Výlet skutečnou divočinou na Moravě. Na lodi skrz Litovelské Pomoraví

aktualizováno 
Za současného sucha mají tuzemští vodáci čím dál těžší najít sjízdnou řeku. Při pátrání, kam vyrazit na dvoudenní splutí, mi padlo oko na zeleně svítící semafor hlásící na webu sjízdnost střední Moravy. Když jsem zjistil, že od prvního srpna lze splouvat rezervací Ramena řeky Moravy v Litovelském Pomoraví, bylo rozhodnuto.

Rezervace Ramena řeky Moravy představuje nefalšovanou divočinu. | foto: Jan Hocek, pro iDNES.cz

Střední Morava patří mezi oblíbené moravské řeky, i když zdaleka nedosahuje popularity jako Vltava, Lužnice nebo Ohře. Je to škoda. Vodu má víceméně celoročně, láká i na hezké pohoupání na vlnkách a pojedete unikátními přírodními rezervacemi lužních lesů v CHKO Litovelské Pomoraví.

Vlakem až k řece

Prvního srpna za úsvitu nasedám do rychlíku, který mě za dvě hodinky přenáší z Prahy do Zábřehu na Moravě a pak ještě jednu zastávku do Postřelmova. Snídani jsem zvládnul v jídelním voze, takže v půl osmé jsem u řeky a připraven na celodenní pádlování.

Vše jsem přinesl na zádech až k řece – nafukovací kajak, skládací pádlo, náhradní trička a sprej proti komárům. Obvykle tří až čtyřdenní plavbu dlouhou 65 kilometrů mám rozloženou na pouhé dva dny, takže nelením a vyrážím po proudu.

Morava v Postřelmově připomíná spíš potok, záhy však přibírá vodu Desné a znatelně se rozšiřuje. Čistá voda unáší můj kajak ve stínu stromů oblázkovým řečištěm, místy se koryto zakroutí, jakoby řeka nevěděla kudy kam, a občas mi připraví nějakou tu překážku v podobě padlého stromu nebo mělčiny, abych se nenudil.

Fotogalerie

Čistě vodácky jde mezi Postřelmovem a jezem Háj asi o nejhezčí úsek střední Moravy. Příroda tady ukazuje, co umí. Míjím rodinky kachen a morčáků velkých, zahlédnu skorce a vyplaším ledňáčka. Bobři asi spí, ale známky jejich činnosti jsou vidět každou chvíli.

V deset hodin přijíždím k prvnímu jezu u Lukavice a zároveň k první křižovatce na řece. Morava se mnohokrát větví, vytváří přírodní ramena, ale narazíte i na umělé kanály či náhony a je tedy dobré mít s sebou mapu nebo vodáckou kilometráž. Na tábořišti u jezu potkávám první vodáky, zatím ve fázi přípravy na suchu.

Kolem pískoven a romantických staveb

Záhy končí vodácká pohoda a přede mnou je teď pár kilometrů „industriálního úseku“ plného jezů, přenášek a náhonů. Nejprve vjíždím na nepříjemný olej před jezem Háj, kde to beru kratší variantou náhonem vlevo. Zdejší tábořiště Vila Háj představuje obvyklý cíl vodáků, kteří jedou z Postřelmova, já jsem dnes zatím asi v polovině etapy.

Čistě vodácky jde mezi Postřelmovem a jezem Háj asi o nejhezčí úsek střední...

Čistě vodácky jde mezi Postřelmovem a jezem Háj asi o nejhezčí úsek střední Moravy.

U vodní elektrárny a tábořiště mě čeká delší přenášení a po kilometru další křižovatka, kde pro změnu jedu vpravo náhonem kolem pískovny Mohelnický bagr. Kdo nespěchá, může volit plavbu přírodním korytem mimo náhony, ale za nižšího stavu vody tady budete spíše provozovat „hydrotreking“ než pádlovat.

Za silničním mostem u Mohelnice vytahuji kajak na břeh a jdu se podívat k pískovně Moravičanské jezero. Čistá voda a písečné pláže lákají ke koupání, krátce se smočím a pokračuji dál.

