V neustálém stínu Kuksu. Rekordní sbírku jízdních kol turisté neznají

Jen pět kilometrů od Dvora Králové leží Žireč, půvabný historický areál. Bývalá jezuitská rezidence odhaluje noblesní krásu baroka, poskytuje duševní vzpruhu v bylinkové zahradě a ukazuje největší expozici jízdní kol ve střední Evropě.

Velké a malé kolečko, sedlo vysoko nad zemí, vratké nasedání a snaha udržet rovnováhu. Tak vypadá moje první zkušenost s vysokým kolem. Když se na pradědečka dnešních jízdních kol vyškrábu, mám z výšky stejný pohled jako jezdec na koni. Jen s tím rozdílem, že se všude kolem mne nalézá dalších dvě stě dvacet bicyklů.

Jsem totiž v největší expozici kol ve střední Evropě. Soukromá sbírka je celoživotním dílem jednoho z největších českých sběratelů Jiřího Uhlíře. Kola sbírá čtyřicet let a v Žirči jsou umístěna chronologicky podle stáří, přičemž kromě kostitřasů a vysokých kol je nejstarším kolem výrobek firmy Laurin a Klement z přelomu devatenáctého a dvacátého století.

„Barokní špýchar sloužil od dob Marie Terezie jako sklad obilí pro císařská vojska. Od minulého století ale začala třípatrová budova chátrat. Před devíti lety ji koupila Oblastní charita Červený Kostelec a dala ji do pořádku,“ popisuje muzeum průvodkyně Marcela Jeriová.

„Charita se potom dohodla s panem Uhlířem a zřídila zde Expozici historie cyklistiky, která mapuje celý vývoj jízdního kola. Od drezíny přes vysoká kola, moderní závodní velocipedy ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století až po kola Velamos, Liberta, Favorit, Eska a různých zahraničních značek,“ doplňuje Jeriová.

Výstavu zároveň oživuje replika dobového cyklistického obchodu s doplňky, dílna opraváře kol z první republiky a trenažér vysokého kola, kde si zájemci mohou vyzkoušet jízdu. Všechny předměty jsou příznačně umístěny v sýpce sv. Kryštofa, který je odjakživa patronem cestování.

Favorit Zdeňka Svěráka

V Žirči najdete pozoruhodné exponáty. Například bicykl pro obézní lidi ze sedmdesátých let minulého století, s ohnutou podsedlovou tyčí, která zajišťuje větší vzdálenost mezi řídítky a sedadlem.

Pozornost rovněž zaujme lehké bambusové kolo z Tchaj-wanu, kola se zmrzlinářským či tapetářským vozíkem a samozřejmě „slavná“ Ukrajina. Ta se vyráběla ve velocipedovém závodě v Charkově. Kolo s těžkou kovovou konstrukcí mělo šestnáct kilogramů a kvůli jeho hmotnosti vzniklo známé úsloví, „Chceš-li vědět, co je dřina, kup si kolo Ukrajina“. Sovětský výrobek se dovážel do bývalého Československa a v roce 1974 si jej lidé mohli koupit za čtyři sta šedesát československých korun.

Vzácným exponátem je kolo Emy Destinnové, které Jiří Uhlíř získal těsně po sametové revoluci ze Stráže nad Nežárkou. Operní pěvkyně vlastnila tamější zámek v letech 1914 –1930 a často zde odpočívala po náročném turné. Temperamentní umělkyně milovala lesy, vodu a někdy do přírody vyjížděla na kole. Zároveň měla k cyklistice i osobní vztah. V osmnácti letech se zamilovala do Jindřicha Vodílka, několikanásobného šampióna v cyklistice a chodila na všechny jeho závody. Přesto, že jejich vztah záhy skončil, Destinnová na svou lásku nikdy nezapomněla a do rakve si nechala dát fotografii úspěšného sportovce.

Kolo Emy Destinové

Kola ze žirečské sbírky poznali i čeští a zahraniční herci. Jiří Uhlíř totiž pětadvacet let spolupracuje s filmaři, kteří si jeho „miláčky“ zapůjčují do historických filmů. Kola se například objevila ve snímcích Hitler - vzestup zla, Protektor, Lidice, Úkryt v ZOO a Vratné lahve, kde se na starém Favoritu proháněl Zdeněk Svěrák. Jednostopá vozidla na lidský pohon tak každý rok účinkují přibližně v patnácti filmových projektech.

