Jak je řecká metropole k turistům přívětivá, si člověk uvědomí už na letišti, které je dost rozlehlé a k zavazadlům a východu vás rychle a pohodlně dovezou pohyblivé pásy. Přímo z letiště pak jede vlak až do centra města, lístek stojí lidových devět eur (225 korun). Na správné nástupiště vás dovedou výrazné směrovky a anglicky se zde bez problémů domluvíte.
Jako ostatně všude jinde. Možná vás překvapí, že angličtinu aspoň v centru uslyšíte častěji než jakýkoli jiný jazyk včetně řečtiny. Americkou angličtinu, abychom byli úplně přesní. V minulém roce přibyly v nabídce aerolinek nové přímé spoje, takže se sem teď relativně pohodlně dostanou zpoza velké louže turisté z Atlanty, Chicaga, New Yorku, Filadelfie i Washingtonu.
 |
Spíš než v kolébce evropské civilizace si tak někdy můžete připadat jako na předměstí některého z těchto velkých měst. Samozřejmě nic proti Američanům. Jedná se o turisty poměrně ukázněné a bohaté, což je přesně to, co ekonomickou, zdravotní i migrační krizí zkoušené Řecko potřebuje.
O pověst hlavního města řecké elity úzkostlivě dbají. Aspoň v centru je překvapivě čisto, graffiti či zchátralé budovy patří k úkazům spíš neobvyklým. Také ceny jsou poměrně příznivé a k našemu úžasu se nás nepokusili okrást ani ve stánku přímo vedle parlamentu, kde se srocují davy při střídání stráží.
V centru se můžete slušně najíst za solidní cenu, která není o nic vyšší než třeba v Praze. Napomáhá tomu velký počet restaurací. Jen za úchvatný výhled na nasvícenou, večerní Akropoli ze střechy některého podniku budete muset sáhnout hlouběji do peněženky. Romantickou večeři na některém z těchto míst se vyplatí zarezervovat minimálně několik dní předem.
V Athénách, či aspoň v jejich centru vás provází antika na každém kroku.
Athény antické
Všechny tyto drobné radosti jen podporují dojem, který si z města musíte odnést. Být obklopen antickými divy od rána do večera je zkrátka zážitek, a to i pro člověka, který se o historii jaktěživ nezajímal.
Primárním cílem každého turisty je Akropole, vršek tyčící se přímo v srdci města, kde se nachází zbytky hned několika starověkých chrámů, včetně toho největšího a nejznámějšího – Parthenónu. Už několik dekád je pod lešením, důkladné opravy si však zasloužil.
Jeho osudy jsou totiž víc než pohnuté. Vznikl v druhé polovině pátého století před naším letopočtem jako svatostánek bohyně Athény. Ve středověku sloužil jako chrám Panny Marie, než Athény v sedmnáctém století dobyli Turci. Ti si zde zřídili mešitu, později degradovanou na pouhou prachárnu. Po zásahu z děla z benátské lodi Parthenón vybuchl… no, asi jako velký sud se střelným prachem.
Opodál pak stojí chrám Erechtheion, jehož část podpírají místo běžných sloupů sochy žen, takzvané karyatidy. Pro starověké Řeky se jednalo o zvlášť posvátné místo. Měla se tu totiž odehrát soutěž mezi bohy Athénou a Poseidonem o patronát nad novým, dosud nepojmenovaným městem. Výhercem se měl stát ten, který dá městu lepší dar. Zatímco pod trojzubcem boha moře vytryskl slaný pramen, bohyně moudrosti se vytasila s prvním olivovníkem. Král Kekrops následně rozhodl, že patronát připadne Athéně a město bude po ní i pojmenováno. Většina odborníků se však dnes shoduje, že tomu bylo ve skutečnosti přesně naopak a bohyně dostala jméno podle města. Tak či onak, jeden starý olivovník vedle chrámu skutečně stojí.
 Muzeum AkropolePro návštěvu Akropole si vyhraďte celý den a neopomeňte ani muzeum Akropole, které je architektonickým divem samo o sobě. Můžete se zde začíst do fascinujícího příběhu tohoto posvátného okrsku a zhlédnout desítky, možná i stovky soch, které dřív zdobily tamější chrámy. Nechybí ani originály proslulých karyatid a dochované vlysy z Parthenónu. |
Podobně jako Parthenón, i Erechteion býval ve středověku křesťanským kostelem, Turci si z něj pak vytvořili harém. Spíš než oni je však Řekům dodnes trnem v oku britský velvyslanec v Konstantinopoli Thomas Bruce, sedmý hrabě z Elginu. Ten v roce 1801 očesal oba chrámy o část dekorací, a zatímco Parthenón tak přišel o některé vlysy, z Erechtheionu zmizela jedna karyatida. Dnes jsou k vidění v Britském muzeu v Londýně. Povolenku prý hraběti vypsali Turci, z jejichž područí se Řecko vymanilo v roce 1821. Avšak i po víc než dvou stech letech při zmínce jména Elgin nejeden Řek skřípe zuby.
Kromě několika chrámů a celého pole historické suti stojí za to pokochat se výhledem do okolí. Athény jsou kompaktní a z Akropole je budete mít takřka celé jako na dlani. Nejhezčí výhled je rozhodně z Areopagu, kopce zasvěceného bohu války Areovi, kde v antice probíhaly soudy. Většina turistů sem míří sledovat západ slunce a jeho posledními paprsky ozářenou Akropoli. Spolkněte proto pýchu a zajděte na Areopagus také. I přes společnost desítek párů a pózujících influencerek se jedná o zážitek, na který se jen tak nezapomíná.