Nyní vjíždím do CHKO Litovelské Pomoraví a zároveň do dalšího nádherného úseku plavby. Ke břehu se přimyká smíšený les a řeka nádherně voní. Nejenom typickým bahýnkem a oblázkovými plážemi, ve vzduchu je cítit i něco jiného. Prozkoumávám tedy břehy zarostlé obřími netýkavkami a objevuji liánovitou rostlinu s bílými voňavými květy. Původně americký druh štětinatec laločnatý neboli indiánská okurka patří mezi invazivní rostliny, spolu s kopřivami a netýkavkou žláznatou vytvářejí podél řeky úctyhodné bariéry.

Pískovna Moravičanské jezero. Čistá voda a písečné pláže lákají ke koupání.

Pískovna Moravičanské jezero. Čistá voda a písečné pláže lákají ke koupání.

Původně americký druh štětinatec laločnatý patří mezi invazivní rostliny.

Původně americký druh štětinatec laločnatý patří mezi invazivní rostliny.

U Moravičan přenáším polorozpadlý jez. Zdejší tábořiště leží hned vedle hlavní železniční tratě a nedovedu si představit, jak se tu asi spí, když co pět minut po mostě duní kola rychlíků.

Pádluji po nekonečném oleji a když přijíždím k původci tohoto vodáckého trápení, jezu Nové Mlýny, s údivem hledím na bezmála pětimetrovou výšku této „skoro“ přehrady.

Další tábořiště pod jezem míjím a pokračuji k dnešnímu poslednímu jezu Templ. Jez pojmenovali podle nedalekého monumentu, zvaného též Chrám přátelství. Je to jedna z romantických staveb komponované krajiny, kterou ve zdejších lesích vybudovali Lichtenštejnové.

Vzápětí míjím další stavbu Obelisk a pak už se přede mnou objevuje most u Mladče, kde pro dnešek končím s pádlováním. Vyfukuji kajak a odcházím necelý kilometr k ubytování Dvůr Nové Zámky.

Obelisk je jedna z romantických staveb komponované krajiny, kterou ve zdejších...

Obelisk je jedna z romantických staveb komponované krajiny, kterou ve zdejších lesích vybudovali Lichtenštejnové.

Chrám přátelství neboli Templ je jedna z romantických staveb komponované...

Chrám přátelství, neboli Templ, je jedna z romantických staveb komponované krajiny, kterou ve zdejších lesích vybudovali Lichtenštejnové.

Na kole kolem Litovle

Do soumraku zbývají něco přes dvě hodiny, a tak si půjčuji kolo a vyrážím na krátký průzkum okolí. Vše tady máte hezky blízko a navíc v okolí Litovle nenarazíte na žádný větší kopec. Nejprve zamířím do Mladče. Zdejší jeskyně jsou sice už zavřené, ale v nedalekém lese a rezervaci Třesín se nachází několik zajímavostí, například kamenný Čertův most, jeskyně Podkova nebo zřícenina Rytířská síň s jónským sloupem uprostřed moravského lesa.

Z Mladče jedu do Litovle a z mnoha variant vybírám červeně značenou trasu vedoucí rezervací Vrapač, jednou z nejlepších lokalit zachovalého ekosystému lužního lesa. Na začátku srpna 2018 ale panuje i v lužním lese sucho jako na poušti, zelenají se jen kopřivy a ve večerním horku utichli i lesní ptáci. Určitě však stojí za to navštívit lužní les na jaře, kdy rozkvétají tisíce sněženek, dymnivek, orsejí, sasanek nebo česneku medvědího.

Pokračuji podél Moravy do Litovle, do města, kterému přezdívají Hanácké Benátky. Řeka Morava se tu větví na několik náhonů a kanálů, které se proplétají skrz město.

Pískovcové schody k Nečízu jsou unikátní klasicistní stavbou, která zdobí...

Pískovcové schody k Nečízu jsou unikátní klasicistní stavbou, která zdobí náměstí v Litovli již od roku 1856.

Nejznámější z nich je asi Nečíz, který byl již ve středověku součástí vodního systému města. Tento kanál nejprve proniká do centra úzkou stokou mezi domy a posléze mizí v podzemí, aby se krátce vynořil uprostřed náměstí přímo před radnicí. Pískovcové schody k Nečízu jsou skutečně unikátní klasicistní stavbou, která zdobí zdejší náměstí od roku 1856.

