Městečko vzdálené necelých šest kilometrů od Hořic v Podkrkonoší je na svého slavného rodáka náležitě pyšné. Díky Karlu Jaromíru Erbenovi stále žijí nádherné české pohádky, básně, písně a říkadla.
„Na Erbena hledíme s upřímným obdivem a úctou. Byl to velmi nadaný a inteligentní člověk s citem pro český jazyk,“ říká Vlasta Bucharová, vedoucí Spolku přátel K. J. Erbena.
„Chceme jeho život a dílo stále připomínat, proto jsme založili naše sdružení. Existuje již dvacet osm let a čítá zhruba čtyřicet členů. Většina z nich je z Miletína. Během roku pořádáme přednášky, cyklistické výlety, autobusové zájezdy po stopách Erbena a navštěvujeme divadla, kde se hrají básníkova díla. Například Kytice v Národním divadle v Praze. O Vánocích pak v Erbenově rodném domě organizujeme zpívání koled,“ doplňuje Bucharová.
Díky aktivitě sdružení tady také vznikla pět a půl kilometru dlouhá naučná stezka K. J. Erbena s deseti zastaveními. Členky vymyslely průvodní texty a město celou trasu vybudovalo.
Každé stanoviště připomíná část básníkova života, přibližuje miletínské dějiny a upozorňuje na některé básně z Kytice. Cesta prochází okouzlujícími přírodními zákoutími a přináší líbezné výhledy na Miletín.
Kytice naživo
Od Erbenova rodného domku, kde trasa začíná, jdu úzkými uličkami městečka k říčce Bystřici. Za lávkou se otevírá údolí zvané Na Koši a svým děsivým pohledem na mě hledí polednice. Tady je to jen dubová socha, ale Erbena k básni inspirovala stará žebračka, kterou potkal na svých cestách.
Raději se tedy ohlížím na druhou stranu, kde pod bývalou hájovnou roste třešňový sad. Založil jej básníkům otec Jan. Byl sice vyučený švec, jenže řemeslo nestačilo k uživení rodiny. Proto ho provozoval v zimě a po zbytek roku se věnoval sadařství.
U rodného domu K. J. Erbena začíná naučná stezka.
Procházím alejí kolem malého prameniště. Nad zarostlou tůní míjím v mlází vodníka a v mysli se mi vynořují slova „Dnes je čtvrtek, zejtra pátek – šiju, šiju si kabátek…“ Kytice je zkrátka nezapomenutelná. Jediná Erbenova básnická sbírka vyšla v roce 1853 a byla velmi populární. V oblasti literatury šlo o úplně jiné, převratné dílo, které všichni četli. Od té doby se Kytice dočkala téměř dvou set vydání a byla přeložena do několika světových jazyků, například do švédštiny, slovinštiny a také esperanta.
Po setkání s pánem vodní říše pokračuji k popravišti Na Drahách. Od středověku zde byli zločinci za své nekalé činy trestáni na hrdle. Jednou z posledních odsouzených byla v roce 1721 vražednice svého dítěte a tento příběh prý Erbena podnítil k napsání balady Dceřina kletba. Dnes však v trojúhelníku mezi statnými lipami a sochou Panny Marie Immaculaty vládne pozitivní atmosféra.
Šlápnu do kroku a po tři sta metrech mírného stoupání se přede mnou vynořuje jezdec na koni. Dřevěná socha symbolizuje úvod balady Zlatý kolovrat a je příhodně zasazena do krajiny. Přes pole mám krásný výhled na Miletín a na Miletínskou kotlinu. Půvab této krajiny zakomponoval Erben i do své básně, kde ji přirovnal ke spanilosti české dívky. Kytice byla zkrátka Erbenovým životním dílem a je stále inspirativní. Hlavně díky vytříbené, dokonalé češtině.
Nebyla to však jen literatura, v níž Erben uplatnil svůj cit pro jazyk. Jako právník a odborník na staročeštinu byl osloven státní terminologickou komisí, která vznikla v roce 1849 ve Vídni. Ve městě na Dunaji strávil tři měsíce a měl dohled nad překlady Říšského zákoníku do národních jazyků Rakouského císařství. Spolu s ostatními členy komise stál u vzniku odborných výrazů jako ústava, závěť, branec nebo četník a jejich zavedení do spisovné češtiny.
Kaple plná berlí
Další část trasy vede po silnici až k osadě Borek a k Miletínským lázním. V osmnáctém století je na břehu Bystrého potoka nechala vybudovat hraběnka Maria Anna Kolovratová. V barokně komponované krajině plné romantických zákoutích hosté navštěvovali kapli sv. Jana Nepomuckého, koupele, vodopád a poustevnu.
