Mandulová je přesvědčená, že dřevěná prkýnka našich pradědů by si měl opatřit každý lyžař. „Jasanky jsou nestárnoucí hit. Není to jen staromilství, v jízdě na jasankách je celá poetika zimních radovánek,” říká cestovatelka z Rožnova pod Radhoštěm, která má za sebou už řadu dobrodružství.
Namátkou: Cestu stopem z Třebíče do Vladivostoku. Zimní expedici po zamrzlé řece Zanskar v indickém Ladaku. Cestu stopem přes Gruzii během ruské invaze v roce 2008. Výstup na Aconaguu, nejvyšší horu západní polokoule. Výstup na sedmitisícovku Pik Komunizmu, jeden z nejvyšších štítů Pamíru.
Ke starým lyžím z jasanového dřeva přišla náhodou. “Koupili jsme dům a ve starém haraburdí na půdě jsme objevili dřevěné lyže, které tam zůstaly po původním majiteli. Dělali jsme si legraci, že jsme si vlastně koupili za drahý peníz jasanky a barák jsme k tomu dostali jako bonus,” směje se Mandulová.
Jízda na “jasankách” má svá specifika. Když je dobrý sníh, přemrzlý prašan, tak se vyrovnají obyčejným lyžím. “Obvykle však nastanou technické problémy – přetrhnou se kožené řemínky na vázání, upadne vyplétaný kožený košíček z bambusové hůlky, na to je člověk připraven. Průšvih nastane ve chvíli, když přijde obleva. Na dřevěnou skluznici se pak nalepí bakule sněhu a nedá se jet dál,“ popisuje cestovatelka.
Hlavní výhodou dřevěných lyží tak podle ní je, že oproti modernějším kouskům výlet výrazně zpomalí. „Zatímco na standardních lyžích přejedete hravě celý hřeben Jizerek i Krkonoš, na jasankách se kolikrát za celý den dokloužete jen do nejbližší hospody. Počítá se s technickými zastávkami, občerstvením, kochacími pauzami... Ale v tom právě spočívá to kouzlo,“ odpovídá Mandulová na dotazy o doporučené technice. „Já jezdím z kopce pluhem. Hrany to nemá a brzdí se většinou tygrem v závěji,“ směje se. Telemark podle ní na jasankách zvládnou jen největší machři.
Výlety do Krkonoš
Na dřevěných lyžích se toulá po šumavských hvozdech, občas vyrazí na hřebeny Krkonoš. “Pravidelně jezdíme s bandou nadšenců pro historické lyžování přechod z Růžohorek přes Sněžku, spíme na Luční boudě a druhý den frčíme dolů do Špindlu,” přidává tip na retro výlet.
Mandulová s kamarády pravidelně vyráží na historických lyžích na přechod Krkonoš.
Dodnes vzpomíná, jak ji na jednom z krkonošských přechodů zaskočilo počasí: “Štrachali jsme se na Luční boudu v uragánu, už to vypadalo, že nedojdeme. Na Výrovce jsme si však domluvili s kamarádem z horské služby, že nás hodí i s lyžemi přes Studniční horu ratrakem. Úsek kolem kapličky, kde nejvíc fouká, jsme přečkali ve voze. A na Luční boudě jsme se zjevili v sukních a lidi koukali, jak jsme se na těch starých lyžích probili tou vichřicí až sem. Že jsme si stopli rolbu, jsme nikomu neřekli.”
Před čtyřmi lety se dokonce na historických lyžích zúčastnila opakování slavného závodu z roku 1913, při kterém zahynuli Hanč a Vrbata. “Vyhrála jsem rozjezd o místa od mohyly po Labskou boudu,” chlubí se a dodává: “Možná bych mohla na jasankách zkusit Jizerskou 50.”
Jak čerti vykoumali lyže
Mandulová už několik let žije a pracuje v Rumunsku, kde si však jízdy na starých lyžích moc neužije. “V Karpatech jsou na kochací procházky příliš strmé svahy. Na jasankách jsem vyrazila jen do parku v Bukurešti. Předváděla jsem Rumunům, co to je běžkování. Tradice lyžování, jakou máme v Čechách, v Rumunsku bohužel není, i když se na jasankách závodilo třeba na svazích u Brašova,” říká.
Začátkem listopadu jí o výletech na historických lyžích vychází sbírka básní. Cestovatelka z Vysočiny v jedné z nich například rýmuje o jejich pekelném původu:
Brblají si čerti vztekle:
„Máme přetopeno v pekle.
Na co k čertu máme mozky?
Vymyslíme ski a vosky!“
“Jakmile nasadím jasanky a rozjedu se, začnou mě napadat básničky. Jindy se mi to nestává, takže jsem takový jasanový básník. Postupně jsem jich vymyslela sedm a přišlo mi, že je to na takovou malou ilustrovanou knížku akorát,” vysvětluje Mandulová, jak jízda na historických lyžích stimuluje její básnické střevo.