Ramena řeky Moravy

To nejlepší nakonec. Kvůli dnešnímu dni jsem tady, včera to byla spíš taková rozehřívačka na plavbu moravskou divočinou. Úsek z Litovle do Hynkova vedoucí rezervací Ramena řeky Moravy lze splouvat pouze od prvního srpna do konce března. Důvodem je ochrana přírody, zejména hnízdících ptáků.

„Vodák, který vyplouvá za ranního kuropění, není vodák, je to nadpřirozená bytost.“ Tak nějak to píše Zdeněk Šmíd v knize Proč bychom se netopili. Jako nadpřirozená bytost tedy vyplouvám v půl šesté ráno a pádluji zšeřelým pralesem k Litovli. Vyplaším jednu volavku a po půlhodince mě lužní les propustí na loukách před Litovlí.

Kamenný Svatojánský most v Litovli se sochou Jana Nepomuckého je nejstarší most...

Kamenný Svatojánský most v Litovli se sochou Jana Nepomuckého je nejstarší most na území Moravy a třetí nejstarší v České republice.

Strmé břehy místy dosahují několikametrové výšky a z nich se nad hladinu...

Strmé břehy místy dosahují několikametrové výšky a za nich se nad hladinu sklánějí obrovské uschlé stromy, čekající na svůj neodvratný osud pádu do řeky.

U jezu mě opět čeká křižovatka, volím levé rameno, tedy původní koryto Moravy, a pomalu se sunu kolem domků a zahrádek. Podplouvám kamenný Svatojánský most se sochou Jana Nepomuckého, nejstarší most na území Moravy a třetí nejstarší v České republice. Trochu sice bojuji s mělčinami, ale po chvíli zprava ústí náhon a v řece mám tak opět dost vody. Ve tři čtvrtě na sedm ráno míjím poslední dům, podplouvám lávku a mizím v divočině.

V úžasu pádluji krajinou, která v mých očích představuje skutečnou divočinu. Lužním lesem se nespoutaně klikatí řeka plná naplavených stromů, které tu leží napříč tokem, jinde ponořené kmeny vystrkují nad hladinu pahýly větví, nebo jsou nakupené do obrovských hromad.

Kličkuji mezi větvemi a písečnými ostrůvky a občas se musím vyhnout i uhnilým pařezům. Hluboké tůně střídají nevyzpytatelné mělčiny, z nichž některé mě donutí vysednout z kajaku a projít se pěšky. Strmé břehy místy dosahují několikametrové výšky a z nich se nad hladinu sklánějí obrovské uschlé stromy, čekající na svůj neodvratný pád do řeky.

Nikam nespěchám a jsem rád, že dnešní naplánovaná porce kilometrů dosahuje poloviny včerejšího dne, padlé stromy a mělčiny mi stejně rychlejší tempo neumožňují. Po zhruba třech hodinách v divočině podplouvám lávku u Střeně a za chvilku míjím ústí tzv. Malé vody, jednoho z bočních ramen Moravy, které je jedinou cestou pro vodáky v období od dubna do července.

Vodáci na Mlýnském potoce

Vodáci na Mlýnském potoce

Vzápětí se za zatáčkou objevuje jez v Hynkově, kde se musím dát doprava, do bočního ramene Moravy, Mlýnského potoka. Od Hynkova je splouvání hlavního řečiště zakázáno, průjezd lodí dál po proudu beztak neumožňují zátarasy padlých stromů.

Proplouvám krátkou peřejku, pod níž leží další vodácké tábořiště. Asi tři sta metrů pod kempem zastavuji a jdu prozkoumat rezervaci Kenický vlevo od řeky. Tady leží tzv. Kenický meandr, který se v roce 2012 při jarních povodních protrhl. Přírodovědci tak mohou pozorovat vývoj přírody v tomto unikátním biotopu.

Krátce po poledni jsem u konce putování. Mohl bych sice pokračovat dál do Olomouce, ale, jak říká klasik, již nyní jsem plný zážitků. Vysedám tedy v ohybu Mlýnského potoka nedaleko Horky nad Moravou a kolem domu přírody Sluňákov odcházím na vlak.

