Naši cestu jsme zahájili a také ukončili v Marseille. Druhé největší město Francie v naší mysli obklopovala jakási romantická, námořnická aura. Po pár dnech pobytu v jeho centru se však rozplynula jako dým. Musíme říct zcela upřímně – Marseille není hezké město. Památek je tu i přes bezmála 2800 let dlouhou historii pomálu, většině ulic vládne špína a bída.
Mnohem raději tak vzpomínáme na dny, které jsme strávili v asi 160 km vzdáleném Montpellier. Z této základny jsme vyráželi na výpravy nejen prostorem, ale i časem. Do dob, kdy bylo dnešní francouzské Středomoří Galií, provincií Říma.
Voda do Nîmes putovala z okolních kopců asi 50 km přes akvadukt Pont du Gard, vzdálený asi půl hodiny jízdy autem.
Historie římské Galie se začala psát právě tady na jihu, v oblasti mezi Římany známé jako Gallia Narbonensis. Někteří její obyvatelé se přidali na stranu Kartáginců v punských válkách, a když Římané srazili Kartágo na kolena, začali si brousit zuby i na tuto část středomořského pobřeží. Gallii Narbonensis anektovali v roce 122 před naším letopočtem. Zbytek příběhu možná už znáte z komiksů o Asterixovi a Obelixovi.
V následujících dekádách a staletích si Řím podmanil většinu dnešní Francie, k čemuž nemalou měrou přispěl i Julius Caesar. Etapa to nebyla nikterak zanedbatelná, Římané se v Galii zdrželi asi 500 let. Za tu dobu zde postavili vše, co bylo k pohodlnému životu potřeba: cesty, divadla, lázně, akvadukty, mohutné hradby, ba i hřbitovy.
Řada z nich se dochovala do dnešních dní v lepším stavu, nežli stavby v domovském Římě. Ačkoliv bychom je našli i v Paříži, Lyonu, Vienne či Remeši, největší koncentraci nabízí historická Provence. Obzvlášť v této sféře vynikají dvě města: Nîmes a Arles.
1. Nîmes
Je Nîmes součástí Provence? Ano i neNîmes se nachází v regionu Languedoc-Roussillon a technicky vzato nespadá do oblasti Provence. V minulosti však leželo na její západní hranici. Na přelomu letopočtu bývalo dokonce centrem římské provincie, ze které má dnešní Provence své jméno. |
Do Nîmes jsme se vypravili třetí den naší cesty po návštěvě hradního komplexu Carcassonne a papežského paláce v Avignonu s pesimistickou myšlenkou, že to nejlepší z dovolené máme již za sebou. Nemohli jsme být dále od pravdy. Nîmes nás ohromilo, překvapilo, udivilo a poučilo. Dozvěděli jsme se, že ve své době bylo domovem až 60 tisíc lidí a je známo jako nejřímštější město mimo Itálii.
Auto jsme zaparkovali kdesi ve změti uliček pod vrcholkem kopce, který se tyčí nad městem. Jeho dominantou je Velká věž (Tour Magne), která bývala součástí opevnění. Kdysi měla 80 sester, které však svou výškou strčila do kapsy. Dnes jí podstatná část chybí a měří tak „pouhých“ 32 metrů. Jako jedna z hrstky francouzských pamětihodností pamatuje Tour Magne ještě předřímské časy — vznikla totiž na základech starší keltské stavby. Z jejího vrcholku měl pozorovatel dokonalý přehled o městě a jeho okolí, což platí dodnes.
Přesvědčit se můžete na vlastní kůži, pokud si tedy zaplatíte vstup a pokoříte všech 140 schodů. Požádejte rovnou o kombinovanou vstupenku na všechny římské památky ve městě. Pokud zde nejste jen na skok, zcela určitě ji využijete.
Hlavní tahák města Nîmes se však nachází o něco dále — tentokrát jde již o skutečný chrám. Říká se mu Maison Carée, tedy doslova čtvercový dům. Poněkud prozaický název pro nejlépe dochovaný římský chrám na světě, nemyslíte?
Od věže pak vede cestička (či spíše cestičky) malebnými zahradami Jardins de la Fountaine až k chrámu bohyně Diany z 1. století našeho letopočtu. Říká se mu tak, i když jeho netradiční půdorys naznačuje, že se spíš než o chrám mohlo jednat o baziliku — jakési antické společenské centrum, kde se odehrávaly trhy a zasedali soudci. Neobstojí ani údajné zasvěcení bohyni lovu, pro které neexistuje žádný archeologický ani písemný důkaz.
