Stroj časuPříběhem starého Žižkova se po pár letech opět vracíme k seriálu STROJ ČASU, který jste si jako čtenáři oblíbili. Věnujeme se v něm proměnám krajiny, měst, památek i přírodních lokalit, jak se měnily zejména v uplynulých sto letech. |
Paneláky vyrostly na místě původních domů v okolí Komenského náměstí. A dodnes tady působí nepatřičně. Paneláků přitom na Žižkově mohlo být daleko víc. Sanace (= bourání) se měla táhnout až ke stadionu Viktorky Žižkov.
Tomu se podařilo zabránit. A přispěly k tomu i aktivity odpůrců likvidace starého Žižkova.
Klíčové usnesení z roku 1973
Zásadní pro tuto svébytnou čtvrť byl rok 1973, kdy pražský národní výbor přijal usnesení o přeměně Žižkova.
Fotogalerie |
"Vývoj výstavby hlavního města Prahy dospěl do období, kdy bude nutné zahájit rekonstrukce a přestavbu nejen vlastního historického jádra města, ale i vnitřních městských čtvrtí k němu přiléhajících," píše se v usnesení.
"Stárnoucí a nevhodně zastavěné části města zaujímají vysoce hodnotná území, znemožňující jejich progresivnější využití pro celoměstské funkce centrální oblasti města," stojí dále v dobovém dokumentu.
Přestavbu zpochybňují individua, hřímal Štěpán
Osud této části Žižkova byl zpečetěn, byť trvalo ještě asi 15 let, než šly první z desítek domů z původní zástavby k zemi. Tato neschopnost najít a přesunout patřičné stavební kapacity nakonec větší část Žižkova zachránila. Přišel totiž listopad 1989 a sanace skončila.
"Dalšímu bourání zabránila i bolševická nemohoucnost, jejich neefektivní systém," řekl iDNES.cz architekt Ivan Vavřík, který se na konci 80. let jako čerstvý absolvent architektury angažoval spolu s dalšími odpůrci bourání na záchraně historického Žižkova.
S bouráním se začalo až zhruba po 15 letech. K zemi šly domy v okolí Komenského náměstí.
V roce 1973 pražský národní výbor rozhodl o sanaci Žižkova. Od té doby čtvrť chátrala.
I jemu byla určena slova pražského komunistického tajemníka Miroslava Štěpána ve Večerní Praze z 3. srpna 1988:
"Určitá individua nyní zpochybňují velkorysý program přestavby Žižkova i dalších starých částí Prahy. Tyto snahy je třeba v celé šíři odmítnout. Pozůstatky špatného bydlení z buržoazní republiky musejí být urychleně zlikvidovány, což poctiví lidé chápou. A těší se z nových bytů. Proto stojíme za přijatými programy a budeme prosazovat jejich uskutečnění v co nejkratším čase."
Architekt Vavřík má na Štěpánovo tvrzení, jak se především starší obyvatelé Žižkova "těší z nových bytů", dost odlišný názor. "Byl to pro ně rozsudek smrti," řekl Vavřík.
Z desítek žižkovských domů zbyly jen trosky.
Z pavlačí na anonymní sídliště
Ze žižkovské komunity, kde jeden druhého znali, kde se potkávali na pavlačích, ulicích i hospodách a navzájem si pomáhali třeba nakupováním chleba a mléka, se najednou ocitli na anonymním sídlišti třeba na Jižním Městě.
Mezitím se na Žižkově, kde žili desítky let, kde žili i jejich rodiče a prarodiče, bouralo a stavělo nové sídliště. Architekt Vavřík a další odpůrci se tomu snažili zabránit.
V uvolněnější atmosféře konce 80. let psali články do Tvorby, kde našli spřízněnou redaktorku Danu Špačkovou, vydávali poloilegální sborníky, letáky, uspořádali výstavu. "Byla to i otázka profesní cti, ty paneláky se nám už nechtělo dál stavět," řekl iDNES.cz Vavřík.
Místo starých činžáků vyrostly na konci 80. let na Žižkově domy podle socialistického realismu.
Za zrezivělým zábradlím se dochovala občanská vybavenost.
Paneláky nebyly tak levné, jak tvrdil režim
Z historie Žižkova
|
Ke komunistickým projektům vytvářeli odpůrci bourání kontraprojekty, záchraně Žižkova věnovali veškerý volný čas a snažili se odpovědné funkcionáře přesvědčit, že oprava starých domů vyjde v konečném součtu laciněji než stavba relativně levných paneláků.
"Pořád nám tvrdili, že paneláky jsou nejlevnější a jejich stavba rychlá. Jenže do ceny nezapočítali bourání starých domů, odvoz suti, výrobu panelů, dopravu, energie a další položky," konstatoval Vavřík. V součtu pak renovace vycházela několikanásobně levněji než nové paneláky.
Jenže: k opravám žižkovských domů, které režim nechával dlouhé roky úmyslně chátrat, byly zapotřebí malé stavební firmy. A ty před rokem 1989 prakticky neexistovaly, byly tu jen obrovské firmy.
Záchrana historické budovy školy
Přesto nebyly protesty proti bourání bez úspěchu. Podařilo se například zachránit školu na Komenského náměstí. "O ní se vedly poslední boje," připomněl architekt Ivan Vavřík.
Profesor Václav Kasalický, tehdejší vědecký tajemník Svazu českých architektů v článku pro Rudé právo z březnu 1988 připomněl, že škola patří k nejstarším domům původní zástavby z doby prvního žižkovského starosty Karla Hartiga, který byl v druhé polovině 19. století i autorem školy.
"Jsou země, kde by se otázka demolice některé budovy stala předmětem i veřejného hlasování," napsal Kasalický do článku s titulkem Případ žižkovské školy. "U nás zatím řešení těchto otázek probíhá v poměrně úzké vrstvě odborných institucí a veřejnost se může s výsledky jejich činnosti seznámit v podstatě už jako s hotovou věcí."
Stroj časuA proč Loupežnický most, naše výjimečná technická památka, skončil na smetišti? Jak to bylo s tunelem, který plánoval pod Ještědem Adolf Hitler? A kde u nás můžeme najít stopy po Baťově dálnici? Nahlédněte do našeho STROJE ČASU. |