V květnu probíhá v kapli mše k oslavě svátku sv. Jana Nepomuckého.
Lidé sem přijížděli z blízka i z daleka a využívali léčivý pramen. V roce 1752 jej popsal trutnovský lékař Jan Altenberger a uvedl, že „voda, ze skály proudící, obsahuje v sobě částky skalice, soli, ledku, síry a pryskyřice“.
Zdejší pramen údajně léčil dnu a lidé, kteří přicházeli o holích, je mohli po kúře odložit. Kdo ví, jaká byla skutečnost, ale je pravda, že ještě na začátku minulého století se v kapli mnoho berlí povalovalo. Erben zažil lázně v době největší slávy a v dnes již zmizelé poustevně našel nápad k napsání balady Záhořovo lože.
Dobová podoba Miletínských lázní na ilustraci
Lázně fungovaly do roku 1913, kdy zde miletínský lékař Oldřich Chmelař plánoval vystavět moderní sanatorium. Jenže první světová válka jeho úmysl zhatila a lázně v následujících letech úplně zpustly. Zůstal jen hostinec, most a kaple sv. Jana Nepomuckého, k níž se každý rok v květnu vydává z Miletína zpívající procesí.
Vracím se zpátky do města a mířím na další zastavení, na hřbitov. V hrobě se jménem Erben je však pochovaný jen spisovatelův příbuzný Josef.„Karel Jaromír zemřel v roce 1870 v padesáti devíti letech na tuberkulózu v Praze. Nejprve byl pohřben na Malostranském hřbitově na Smíchově, ale v roce 1908 byly jeho ostatky přemístěny na Olšanské hřbitovy. Náš klub a město Miletín se o hrob stará a v den výročí narození či úmrtí na něj pokládáme věnec,“ vysvětluje Vlasta Bucharová.
Dívám se na plánek a zjišťuji, že k cíli mi zbývají poslední tři stanoviště. Nejprve na náměstí míjím Erbenův pomník, který byl za druhé světové války zkonfiskován, ale šťastně se vrátil zpět, pak přicházím do ulice Na Parkáni. Tady mezi věží a farou stála škola, kde malý Karel Jaromír získal základní vzdělání, aby pak ve čtrnácti letech přešel na královéhradecké gymnázium.
Brána ve věži miletínské zvonice
Byl to právě Erbenův učitel Žába či farář Jan Arnold, kteří u chytrého chlapce rozvíjeli jeho nadání, které zúročil ve své dospělosti mistrným napsání Kytice. Ostatně nejlépe sbírku charakterizoval další český prozaik Karel Václav Rais. „Kytice jest kniha, která musí upoutati a rozechvěti všecky struny srdce každého člověka, v němž to srdce bije po lidsku – a nejvíce musí rozechvěti srdce české,“ uvádí Rais.
Laskomina z Podkrkonoší
Rodina Erbenova se také proslavila výrobou místní speciality, tzv. Miletínských modlitbiček. Na nápad přišel v roce 1864 Josef Erben při pohledu na ženy vracející se z nedělní mše, které v ruce držely modlitební knížku. Její tvar inspiroval spisovatelova příbuzného ke zhotovení medového perníku s oříškovou náplní, ozdobeného cukrovou polevou a půlkou mandle.
Kamenný meteorologický sloup z roku 1907 stojí na miletínském náměstí.
Perníkář nabídl novinku ještě téhož roku na dubnové miletínské pouti a po sladkosti se jen zaprášilo. Modlitbičky získaly na věhlasu nejen v Čechách, ale byly dodávány i do Rakouska, Německa a Francie. Výroba probíhala až do února 1948, kdy byla Erbenova živnost znárodněna a firmu převzaly Východočeské pekárny a cukrárny Pardubice.
Podnik přestal tradiční modlitbičky kvůli jejich náboženskému názvu produkovat. Jen občas o miletínské pouti rozšířil svůj sortiment o napodobeninu, kterou prodával pod názvem Miletínky. Erbenovi se k pečení modlitbiček vrátili v roce 1991 a od té doby si všichni návštěvníci Miletína znovu pochutnávají na místní dobrotě.
Může se hoditPro zpestření trasy si v informačním centru Mateřídouška v Miletíně vyzvedněte plánek cesty se sadou otázek v několika variantách (pro předškoláky, školáky a dospělé). Po absolvování stezky pak obdržíte pamětní list. Sběratelé dostanou v informačním centru vizitky (samolepky) do turistického deníku s fotkami z Miletína. K zakoupení jsou také Erbenova díla, například jeho pohádky. Erbenovu naučnou stezku lze absolvovat jak pěšky, tak i na kole. Pro cyklisty jsou v informačním centru připraveny cyklomapy a v případě potřeby nářadí pro opravu kol. |
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