Maison Carée se stal inspirací pro mnoho budov ve světě, včetně amerického Kapitolu. Pozdější prezident Thomas Jefferson, který stojí za vzhledem Kapitolu, míval miniaturu chrámu na svém stole. |
Hlavní tahák města Nîmes se však nachází o něco dále — tentokrát jde již o skutečný chrám. Říká se mu Maison Carée, tedy doslova čtvercový dům. Poněkud prozaický název pro nejlépe dochovaný římský chrám na světě, nemyslíte? Dostavěn byl v roce 4 našeho letopočtu a podle tradice imperiálního kultu zasvěcen Gaiovi a Luciovi Caesarovi, vnukům císaře Augusta. Antický nápis s dedikací byl odstraněn ve středověku. Jinak se však chrám dochoval téměř bez úhony, a to především díky tomu, že byl neustále využíván: jako soukromá rezidence, stáje, klášter, kanceláře, archiv a také první městské muzeum. Dlouhou dobu na něj byla „nalepená“ celá řada budov, teprve rekonstrukce v 19. století mu vrátila původní izolovanou polohu.
Dnes stojí uprostřed rozlehlého náměstí, kde si můžete vychutnat kávu v některé z předzahrádek a kochat se přitom elegantní krásou antické architektury, jako jsme to udělali my. Nezapomeňte si přitom dát palačinky s kaštanovým krémem, kterými je oblast vyhlášená.
V pomyslné soutěži o nejzajímavější římskou památku v Nîmes by se o první příčku s chrámem utkal nejspíš amfiteátr z 1. století našeho letopočtu.
V pomyslné soutěži o nejzajímavější římskou památku v Nîmes by se o první příčku s chrámem utkal nejspíš amfiteátr z 1. století našeho letopočtu. Vešlo se sem až 23 tisíc lidí, kteří dychtivě sledovali gladiátorské zápasy a zvířecí štvanice. Protože se i on dochoval v mimořádně dobrém stavu, slouží svému původnímu účelu do současnosti. Konají se tu koncerty a sportovní akce, i když zachovalo se i něco z krvavých zábav minulosti v podobě býčích zápasů. K vidění jsou tu dvakrát ročně.
Ve městě můžete natrefit také na části římského vodovodního systému. Voda sem putovala z okolních kopců asi 50 km přes akvadukt Pont du Gard, vzdálený asi půl hodiny jízdy autem. V tuto chvíli nám nezbývá než se trochu opakovat: i on je z 1. století našeho letopočtu a taktéž patří k nejlépe dochovaným akvaduktům na světě. Při pohledu na jeho majestátní oblouky člověk musí člověk chtě nechtě v duchu skládat komplimenty antickým stavitelům.
Více o Nîmes, jednotlivých památkách a cenách vstupenek se dozvíte zde. |
2. Arles
Po návštěvě Nîmes jsme se nemohli dočkat dalšího dne stráveného v antických kulisách. Tentokrát nám je poskytlo město Arles v regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur. Dnes menší městečko o 52 000 obyvatelích bývalo kdysi prosperující metropolí, kterou založili již Galové a Julius Caesar ji později přetvořil v kolonii Šesté legie. Její přístav byl tak frekventovaný, že soupeřil dokonce i s Massalií, současným Marseille. Pozůstatky římské minulosti města patří už od roku 1981 na seznam světového dědictví UNESCO.
Hlavních památek je tu šest, všechny jsou od sebe v dochozí vzdálenosti. Lze je navštívit v rámci kombinované vstupenky zakoupené před vchodem některé z nich. Kdybyste si měli vybrat pouze jednu, měl by to být amfiteátr z konce 1. století našeho letopočtu.
Athény čisté a americké. Prozkoumejte sluncem zalitou řeckou metropoli |
Už při prvním pohledu je jasné, že je něčím neobvyklý. Dominují mu tři obranné věže, které k němu přibyly až v raném středověku, během turbulentního období stěhování národů. Mohutné antické zdivo se totiž ukázalo být spolehlivou ochranou před nájezdníky všeho druhu a aréna se tak stala městem ve městě. Stávaly zde neuvěřitelné dvě stovky domů a dva kostely.
Tak tomu bylo až do roku 1826, kdy se z podnětu romantického spisovatele Prospera Mérimée domy zbouraly a aréna se vrátila ke své původní podobě. Jako památka na toto více než tisíc let trvající období jí zůstaly tři ze čtyř věží. Dnes se tu odehrávají slavné býčí zápasy courses camarguaises, při kterých krev neteče. Mladí odvážlivci se pouze snaží získat kokardu přivázanou mezi býčí roky.
Římané se v Arles chodili bavit i do divadla. Když si posedali na celkem 33 řad schodů, vešlo se jich sem až osm tisíc.
