velký pruský tábor.

Za úzkou štěrbinou se ukrývá suchý převis, pod kterým tábořilo pruské vojsko

O pár set metrů dál máme další příležitost uhnout z přímého směru. Tentokrát doprava, s cílem Brtnický hrádek.

O historii hradu se toho moc neví, dokonce neznáme ani jeho pravé jméno. Z pramenů se dá vyčíst snad jen to, že vznikl někdy ve 13. století a pomáhal strážit obchodní cestu. Podle jiné verze býval základnou při výpadech do Lužice.

Mohlo by vás zajímat

Kam na dovolenou za krásami přírody? Velká nabídka zájezdů ZDE.

Z hradu, který dnes slouží jako působivá vyhlídková plošina, se do dnešních dob dochoval jen zbytek čtvercového sklepení, vytesaného v pískovci. Nad ním se kdysi pravděpodobně tyčila dřevěná věž.

K tajuplným zbytkům hrádku vedou kamenné schůdky, pocházející z konce 19. století.

Zbytky sklepení, nad nímž se tyčila strážní věž Brtnického hrádku

Údolí ledopádů

To nejlepší z Brtnických ledopádů nás ale teprve čeká. Od pozůstatků hradu značka klesá do údolí k rozcestí Turistický most. Voňavé předjaří pískovcové plošiny tady nečekaně vystřídá tuhá zima, která zdejším stísněným roklím stále kraluje. Okolí lemuje téměř souvislá sněhová pokrývka a každý krok doprovází závan mrazivého vzduchu. Avšak díky němu a nočním mrazům ledopády snad ještě vydrží současný vpád teplé fronty.

Opouštíme značenou cestu a postupujeme po pěšině proti proudu Vlčího potoka. Při pohybu na ledové krustě je třeba dávat pozor, aby vás také nepotkal nějaký "ledopád", tentokrát ale nevítaný.

Kompaktní ledový přeliv na počátku Betléma

Betlémská jeskyně

Nejprve po pravé ruce míjíme Betlém. Ve sluji pod převisem vymodelovaly zmrzlé vodní kapky soubor průhledných stalagmitů, evokujících figurky kostelních betlémů. Pod patou tohoto ledového svatého města se táhne křišťálově čistý závěs, dotýkající se rezavě zbarvené hladiny Vlčího potoka.

Tři tváře vody u Betléma: potok, sníh i led

První odbočkou z pěšiny pak stoupáme vstříc ledopádu Varhany. Pravda, značná část jejich píšťal už vzala za své, takže se víc podobají vylámanému hřebenu. Přesto pořád působí malebně. Zejména silným jednolitým proudem mléčně zakaleného ledu mezi hranou stěny a pařezem.

Nejmohutnější Brtnický ledopád, tzv. Velký sloup, se však skrývá v souběžném údolí. Rozhodně dělá čest svému jménu. Podpírá obrovský pískovcový převis a zaručeně je vyšší než deset metrů. Masivní a rozpukaný jakoby připomínal starou voskovou svíci, již stokrát zapálenou a zhašenou. I on má ale pozvolna na kahánku, neboť skrze zmrzlé těleso zurčí tekoucí pramínky.

Divoké zátiší s Velkým sloupem

Tajemství Velkého sloupu mi ve vlaku vysvětlil místní penzista. Stojí za ním padlý kmen. Ten totiž tvoří pevné jádro, po němž svisle stéká voda, a na něj se pak postupně nabalují ledové vrstvy. A dodal, že každý rok ledopády vykazují jiné spektrum barev, které se například odvíjí od množství písku ve vodě.

Takže, jestliže se sem vydáte až příští sezonu, bude vám ctí spatřit tyto divy zimní přírody s novou, nepopsanou tváří.

Kam dál

Do této chvíle jsme urazili asi 7,5 kilometrů. Rozcestí Turistický most je z Brtníků po zelené značce vzdálené 4,5 kilometru a kolem ledopádů jsme nachodili tři kilometry. Z rozcestí se nyní můžeme buď vrátit zpět do Brtníků, nebo pokračovat dál blízkým údolím Křinice ke státní hranici a dále modrým značením proti proudu Brtnického potoka. Celkově tak ujdeme asi 17 kilometrů.

Případně můžeme pokračovat po zelené a po dalších 11 kilometrech zakončit výlet v Krásné Lípě.

Brtnické ledopády

může se hodit

Jak se tam dostat
Ačkoli Brtnické ledopády leží v odlehlém koutu Česka, jsou dobře přístupné železniční dopravou. Zastávka Brtníky leží na lokální železniční trati z Krásné Lípy do Dolní Poustevny. V druhém možném výchozím bodě výletu, Krásné Lípě, zastavují rychlíkové spoje Kolín – Rumburk.

Mapy

Doporučenými turistickými mapami z edice KČT jsou Šluknovsko a České Švýcarsko, případně Národní parky České a Saské Švýcarsko. Ve většině informačních materiálů i map jsou hlavní ledopády přesně zakreslené.