Může se hodit

Náročnost splutí: Morava se obvykle jezdí v úseku z Postřelmova do Olomouce, což představuje cca 70 km a 3 až 4 dny plavby. Za vyšší vody lze plout již z Hanušovic. Morava má v popisovaném úseku obtížnost ZW (klidný, mírně proudící tok bez překážek a peřejí), splutí zvládnou vodáci na otevřené kánoi se základními znalostmi ovládání lodě. Další informace a kilometráž najdete na https://www.raft.cz/morava/morava_r.aspx?ID_reky=37

Půjčovny lodí a logistika: doprava na řeku vlakem je jednoduchá, rychlíky obsluhují stanice Zábřeh na Moravě, Mohelnice, Červenka a Olomouc. Podél řeky lze na několika místech nasednout na osobní vlak, návrat do místa startu je tedy jednoduchý. V oblasti najdete půjčovny lodí, které nabízejí pevné kánoe, kajaky nebo nafukovací rafty. Zároveň zajišťují odvoz na místo a zpět. Využít můžete půjčovny In Life, případně Tydra.

Pravidla splouvání v CHKO Litovelské Pomoraví: celoročně lze plout od Mohelnice po Litovel po hlavním toku Moravy, od Litovle po jez Hynkov po Malé Vodě a od jezu Hynkov po Olomouc po Mlýnském potoce. V období od 1. 8. do 31. 3. je možné plout od Litovle po jez Hynkov po hlavním toku Moravy.

Ubytování: podél řeky najdete několik vodáckých tábořišť. Ubytování „pod střechou“ najdete zejména v Litovli, pár pokojů nabízí také Vila Háj a Dvůr Nové Zámky.

Autor: pro iDNES.cz

Nejčtenější

Máme plno, ale končíme. Stát zrušil rezervace a zavřel Richtrovy boudy

Zavřené Richtrovy boudy v Krkonoších (13.1.2019).

Na seznam zavřených krkonošských bud přibyla další položka. Státem vlastněné Richtrovy boudy nad Pecí pod Sněžkou od...

Vědci odhalili tajemství soch na Velikonočním ostrově. Označují vodu

Velikonoční ostrov - Kráter Rano Raraku - místo, kde sochy moai vznikaly

Po letech dohadů, za jakým účelem byly postaveny mystické sochy na Velikonočním ostrově, přišli vědci s rozluštěním...

SLEPÁ MAPA: Tvrdá lekce zeměpisu. Najděte evropské řeky

Ilustrační snímek

Labe, Temže, Dunaj. Kdo by neznal názvy těchto významných evropských řek. Jejich královnou je jednoznačně Volha,...

Na Poštovnu dorazil jediný dobrovolník, i tak je bouda ze sněhu venku

Odklízení sněhu u Poštovny na Sněžce (17.1.2019).

Jen jeden dobrovolník vyslyšel už ve čtvrtek volání o pomoc z Poštovny na Sněžce. V bílé tmě a extrémním větru...

Koloběžkou do Španělska. Žena z Tanvaldu jela poděkovat za život

Martina Josífek Zelinková na své pouti

V roce 2017, ve 46 letech, jí diagnostikovali zhoubný nádor. Po krátké, ale zničující léčbě sedla na koloběžku a odjela...

Další z rubriky

99 důvodů, proč je Česko nejlepší pro život. Znáte ten stý?

Pravčická brána

Česko je země, kde je radost žít. Redakce magazínu Víkend MF DNES sestavila devět a devadesát důvodů, proč je Česko...

Neznámý Pražský hrad I. díl: Pětadvacet míst, která turisté míjejí

Pražský hrad

Význam Pražského hradu jako symbolu státnosti nespočívá pouze v jeho majestátnosti, ale i v detailech – turistům často...

VIDEO: Na co zírá mašinfíra. Slavnou Bardotkou z Dobříše až do Prahy

Lokomotiva 749.121 zvaná Bardotka nebo Zamračená slavila 50 let ve službě u...

V dalším dílu seriálu Na co zírá mašinfíra se vydáme vlakem Českých drah po trati 210 po jedné větvi slavného...

Najdete na iDNES.cz