Neděle znamenala zlom v cestě, začal jsem se vracet. Odlet z letiště Tenerife Norte se mi trochu zkomplikoval, zapomněl jsem si totiž den předem vzít mobilní číslo na člověka, který mi řekl, že na mě bude na letišti čekat, aby mi pomohl podat letový plán, projít bezpečnostní kontrolou a dostat se k letadlu.
Ráno jsem běhal po letišti a nikdo tam samozřejmě nebyl. V informacích jsem na paní, která nic nevěděla a mluvila jen španělsky, naléhal, že mi musí sehnat někoho z té handlingové společnosti, která se o mě za velké peníze měla starat. Nejdříve to odmítla, ale když jsem neodcházel, tak začala měknout a nakonec se to po deseti minutách zadařilo a přišla milá mladá dáma plná omluv. Vše proběhlo, jak mělo, a kolem desáté místního času jsem odstartoval.
On-line: Evropské ostrovy z nebe Zkušený pilot Jiří Pruša vyrazil 22. dubna 2014 na dvoutýdenní cestu nad evropskými ostrovy. V kabině letounu Dynamic WT-9 (OK-LEX) je sám, čeká ho 8 600 kilometrů a odhadem 43 hodin letu. Aktuální snímky, data i průběh letu průběžně sdílí se čtenáři iDNES.cz. |
Nejdříve jsem chtěl natočit vyhaslou sopku Teide (3 718 mnm), která má kráter v kráteru. Bohužel má na jedné straně letiště Tenerife Sur a zároveň je to národní park, takže mě tam prostě nepustili. Letěl jsem tedy ve výšce asi 2 500 stop (kolem 800 m) a filmoval alespoň takto. Kráter uvnitř tedy nemám, jen sníh na vrcholku sopky.
Pak jsem pokračoval přes ostrov Gomera a stočil se na sever směrem k La Palma. Zvolil jsem podvětrnou (západní) stranu, abych se na La Palmě vyhnul letišti La Palma. Ale to byla chyba, protože východní vítr zesílil asi na 45 km/h a já jsem letěl na závětrné straně vysokých hor La Palmy. To, jak každý letec ví, znamená prolétávání těžké turbulence ve vzduchu rozbitého horami. Nebylo to nic příjemného a také mi to samozřejmě zabránilo ve fotografování. Ale kamery běžely v pořádku, a tak videozáznamy mám výborné.
Sopka Teide - Uvnitř je kráter v kráteru, ale bohužel jsem neměl možnost to vyfotit nebo nafilmovat.
Náročné přistání na Madeiře
Po La Palmě byl přede mnou už jen otevřený Atlantik, přes 400 km nad vodou do Madeiry. Cesta proběhla v pořádku. Protivítr byl, ale nijak silný. Potkal jsem asi tři lodě. Přistání na Madeiře bylo dost dramatické, protože letiště je zde umístěno na úbočí ostrova a foukal mírně boční silný vítr, který se o rozbíjel o skály po levé (východní) straně přistávací dráhy. Musel jsem tedy přistávat na velké rychlosti a s malými klapkami, abych snížil nebezpečí vlivu turbulence těsně před přistáním. Navíc přede mnou odstartoval Airbus 320 Austrian Airlines, který k turbulenci ještě trochu přidal. Přistání dopadlo v pořádku a já jsem nyní už na portugalské půdě.
Divoké pobřeží ostrova Gomera
Hory ostrova La Palma. O ty se z ostrého bočního větru vytvořila silná turbulence.
Na letišti jsem si opět musel vynutit připoutávací závaží, protože je prý nemají. Již tradičně jsem tedy řekl, že se od letadla nehnu a teprve to pracovníka letiště zaktivizovalo k tomu, aby je někde našel. Po vyplnění řady nesmyslů jsem asi za hodinu a půl opouštěl letiště.
Ubytoval jsem se v blízkém městečku Santa Cruz a dal si oběd. V té chvíli volala televize, že chtějí udělat teď hned rozhovor se mnou na letišti. Už jsem měl všeho dost a oběd jsem opravdu potřeboval, a tak jsem řekl, že nikam nejedu a pokud chtějí, ať přijedou za mnou do zahradní restaurace u kostela v Santa Cruz. Za 10 minut tam byli, mezi polévkou a hlavním jídlem jsme udělali rozhovor a večer už běžel ve zpravodajské hodince studia RTP Madeira.
Dneska jsem si dal volno. Jsem velmi rád, protože na mě trochu dopadla únava a to poslední, do čeho bych měl chuť, by bylo zase hned letět. Trochu se tady podívám a zítra se zase budu těšit na další část cesty. Bude celkem zásadní: 1 000 km do Portugalska bez možnosti kdekoliv přistát. V případě silného protivětru nebo jiných problémů bude do poloviny cesty možnost se vrátit. Doufám, že to nebudu muset a zítra odpoledne si zalétáme ve formaci s portugalskými piloty Dynamiků, kteří mě mají přiletět přivítat nad portugalské pobřeží.