Většina turistů míří na Areopag zhlédnout romantický západ slunce nad městem.
V Athénách však na antiku narazíte na každém kroku, nejenom přímo na Akropoli. Pod ní se rozkládají rovnou dva amfiteátry, z nichž jeden je stále používaný. Ony a ještě několik menších a méně dochovaných staveb tvoří jeden areál. Na druhé straně kopce je pak Hadriánova knihovna a stará agora s pozůstatky krytých kolonád – takzvaných stoa –, chrámů a soch. Jednalo se o veřejný prostor určený k setkávání, komerci a řečnění, nacházel se tu i búleutérion, starověká obdoba radnice. Už si vybavujete hodiny dějepisu a slova učitelky o „kolébce demokracie“?
Nedaleko se pak nachází římská agora s Věží větrů, která je se svými víc než dvě tisíci lety nejstarší meteorologickou stanicí na světě. Má v sobě zabudované vodní a sluneční hodiny i anemoskop. Na druhém konci stojí brána, kterou městu zadotoval sám Julius Caesar. I v dobách, kdy Řecko patřilo do rozlehlého římského impéria a politický význam města upadal, bylo mezi císaři stále velmi vážené. Městské elity udělovaly panovníkům čestná občanství a ti za to na Attiku posílali hodnotné dary.
Římští císaři si Athény a jejich obyvatele předcházeli hodnotnými dary. Tuto bránu na římské agoře dotoval Julius Caesar.
Athény novověké a moderní
Možná se na internetu dočtete, že k projití Athén stačí jeden nebo dva dny. Nevěřte tomu. K vidění je zde toho opravdu hodně, a to jsme se ještě nezmínili o chrámu Dia Olympského či Aristotelově akademii. Také návštěva Národního archeologického muzea zabere klidně celý den. Osvědčený tip poučeného turisty: vezměte si dobré, pohodlné boty.
Abyste poznali hlavní město i řeckou duši lépe, vydejte se i za hranice antiky, a to obrazně i doslova. Jistě, Řekové jsou na svou bohatou starověkou minulost hrdí, zdá se však, že víc v nich rezonuje myšlenka křesťanská, byzantská, tedy středověká. Právě odkazy na tuto kapitolu dějin byly hojně využívány při řeckém boji o nezávislost na Osmanské říši. Ukázalo se totiž, že antika byla již ve dvacátých letech devatenáctého století příliš vzdálenou a neuchopitelnou epochou.
 Výměna strážíPovinnou zastávkou turistů je náměstí Syntagma, kde pravidelně před parlamentem a hrobem neznámého vojína probíhá výměna stráží. Členové prezidentské gardy na sobě mají uniformy, jaké nosili bojovníci ve válce za nezávislost v první polovině devatenáctého století. Nejzajímavější jsou bohaté sukně se čtyřmi sty záhyby, které symbolizují čtyři sta let osmanského jha. Strážní musí být minimálně 187 centimetrů vysocí a zvláštním pomalým krokem s vykopáváním nohou prý chodí proto, aby se jim po dlouhém stání opět rozproudila krev v nohách. Kromě úboru a stylu chůze jsou proslulí také svou disciplínou a patriotismem. V roce 1941, za německé okupace, dostal jeden z nich za úkol vyměnit na Akropoli řeckou vlajku za standartu s hákovým křížem. Nacistickou vlajku sice skutečně vyvěsil, tu řeckou však odmítl Němcům dát, raději se do ní zabalil a skočil ze skály. V roce 2001 hodil útočník na jeden ze strážních domků Molotovův koktejl, přičemž gardista zůstal stát, i když už na něm hořela uniforma. V roce 2010 jiný pachatel umístil bombu blízko hrobu neznámého vojína. Gardista se opět nepohnul, a to i během samotné detonace. Naštěstí nepřišel o život, se zraněními byl však převezen do nemocnice. |
Se středověkými Athénami se dá seznámit vcelku snadno, a vlastně tak trochu mimochodem. Stačí jen vyrazit na procházku po městě a čas od času na vás v husté zástavbě vykoukne malý, nízký, ovšem bohatě zdobený kostelík. Pro nadšence je zde pak ještě Byzantské a křesťanské muzeum či muzeum vojenství.
Některé byzantské kostelíky na první pohled zaujmou bohatě zdobenou fasádou.
Při cestě za některým z těchto cílů poznáte ještě jinou stránku města – tu, řekněme, reálnou, která má daleko k turistickému pozlátku. Na rozpálených ulicích sem tam posedávají a polehávají chudí Řekové, někteří žebrají, jiní prodávají propisky či balíčky kapesníků. Dobrá zpráva je, že situace se zde v porovnání s roky ovlivněnými hospodářskou krizí zlepšuje a bezdomovců i lidí nucených k žebrání ubývá.
Je vidět, že do Athén proudí značné finance z Evropské unie, výkladní skříní spolupráce je krásný, rozlehlý a pečlivě udržovaný park vedle parlamentu. Opět se však zdá, že záminkou bylo spíš zvýšení atraktivity města v očích turistů než služba místním, kterých tu uvidíte jen pomálu.
Aktuální podmínky v ŘeckuPro občany Evropské unie je příjezd bez omezení, není třeba vyplňovat žádné formuláře. V zemi je nadále povinná ochrana dýchacích cest ve veřejné dopravě a zdravotnických zařízeních. Víc informací najdete na stránkách ministerstva zahraničních věcí. |
