Z pohledu českého člověka byla největší změnou posledních desetiletí bezesporu sametová revoluce a otevření hranic. V devadesátých letech se cestovalo všude, v podstatě všechny destinace byly atraktivní a nároky na kvalitu dovolené byly minimální. Hlavně, že jsme TAM byli! Po vystřízlivění z náhle nabyté cestovatelské svobody se český cestovatel postupně začal lépe rozhlížet a víc si vážit svého času a peněz.
Dnes při rozhodování „kam na dovolenou“ hrají roli (často aniž si to uvědomujeme) jiné faktory, než tomu bylo v minulosti. Jmenujme například přelidnění některých standardních turistických lokalit (overturismus), ceny letenek, válečné konflikty, zdravotní rizika, méně stabilní počasí a mnohé další. S měnícími se prioritami lidí se objevují zcela nové cestovatelské destinace. Pojďme se na některé nové trendy podívat a některé další odvážně předpovědět.
Hledání ticha a samoty
Přemnožení turisté jsou bezpochyby příčinou úvah mnoha lidí. Kam jet příště a přitom se vyhnout davům a užít si klidu a pohody? Protože pozornost logicky poutají atraktivní a na sociálních sítích dobře propagované lokality, je dobré se při výběru cíle cesty zaměřit na místa neznámá a dosud turisty neobjevená. Ti zkušenější ovšem vědí, že i zdánlivě banální místo ukrývá mnohá překvapení a zajímavosti. A pokud ne, tak vám vše vynahradí ticho a odpoutání se od civilizace.
Kde najít samotu? Odpověď na tuto otázku hledá čím dál více cestovatelů.
Podstatnou výhodou je, že za klidem a samotou nemusíte cestovat do dalekých himálajských údolí. Takové lokality totiž často nepozorovaně leží doslova na dosah. Při toulkách po Česku narazíte na množství míst, kde celý den o člověka nezavadíte a velmi zajímavé v tomto ohledu je zejména Slovensko. Kupříkladu túra po východoslovenské magistrále mi nabídla čtyři dny uprostřed karpatských lesů, přičemž za celou dobu jsem na stezce potkal jen jednu malou partu turistů. Přečtete si: Louky a samoty. Prošel jsem sto kilometrů po Východokarpatské magistrále. U nás patří mezi nejopuštěnější místa například Český les, Šluknovský výběžek, některé lokality na Vysočině, Osoblažsko nebo Rychlebské hory.
O autoroviMgr. Jan Hocek (1970), absolvent Přírodovědecké fakulty a FTVS UK v Praze, původně VŠ učitel na katedře sportů v přírodě FTVS UK. Cestuje přes 30 let profesionálně – nejprve coby průvodce a skaut dobrodružné CK, později i jako fotograf, publicista nebo organizátor zájezdů. Je autorem a zakladatelem turistických a poutních tras Via Czechia. Publikuje řadu let, je autorem více než desítky knih s cestovatelskou tematikou, z nichž mnohé se staly bestsellery. |
Samota a ticho ve spojení s hezkou přírodou nabízí čas na přemýšlení, inspiraci nebo jen prostý odpočinek od současného civilizačního chaosu. Na tento trend už reagují mnozí investoři, takže na mnoha místech světa vznikají malé a odlehlé hotelové resorty či meditační centra, která vyhovují právě hledačům ponoření se do samoty. Najdeme je v zapadlých alpských údolích, uprostřed pralesů, v polární tundře nebo na malých ostrovech.
Jak uniknout vedru
To, že ledovce tají, je nepopiratelný fakt. Několik posledních letních sezon navíc patřilo k nejteplejším v historii. Horko už se mnohdy nedá vydržet, takže mnozí se zamýšlejí nad tím, že v létě se nepojedou „ohřát k moři“, ale naopak ochladit na sever.
V devadesátých letech jsem poprvé zavadil o možnost podívat se na Antarktidu a začal jsem se o tento ledový kontinent více zajímat. Už tehdy mi došlo, že jednou se lidé budou jezdit dívat na ledovce a zasněženou krajinu jako na něco jedinečného, na něco, co je čím dál tím vzácnější. Podobný pocit jsem měl v Grónsku nebo při výstupu na vrchol Kilimandžára, jehož ledovec téměř jistě v dohledné době roztaje.
Antarktida
Moje předtucha se začala naplňovat. Nejenže roste zájem o cestování do extrémních polárních krajin, ale v posledních letech se mezi typické letní turistické destinace stále více dostávají běžně chladnější oblasti. Ukazuje se, že čím dál více lidí volí pro letní dovolenou chladnější lokality, kde unikne vlnám veder. Kupříkladu popularita Skandinávie vzrostla mezi americkými turisty meziročně o 77 procent.
Je tak možné, že Češi budou častěji cestovat k dříve opovrhovanému Baltu nebo do o něco chladnějšího Polska. Není však nutné jezdit do severních zeměpisných šířek, stejnou službu vám zajistí i vyšší nadmořská poloha, tedy hory. U nás tak můžete namísto „k Mácháči“ vyjet do Krkonoš nebo Jeseníků a budete mít o břitký vzduch téměř jistě postaráno. Kromě Antarktidy, Špicberk a Grónska hrají mezi chladnými destinacemi prim Aljaška, již zmiňovaná Skandinávie, Island, Skotsko, Irsko, Alpy nebo Patagonie.
