V Tunisu platí pro automobily po sedmé hodině večerní zákaz „vycházení“, jelikož se úřady i takto snaží omezit šíření koronaviru. Saíf Túatí proto za kamarády jednoho večera vyrazil na kole.
„Kdysi jsem na kole jezdíval často, ale přestal jsem, protože jízda (autem) je rychlejší,“ vypráví osmadvacetiletý DJ. Ke kolu se vrátil během první karanténní uzávěry v severoafrické zemi, která loni trvala od března do června, kdy přišel o práci, píše Thomson Reuters Foundation.
Túatí začal společně s pěti kamarády vyrážet na dlouhé cyklistické výlety. „Zvykl jsem si na to a jízda na kole je teď pro mě potěšením,“ říká tuniský hudebník. Pandemie covidu-19 přiměla i další Tunisany, aby nasedli na svá kola, ať už se chtějí takto zabavit nebo obejít cestovní restrikce. Jedna z aktivistických organizací se nárůstu obliby jízdních kol v zemi pokouší také využít, aby přiměla úřady, aby cyklistiku začaly brát více vážně.
Vélorution Tunisie vznikla v roce 2017, přičemž její název se skládá z francouzských slov „vélo“ (kolo) a „révolution“ (revoluce). Organizace pořádá cyklistické výlety, organizuje výuku jízdy na kole a také pravidelné protestní jízdy, během kterých naléhá na úřady, aby učinily městskou infrastrukturu přátelštější pro cyklisty. V Tunisku jen jen hrstka cyklotras a pouze několik přístřešků, kde si lidé mohou svá kola uschovat, stěžuje si Hamza Abdar Rahím, šéf a spoluzakladatel Vélorution Tunisie.
Ines Zaghdúdiová z Tunisu se jednoho květnového večera vydala s organizací na noční cyklistickou jízdu městem, při které si v ulicích metropole užívala díky zákazu „vycházení“ pro auta klidu a bezpečí. „Problém je v infrastruktuře,“ vypráví Tunisanka, která na jízdní kolo usedá pravidelně od loňského prosince. „Musí se to změnit, protože znám řadu lidí, kteří si netroufají (jezdit na kole), jelikož tady nejsou cyklistické stezky,“ podotýká.
Zmíněné květnové noci se vydala spolu s dalšími patnácti cyklistky z centra Tunisu k jezeru na předměstí metropole. Využili přitom jednu z mála kompletních cyklistických tras. „Je to však více turistická než cyklistická stezka pro běžné cesty,“ upozorňuje třiadvacetiletá studentka medicíny Našva Vertatáníová, která začala jezdit na kole loni, když skončila karanténa. „Nepotřebujeme cyklistické stezky na projížďky, potřebujeme cyklistické trasy, abychom se dostali z místa na místo,“ tvrdí mladá Tuniska.
Tunisko minulý týden zavřelo všechny obchody a restaurace, zakázalo také veškeré sportovní a kulturní akce.
Další z nemnoha tuniských cyklotras leží na předměstí metropole Zahra, kde ji v roce 2018 vybudovala komunitní organizace Nadhaf Bladak (Vyčisti svou zemi) ve spolupráci s místními úřady a cyklistickým klubem. Je to první krok, slibuje šéf spolku Umar Chalfat s tím, že organizace se nyní snaží získat finanční prostředky, aby mohla v září půlkilometrovou trasu prodloužit na tři kilometry.
Vélorution Tunisie připravila ve snaze pohnout s úřady i studie proveditelnosti na vybudování cyklistických tras na různých místech země. Na základě jedné z nich představitelé města Arjana na severu Tuniska schválili vybudování cyklotrasy ve svém rozpočtu na rok 2021, uvedl starosta města Fazíl Músá. Projekt však podle něj pozastavil odpor pouličních prodavačů, řidičů a motocyklistů. „Uživatelé silnice spolu soupeří, chce to čas a vzdělávání,“ míní Músá.
Aktivisté z organizace rovněž motivovali úřady ve městě Džendúba k vytvoření více než kilometr dlouhé cyklotrasy na silnici, která vede k městské univerzitě. Úřad podle radního Muníra Sallámího nyní čeká na poslední debatu s ministerstvem, pod nějž silnice spadá. Adnan Búasidá, starosta města Raúad, dodává, že plán na cyklotrasy existuje rovněž v industriálním a rezidenčním developerském projektu v této lokalitě.
Včlenění cyklostezek do existujících silnic je podle něj obtížnější. „Některé cesty jsou jen šest metrů široké, jelikož (úřady) pojaly nápad více půdy prodat namísto nechat prostor pro silnice, cesty a chodníky nejsou dost velké,“ tvrdí.
Počet lidí, kteří se chtějí naučit jezdit na kole, vzrostl v porovnání s dobou před karanténní uzávěrou loni v březnu zhruba dvojnásobně
Cyklistická škola Vélorution Tunisie mezitím zažívá boom v přihláškách. Počet lidí, kteří se chtějí naučit jezdit na kole, vzrostl v porovnání s dobou před karanténní uzávěrou loni v březnu zhruba dvojnásobně, pochvaluje si Abdar Rahím. Někteří podle něj chtějí získat na kole jen větší jistotu, další se učí zcela od začátku.
Většina Tunisanů však navzdory stoupající oblibě cyklistiky nadále dává přednost známým způsobům přepravy, včetně přeplněných tramvají nebo autobusů, byť počet případů koronaviru v zemi roste. „Lidé nepovažují cyklistiku za způsob dopravy a cyklisté jsou považováni za chudé bez možnosti si koupit vůz,“ míní Vertatáníová. Abdar Rahím proto dodává, že podobné předsudky je třeba potlačit.