Římané se chodili bavit jednak do amfiteátru, jednak do divadla postaveného zhruba ve stejné době. Když si posedali na celkem 33 řad schodů, vešlo se jich sem až osm tisíc. Tyto řady přežily až do dnešních dní, z jeviště však zbyl jen kus zdi a dva sloupy. Ve středověku si totiž místní z divadla udělali lom a kameny využívali na stavbu vlastních domů.
Dělníci, kteří tu v roce 1651 hloubili studnu, našli skutečný poklad – sochu Venuše z prvního století před naším letopočtem, která je známá pod přídomkem „z Arles“. Někteří odborníci jsou toho názoru, že jde o římskou kopii ztracené Afrodity z Thespiae, jejímž autorem byl slavný řecký sochař Praxiteles. Dnes patří její mladší sestra z Arles k nejznámějším a nejobdivovanějším exponátům muzea Louvre.
Pouhé tři minuty pěšky zabere cesta z divadla k další památce: kryptoportiku. Jde o dlouhou, krytou, klenutou chodbu ve tvaru písmene U, která poskytovala ochranu před slunečním žárem i větrem. Nacházely se v ní stánky prodejců všeho možného, obyvatelé starověkého Arles se tu potkávali, seznamovali, konverzovali.
Dnes by se dal v chodbě plnit tak akorát bobřík odvahy. V průběhu let ji spolkla země a musí se sem sestupovat po strmých schodech. Místo je tmavé a možná i trochu děsivé. Přesto, nebo možná právě proto, je návštěva kryptoportika jedinečným zážitkem. Obzvlášť v létě, kdy tu vládne příjemný chládek.
To, co zbývá z ohromného lázeňského komplexu, je mimořádně dobře dochované. Prohlédnout si tak můžete hned několik bazénů se zbytky mozaik a dozvědět se něco o přívodu vody i vytápění.
Asi o 300 metrů dále, téměř na břehu řeky Rhôny, jsme narazili na památku, která nás osobně z celého Arles zaujala nejvíc: Konstantinovy lázně z 4. století našeho letopočtu. To, co zbývá z ohromného lázeňského komplexu, je mimořádně dobře dochované. Prohlédnout si tak můžete hned několik bazénů se zbytky mozaik a dozvědět se něco o přívodu vody i vytápění.
Den už se pomalu chýlil ke svému konci, když jsme dorazili k nekropoli Alyscamps. Lidé zde byli pohřbíváni asi 1500 let a jedná se o jeden z nejslavnějších hřbitovů, troufáme si říct, na světě. Odvolává se na něj ostatně i Dante ve svém Pekle a Vincent van Gogh s Paulem Gauguinem tu svého času malovali bok po boku. V raném středověku se díky hrobu sv. Trofima jednalo o poutní místo a pohřben tu chtěl být bez nadsázky každý. Nebožtíci sem byli posíláni z celé Evropy.
Na prohlídku ohromného hřbitova nám zůstalo něco přes hodinu, proto jsme sem doslova běželi. Bohužel nás čekalo zklamání – nekropole byla onoho dne uzavřená pro soukromou akci. Náladu jsme si tak na závěr spravili procházkou podél zbytků římských hradeb.
Více o Arles, jednotlivých památkách a cenách vstupenek se dozvíte zde. |
3. Aix-en-Provence
Poslední výlet dovolené nás zavedl do malebného městečka Aix-en-Provence. To většina lidí zná jako domov slavných umělců Émila Zoly či Paula Cézanna, a také díky levandulovým polím, která ho obklopují. Tuto jeho tvář jsme ocenili, jak jinak, ještě víc nás však zaujala římská historie tohoto místa.
V centru Aix-en-Provence najdete lázně Thermes Sextius, postavené pod starobylou strážní věží a hradbami na římských základech. | foto: Thermes-Sextius.com
Také tady se po anexi Galie Narbonensis usídlili Římané. Přivábily je vyvěrající termální prameny. Celé dějiny i podoba městečka je spojena s vodou. Jsou tu nesčetné fontány z různých období, jedna z nich, pokrytá mechem, pamatuje dokonce římské období. V centru se pak nachází lázně Thermes Sextius, postavené pod starobylou strážní věží a hradbami na římských základech. Ty si návštěvníci můžou prohlédnout díky prosklené podlaze.
Míst spojených s římskou nadvládou je v jižní Francii mnohem více a jejich návštěva by vydala možná ještě na několik dovolených. Lákavé jsou především Orange v departmentu Vaucluse a jeho divadlo, postavené mezi lety 27 a 25 před naším letopočtem, zbytky antického města ve Vaison-la-Romaine, rozkládající se na 15 hektarech, či Glanum v Saint-Rémy-de-Provence, město založené Řeky někdy mezi 4. a 2. stoletím před naším letopočtem. Všechny jsme tedy zdaleka nestihli a ani jsme nechtěli. Do tohoto pitoreskního regionu se totiž plánujeme ještě vrátit.
