Stroj časuNedávno jsme se příběhem starého Žižkova s po pár letech opět vrátili k seriálu STROJ ČASU, který jste si jako čtenáři oblíbili. Věnujeme se v něm proměnám krajiny, měst, památek i přírodních lokalit, jak se měnily zejména v uplynulých sto letech, |
Možná právě tak bude za pár desetiletí vypadat největší český národní park. Nebo aspoň některé jeho části. A paradoxně to může být právě "nenáviděný" lýkožrout smrkový, který bude mít na proměnu podstatné části Šumavy v opravdovou divočinu významný vliv.
Vedení šumavského parku tvrdí, že v bezzásahových oblastech kůrovec usmrtil téměř všechny stromy, které mohl. Z dlouhodobého pohledu to ovšem pro přírodu může být jen dobře, byť se mnohým lidem pohled na uschlý les nelíbí.
Ukazuje se to například v Trojmezenském pralese. Kdysi se tady taky zabydlel kůrovec, spousta stromů uschla, ale porost je mrtvý jen zdánlivě. Mezi pahýly a popadaným dřevem už vyrůstá les nový, divoký, přírodní - bez motorových pil a umělého vysazování.
Kůrovec není nepřítel, zní z Bavorska
Dlouholetou zkušenost s obnovou kůrovcového lesa mají v sousedním Národním parku Bavorský les. Tamní ochránci přírody tu malého brouka, který se zavrtává pod kůru, ani za nepřítele nepovažují. Spíše naopak.
"Třicetileté sledování vývoje lesů ponechaných přírodě přineslo výsledky, které zcela změnily pohled na kůrovce - z obávaného škůdce se stal klíčový druh pro druhovou rozmanitost vysokohorských smrkových porostů," řekl expert bavorského parku Marco Heurich, který má osobní zkušenosti ze sedmdesáti národních parků po celém světě.
Podle Heuricha se lýkožrout výrazně podepsal na přírodním omlazení lesa. "V průměru tu roste už 2 158 mladých stromků vyšších než jeden metr na hektar, zatímco v roce 1991 to bylo průměrně 296 stromků," dodal Heurich.
Kůrovec společně s polomy, které vznikají například po vichřicích, zvýšil podle Heuricha množství tlejícího dřeva, což vytvořilo vhodné podmínky pro to, aby v lesích přibyly i vzácné rostlinné a živočišné druhy včetně čápa černého nebo datlíka tříprstého.
NP Bavorský les - pod Luzným, obnova vysokohorské smrčiny. Fotka z míst o asi 100 metrů níže, kde přechází horská smrčina ve smíšený les - je to na horní hranici výskytu buku. Takto by to mohlo vypadat za pár desítek let i u nás.
Tisíce mladých stromků i na Šumavě
Podobné to je i na těch kůrovcových místech Šumavy, kde po kácení nevznikaly velké plochy bez dřeva - holiny. V oblastech původních horských smrčin v nejvyšších polohách rostou tisíce mladých stromků.
Podle předsedy Stínové vědecké rady šumavského parku Jakuba Hrušky přirozená obnova horských smrčin dokazuje, že plošné kácení a následná umělá výsadba nových stromků je zbytečné vyhazování peněz.
"Příroda ukázala, že to dělá lépe a zadarmo. Výsadby jsou potřeba pouze v nižších polohách parku, kam je třeba dosázet buky a jedle. Horské smrčiny ve vyšších polohách výsadky nepotřebují a měly by být ponechány přírodě," řekl Hruška.
Podle zakladatele a někdejšího dlouholetého ředitele bavorského parku Hanse Bilbelriethera má přirozená obnova lesa i pozitivní efekt pro turistiku:
"V obcích sousedících s původní starší části národního parku mezi Roklanem a Luzným, kde na více než 75 procentech plochy vzniká nový, divoký, rozmanitější a druhově bohatší les, stoupají počty návštěvníků. V obcích sousedících s později přičleněnou částí parku mezi Roklanem a Falkensteinem, kde jsou na velkých plochách nasazovány harvestory a hučí motorové pily, tam naopak počty návštěvníků klesají."
Malá Mokrůvka - 15 let po napadení kůrovcem
Kůrovce máme pod kontrolou, říká park
O kácení kůrovcových smrků se na Šumavě vede mnohaletý spor, který se v poslední době znovu přiostřil. Předloni v létě dokonce v oblasti Na ztraceném u Ptačího potoka zasahovala policie proti odpůrcům kácení, kteří vlastními těly bránili stromy.
Vedení parku se chystá kácet i letos, i když tvrdí, že padne nejméně smrků za poslední roky. Pracovníci parku už malují na kmeny značky.
"V roce 2013 pokácíme nejméně stromů za posledních sedm let," řekl mluvčí parku Pavel Pechoušek. "Situace je taková, že v bezzásahových oblastech kůrovec usmrtil téměř všechny stromy, které mohl. V zásahových oblastech již byly kůrovcem napadené stromy vykáceny a tím postup kůrovce zastaven."
Letecké snímky šumavských lesů podle vedení parku ukázaly, že se výrazně zmenšily i pokácené plochy.
Horský smrkový prales na Smrčině. Návrhy Plzeňského kraje i ministra životního prostředí Tomáše Chalupy tu chtějí umožnit kácení. Tento snímek je z místa, kde už se kácelo - pásmo zásahů proti kůrovci na hranici s Rakouskem.
"Z toho vyplývá, že nám nejenom uschlo o 83 procent lesa méně, ale také jsme udělali nejmenší holiny za posledních šest let," sdělil ředitel parku Jiří Mánek.
Odpůrci masivního kácení na Šumavě ovšem tvrdí, že kůrovcová kalamita by skončila i bez motorových pil. Obvykle se to děje po pěti až sedmi letech.
"A to bez ohledu na to, jestli se zasahuje, nebo nikoli. Rozumným způsobem vedené zásahy mohou případně gradaci kůrovce územně a časově modifikovat, v přirozených podmínkách však mají převážně negativní vliv na stav ekosystému," řekl člen Stínové vědecké rady šumavského parku Karel Matějka.
Nad Modravským potokem. Uschlé stromy dříve napadené kůrovcem nahrazují stromy mladé.
Divočina kolem Studeného potoka. Staré smrky čerstvě napadené kůrovcem začínají usychat. Mladé stromky, které doteď čekaly na svou příležitost, je nahradí.
K divočině směřuje jen malá část Šumavy, tvrdí vědci
Mnozí čeští i zahraniční přírodovědci a další odborníci kritizují návrhy nového zákona o Národním parku Šumava – jeden z dílny ministra životního prostředí, druhý od Plzeňského kraje.
Tvrdí, že zákony prostor pro přirozený vývoj šumavské přírody spíše omezují, než aby ho rozšiřovaly. Oba návrhy navíc počítají s koridorem pro plánovanou lanovku na Hraničník v jihovýchodní části parku, kvůli níž by se musel vykácet pruh lesa v jedné z nejcennějších částí národního parku.
"Naše snaha byla prosadit maximum možného a přijetí rozumných kompromisů. Naše snaha byla maximální, ale jsem si vědom toho, že ne všichni odcházejí z jednání plně spokojeni," konstatoval ministr životního prostředí Tomáš Chalupa po skončení odborné debaty nad novým zákonem.