Za temnou oblohou
Ztráta jasné oblohy je daní za civilizační pohodlí. Tmu potlačuje všudypřítomné světelné znečištění, takže dnes už opravdu jen málokde na zemi můžeme spatřit hvězdy, planety, mlhoviny, komety, polární záře nebo meteory stejně jasně, jako tomu bylo kdysi.
Pohled na hvězdou oblohu si můžete užít i v Krkonoších.
Nezapomenu na jeden zážitek, když jsem prováděl skupinu turistů novozélandskými horami. Na večerním brífinku jsem je upozornil, že se nacházíme v lokalitě temné oblohy a že kromě Jižního kříže mohou v noci zažít i jedinečný pohled na zářící hvězdy. Druhý den jeden z klientů líčil svůj zážitek z noční cesty na toaletu tak nadšeně, že příští noc si už pozorování hvězd nenechal ujít nikdo. Před nedávnem jsem dokonce připravoval cestu na Havajské ostrovy, jejímž hlavním cílem bylo dostat se na vrchol sopky Mauna Kea a navštívit zdejší astronomickou observatoř, odkud se naskýtá jeden z nejdokonalejších pohledů na oblohu.
Za účelem pozorování noční oblohy a ochrany její temnosti dokonce na světě vzniklo několik desítek parků tmavé oblohy. V České republice jsou čtyři – v Jizerských horách, na Manětínsku, v Beskydech a v Podyjí. Na Slovensku najdete jedno z nejlepších míst na území národního parku Poloniny a sousedních polských Biesczad. Temnou oblohou bývají také obklopeni jachtaři, kteří se vydají dále na moře. Mezi Čechy oblíbené Chorvatsko může nabídnout tmavou oblohu kupříkladu na ostrově Lastovo. Obecně platí být co nejdále od měst a aglomerací, ideálně v horách nebo v pouštích, které se vyznačují suchým průzračným vzduchem. Vhodné místo si každý může najít sám na mapě světelného znečištění.
Za polární září
Polární záře je jedinečný přírodní úkaz, který v našich zeměpisných šířkách můžeme spatřit jen ojediněle. Za tímto fenoménem se tedy musíme vydat blíže k pólům, přičemž ideální oblast se nachází v prstenci přibližně mezi 65–72 stupni zeměpisné šířky, tedy v blízkosti polárního kruhu. Sem spadá v Evropě například Island, Grónsko, Špicberky, Skandinávie nebo Rusko, za oceánem pak severní oblasti Kanady a Aljaška.
Polární záře může být zajímavým zpestřením cest do zimního Laponska, na Islandu jsem jí pozoroval i v podzimním období na přelomu září a října, na Aljašce dokonce v pozdním létě. V létě polární záři málokdy uvidíte, protože v polárních oblastech nemusí v této době panovat úplná tma.
Laponsko
Existují cestovatelé, pro které je Aurora borealis nejenom jakýmsi bonusem navíc, ale hlavním cílem cesty. Spatřit světlo neonových barev je zejména lákavé pro fotografy, kteří v očekávání magického okamžiku neváhají mrznout dlouhé hodiny uprostřed zasněžených islandských planin.
Při plánování takové cesty je důležité zvolit vhodnou lokalitu s velkou pravděpodobností jasné oblohy a pak už si jen držet palce. Ve skutečnosti je pravděpodobnost zážitku docela velká a roste s množstvím nocí strávených na místě. Existují i webové stránky s předpovědí polární záře – například zde.
Cestování mimo sezonu
Pro ty, kteří hledají klidnější atmosféru, a přesto chtějí navštívit vysněné místo, může být cesta mimo sezonu vysvobozením. Mnohé turistické lokality se totiž díky propagaci staly noční můrou – ceny jsou našponované, nejznámější atrakce plné lidí, všude křik a nervozita. Takto chce svou dovolenou trávit málokdo. Protože katalogy cestovních kanceláří jsou plné snových fotek (samozřejmě bez lidí), bývá střet s realitou pro mnohé šokem.
Zima na Novém Zélandu
Jednou z destinací, kde můžete vyzkoušet tento přístup, je Nový Zéland. K protinožcům jezdím pravidelně od roku 1995 a za tu dobu se tu zejména díky filmové sérii „Pán prstenů“ turistika zcela proměnila. Z klidné a relativně levné země, kde turisty vždy vítali s úsměvem, se některé lokality proměnily doslova v Disneyland. Vzpomínám na jednu skupinku, která si objednala zájezd na Nový Zéland v červencovém termínu. Vyrazili jsme tedy v době, kdy u protinožců panuje deštivá zima a turisté sem proto moc nejezdí. Odměnou nám byly prázdné pláže, zasněžené vrcholky sopek a celková pohoda. Nakonec i to počasí nebylo tak hrozné.
Carpe diem
Proč nevyrazit na cestu jen tak bez přípravy? S jednosměrnou letenkou, často bez rezervace ubytování a dalších služeb? Program tak nemáme ve svých rukou a nevíme, kam nás okolnosti zanesou. A to je svým způsobem dobrodružné. Tento způsob cestování není novinkou, praktikují jej tisíce cestovatelů a batůžkářů, kteří se nechávají unášet okolnostmi. Ale ruku na srdce – vyjeli byste takto na rodinnou dovolenou?
Tento způsob cestování oproti minulosti usnadňují současné online aplikace, kdy například rezervace ubytování nebo letenky může být otázkou několika minut. