Nohy na stole a nehnout prstem. Francouzská mentalita na letišti Figari

Zatímco italští letoví dispečeři mi dali zabrat palbou svých často nesmyslných dotazů a byrokratickým papírováním, u Francouzů jsem dopadl ještě hůř. Ti mi prostě položili v polovině věty telefon a zamkli se v kanceláři, aby se "nepředřeli", píše pilot Jiří Pruša v dalším díle ze svého letu nad evropskými ostrovy.

Když jsem kolem osmé ráno, kdy už prosvítalo sluníčko, vyrazil v Pise na letiště, vypadalo to tam úplně jinak – totální mléčná mlha. Paní z handlingu (obsluha letadel) mi řekla, že tam je už od šesti hodin uvězněných asi 12 dopravních letadel s netrpělivými cestujícími na palubě. Bylo mi jich trochu líto, ale pak jsem si uvědomil, že oni všichni musí odletět dříve než já a začal jsem litovat sebe. Kolem desáté se mlha začala rychle zvedat a letadla postupně odlétat. Nakonec se dostalo i na mě a odstartoval jsem směrem na Elbu.

Byl jsem rád, že si mi podařilo vyřešit problém se satelitním telefonem, který vysílal polohové zprávy nepravidelně a neustále vypadával signál. Nakonec jsem zkusil vystrčit přídavnou anténu satelitního telefonu z okénka a signál přestal mizet. Na mapě je to vidět – mezi Sardiníí a Menorcou už chodily polohové zprávy pravidelně – nejdříve každých pět minut a pak jsem to přepnul na deset minut, můžete se podívat. Takže teď musím létat s pootevřeným okénkem a v něm skřípnutou anténou.

Nohy na stole a v půlce věty položený telefon

On-line: Evropské ostrovy z nebe

Sledujte od 22. dubna

Zkušený pilot Jiří Pruša vyrazil 22. dubna 2014 na dvoutýdenní cestu nad evropskými ostrovy. V kabině letounu Dynamic WT-9 (OK-LEX) je sám, čeká ho 8 600 kilometrů a odhadem 43 hodin letu. Aktuální snímky, data i průběh letu průběžně sdílí se čtenáři iDNES.cz.

• TIP redakce: do speciálu jsme přidali on-line chat s pilotem. Ptejte se na vše, co vás zajímá!

Na letišti Figari-Bonifacio jsem v prostoru pro piloty připravoval letový plán na Menorcu. Když jsem ho telefonicky podal, tak jsem se chtěl vrátit k letadlu, ale všechny dveře byly zamčené. Volal jsem tedy na číslo telefonu uvedené na jedněch z dveří pro případ, že "zde není náš pracovník". Poprvé mi slečna telefon po vyslechnutí mé prosby na to, aby mi někdo otevřel, položila telefon. Volal jsem podruhé, chvíli mě bez zájmu poslouchala, pak se zeptala někoho v jejich pohodlné kanceláři, jestli má zajít "dolů", ale dostala zápornou odpověď a tak položila telefon. Potřetí už jsem byl trochu nepříjemný a tak mi telefon položila v půlce mé věty.

Odlet jsem měl přihlášený za 20 minut a také jsem se obával, aby mi na Menorce nezavřeli letiště a tak jsem běhal stále rychleji kolem těch prostor jako frustrovaný lev a postupně lomcoval s klikami od záchodů, různých skladů a kanceláří, až najednou jedny povolily. Za nimi seděl mladý muž a mladá žena, on s nohama na stole a ona s klidným, vyrovnaným úsměvem. Vedle nich rám a zařízení na bezpečnostní kontrolu. Prošacovali mě a pustili na plochu. Nevím, jestli jim závidět nebo je litovat – celé dny takto zřejmě prožívají v naprosté nečinnosti v malé neoznačené místnosti, ve které se schovávají před náhodnými piloty, kteří by mohli potřebovat projít. Francouzský daňový poplatník určitě jásá.

Záchranný člun na sedadle pro spolucestující

Letiště Elba

Na Elbu skrz silné turbulence

Přistání na Elbě bylo náročnější, protože vítr foukal ze severu přes hory u letiště, čímž se vytvářela velmi silná turbulence. Na tomto letišti s hezkým názvem Marina di Campo není jednoduché v případě nezvládnutého přistání opakovat okruh, protože za koncem dráhy se právě zdvihají zmíněné hory a tak by bylo potřeba velmi rychle stoupat, případně uhnout doprava a plížit se stoupajícím úbočím. Až těsně do doteku se zemí jsem tedy bojoval s větrem, který chaoticky měnil směr, náklon i výšku letadla. Nakonec se vše podařilo napoprvé a tak jsem si nemusel prohlížet zblízka koruny stromů na svazích za letištěm.

Letiště Elba

Opuštěné letiště a hrozící krádež

Původně jsem měl trochu obavy, že na letiště San Luis na Menorce přiletím až po zavření a budu mít proto problém. Některá menší letiště někdy zavírají už právě kolem šesté hodiny. Snažil jsem se rozpomenout, jestli se ve Španělsku může přistávat na letišti mimo provozní dobu. Například v Německu se to nesmí, ale u nás takový předpis není. Když jsem v San Luis přistál, bylo čtvrt na sedm. Na letišti nebyl vůbec nikdo, ani žádné letadlo a tak jsem jezdil sem a tam, abych našel místo na parkování. Nakonec jsem se rozhodl letadlo postavit na místě hraničící s polem.

Primární obrazovka mezi Sardinií a Menorcou

Letiště Pisa po rozpuštění mlhy

Bloumal jsem po ploše a zjistil jsem, že letištní restaurace je to jediné, co tu funguje. Celý den jsem nejedl a potřeboval jsem se po přeletu moře taky trochu zklidnit a tak jsem si objednal jídlo, i když bych se měl starat o letadlo, hotel, odvoz atd. V restauraci jsem byl kromě jedné nastávající maminky sám. Majitel nemluvil anglicky. Nakonec jsem ho ale nějak přemluvil, aby zavolal do místního hotelu (městečko Mahon) a aby mi zavolal taxi. Pak se ale objevil někdo další, kdo mi řekl, že jsem letadlo nechal na místě, kde mu hrozí vykradení, tak ať ho postavím před tu restauraci. Docela mě to vyděsilo a tak jsem si vzal s sebou do hotelu více věcí než obvykle, abych neriskoval jejich ukradení. Jak to dopadlo, uvidím teď ráno, až dorazím na letiště. Doufám, že to byla jen rutinní obava a nikoli opravdová hrozba…

Večerní krátká procházka městečkem Mahon ukázala, že je to historické a velmi romantické místo s překrásným přístavem. Turistů zde moc není, anglicky nikdo neumí. Přístav se pokusím obletět a nafilmovat, ale nevím, zda mi to letištní věž povolí, protože velké letiště (já jsem na malém, již obchodně nepoužívaném) je velmi blízko.