Majetek o dvou kolech

Od dob Rakouska-Uherska bylo pořízení kola poměrně drahou záležitostí. Vysoké kolo stálo sto padesát zlatých, což byl celoroční plat kvalifikovaného dělníka. Z těchto důvodů si jej nejprve pořizovali movitější vrstvy továrníků, bankéřů, kteří zakládali různé kluby. První, Klub českých velocipedistů vznikl v Praze na Smíchově v roce 1880. Spolky vyvíjeli bohatou činnost, pořádali soutěže, výletní jízdy, různé dýchánky. Za první republiky se k nim přidaly i dělnické kluby cyklistů. Pracující si pořizovali kola tak, že složili zálohu a potom je spláceli například celý rok po výplatách.

Nejsou to však jen kola, která vzbudí zájem návštěvníků. Část expozice tvoří i sbírka historických invalidních vozíků. Rozvoj jejich výroby nastal po první světové válce, kdy se do normálního života vrátilo mnoho válečných invalidů.

Zároveň kvůli nedostatku pracovních sil bylo třeba, aby lidé s fyzickým omezením nastoupili do továren a státních institucí. Proto zejména ve Francii, Maďarsku a Nizozemsku zhotovovali kola na ruční pohon, tříkolky pro invalidy nebo kývavá kola.

Dědictví Tovaryšstva Ježíšova

Žireč kdysi patřila jezuitům, kteří zde po sobě zanechali několik stop. Renesanční tvrz přestavěli na barokní zámek (dnes Domov sv. Josefa) a vybudovali kostel sv. Anny, v němž se skrývá vzácný unikát, barokní zvonový klavír. Glockenklavier, jež se nachází na kúru, rozeznívají desítky zvonků a kovových plíšků pomocí mechaniky kláves a nožních pedálů. V současnosti je to poslední dochovaný nástroj na světě.

Zahrada s výhledem na kostel sv. Anny

Zvonkový klavír daroval jezuitům hrabě František Antonín Špork, který jej objednal u Johana Michaela Roedera. Berlínský stavitel varhan přivezl zvonkohru v roce 1732 do Žirče, kde ji také přímo sestavil. V průběhu staletí se však instrument, který sloužil pro obveselení šlechty, dostal do neutěšeného stavu. Naštěstí se jej podařilo zrestaurovat a dnes opět hraje. Návštěvníci mohou „skříň plnou zvonků“ slyšet při různých akcích, které se v Žirči konají.

Radost však kromě hudby přináší také nádherná, tisíc metrů čtverečních rozlehlá bylinková zahrada. Vznikla na místě historického jezuitského zahradnictví. Navazuje na zahradní stavby z devatenáctého století (oranžérie, skleníky, pařeniště) a sousedí s přírodně krajinářským parkem. Mezi záhony mohou návštěvníci chodit (cesty jsou přizpůsobené i pro vozíčkáře), relaxovat na lavičkách nebo si vybírat sazenice rostlin pro svou domácí zelenou oázu.

Místní pivovar

Zahrada byla pojmenovaná po Josefu Kamelovi, českém jezuitském misionáři, který se věnoval bylinkám, lékárnictví a charitativní činnosti. Na Královédvorsku tak vzdali hold přírodovědci, jehož herbáře jsou uchovávány v Britské knihovně, v Přírodopisném muzeu v Londýně a na jeho počest byly pojmenovány kamélie.

„Tovaryšstvo Ježíšovo působilo v Žirči skoro sto čtyřicet let. Z těchto důvodů jsme chtěli, aby naše zahrada souzněla s barokní architekturou a měla starobylý ráz. Její kompozici jsme založili v pravidelném historickém obrazci s použitím přírodních materiálů. Na tematické a smíšené záhony jsme pak vysadili léčivé bylinky a kvetoucí trvalky. Přáli jsme si vytvořit pomyslný obraz rajské zahrady, kde každá rostlina má své místo, přináší potěšení, klid a pohlazení na duši každému, kdo sem vstoupí,“ říká vedoucí zahrady Jan Lonc.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

Může se hodit

Expozice cyklomuzea tematicky navazuje na Labskou cyklostezku, která prochází areálem v Žirči. Na stezku najedete v Hradci Králové či v Jaroměři nebo v opačném směru od pramene Labe, Špindlerova Mlýna a Vrchlabí.

Do Žirče se dostanete také na raftu či kánoi, které si půjčíte ve Dvoře Králové nad Labem. Zaměstnanci půjčovny vám vysvětlí vše, co byste před plavbou měli vědět, a poskytnou plavidlo s kompletní výbavou. Desetikilometrová trasa (pokračovat můžete až do Kuksu) je nejkrásnějším a nejromantičtějším splavným úsekem Labe s mnoha zákruty a přírodními krásami. Rozhodně se nemusíte bát divoké vody, čeká vás romantika, klid a pohoda.

V Žirči si pochutnáte na výborných bylinkových sirupech a limonádách. Vyrábí je chráněná dílna Camellus a svým nákupem tak pomůžete pacientům s roztroušenou sklerózou v místním Domově svatého Josefa.