Krkanka a uzavřená obora
Když ráno kolem deváté hodiny vystupujeme z auta v malebné vesničce Hradiště, ukazuje teploměr -12 °C. Je bezvětří a slunce se začíná prodírat mezi mraky. Vypadá to na nádherný den.
Přírodní rezervací byla Krkanka vyhlášena 1. 12. 1990 a je součástí rozsáhlé CHKO Železné hory. Celé chráněné území zabírá plochu 98 hektarů. Oblast se vyznačuje spoustou unikátních geomorfologických jevů, mezi které patří mrazové sruby, kamenná moře nebo třeba sutě. Lokalita je hnízdištěm výra velkého i domovem 499 druhů motýlů.
Na západě území vymezuje hráz vodní nádrž Křižanovice I. Východní hranici tvoří most na cestě, která spojuje obce Práčov a Nasavrky. Na přírodní rezervaci pak navazuje na východě další chráněné území zvané Strádovské Peklo, kam se vstupuje v chatové osadě Peklo přes oplocenou Slavickou oboru. Sem je však v určitých obdobích roku vstup zakázaný, v současné době probíhají jednání, která by měla omezení zrušit.
Křižanovická přehrada byla postavena v letech 1948 až 1953 na toku řeky Chrudimky.
Keltskou stezkou do malebného údolí Chrudimky
Z Hradiště vyrážíme po zelené a žluté turistické značce ke Křižanovické přehradě. Žlutá značka vede celou dobu po silnici a pohodlně schází až na hráz přehrady. Zelená značka odbočuje ze silnice a po polní cestě a lesem prochází kolem místa, kde archeologové odkryli pozůstatky po rozsáhlém keltském opidu.
Slepý konec naučné Keltské stezky Železnými horami ústí na silnici a po žluté značce pokračujeme přes hráz a obec Slavice až k bráně Slavické obory, abychom zjistili, že je pro veřejnost otevřená jen v únoru, březnu, červenci a srpnu. Nezbývá než se vrátit zpět do Hradiště a napojit se na zelenou turistickou značku, která společně s Keltskou stezkou klesá do údolí Chrudimky do chatové osady Peklo. Samotná naučná stezka má necelých 10 km. Najdeme na ní celkem 12 informačních tabulí, které popisují historii keltského osídlení v této oblasti.
Cesta do hlubokého údolí, které vyhloubila řeka Chrudimka ve zdejších žulách, vede po pohodlné široké úvozové cestě kolem kaskádovitého potůčku. Teplota během dne stoupá na příjemných šest pod nulou a tak i práce s fotografickou technikou se stává příjemnější. I když je krásný prosincový den, je zde téměř liduprázdno. Chaty jsou zazimované a turisté žádní.
Cesta do chatové osady Peklo stoupá kolem Debrného potoka, do města se vchází na severním okraji u rybníčku.
Cesta z Hradiště do údolí Chrudimky klesá v kaskádách podél tekoucího potůčku.
Přicházíme k rozcestníku Peklo. Asi 300 nebo 400 metrů za tímto rozcestníkem je výše zmíněný most přes řeku a za ním opět brána s cedulí a informací, že je do obory vstup zakázán. Musíme tak upustit od plánu projít Strádovské Peklo až ke zřícenině hradu Strádov. Hrad tu stával pravděpodobně od první poloviny 14. století, už od roku 1459 ho však kroniky zmiňují jako rozbořený a neobydlený.
Vracíme se tedy zpět k rozcestníku v Pekle a pokračujeme po modré turistické značce do Nasavrk.
Řeka Chrudimka vytékající z Křižanovické přehrady
Z Nasavrk přes rozhlednu Boika zpět do Hradiště
Široká cesta, kudy se přijíždí do chatové osady Peklo, stoupá kolem Debrného potoka a do Nasavrk vchází na jeho severním okraji u malého rybníčku. Obec, která má od roku 2008 obnovený statut města, se pod tímto jménem objevuje v kronikách už od roku 1318. Kostel Svatého Jiljí byl postaven v roce 1350 a v místě, kde dnes stojí nasavrcký zámek, stávala tvrz. Nasavrky a široké okolí patřily v té době Karlu IV. Ten je v polovině padesátých let 14. století daroval olomouckému biskupovi Janu Očkovi z Vlašimi.
Kromě zámku, kde je umístěná zajímavá keltská expozice, a kostela Svatého Jiljí zde najdeme i unikátní Kaštanku. Jedná se o sad s kaštanovníky setými, které se tady vysazují už od roku 1776 a dnes tu roste 97 stromů. V roce 1991 byla nasavrcká Kaštanka vyhlášena přírodní památkou.
Pohled z rozhledny Boika směrem na Libkov, Bojanov a Seč
Cesta prochází přes náměstí, za informačním centrem odbočuje vpravo a za hřbitovem se vchází na rozlehlé pole. Nejbližší zastavení Keltské naučné stezky se věnuje duchovnímu životu Keltů. Za touto informační cedulí cesta krátce klesá do údolí Debrného potoka, aby pak vystoupala až k rozhledně Boika u vesnice České Lhotice. Jméno Boika dostala podle místního keltského kmene Boiů. Ze 14 metrů vysoké rozhledny, která se otevřela v roce 2005, vidíme za dobré viditelnosti nejen Chrudim a Pardubice, ale i hřebeny Orlických hor a Krkonoš.
Příjemný okruh krajem Keltů i nádherných přírodních scenérií se pomalu uzavírá. Z Českých Lhotic klesáme už jen po silnici až do Hradiště, kde máme auto. Keltská stezka měří necelých 10 km, přidáme-li si odbočku z Hradiště ke Křižanovické přehradě a případně i ke Slavické oboře a zpět, ujdeme ještě asi o šest kilometrů víc. Většina turistů se sem asi vypraví v teplejších měsících, ale i v zimě to má své neodolatelné kouzlo. Trasa většinou vede po pohodlných cestách a tak ji zvládnou i malé děti. Náročnějším může být sestup z Hradiště k řece Chrudimce a pak následný výstup do Nasavrk, ale zdravý člověk ho bez větších potíží zvládne.
Tak posilvestrovští zápecníci, hurá na první novoroční výlet!
Může se hoditJAK SE TAM DOSTAT NÁROČNOST TRASY OBČERSTVENÍ NA TRASE |
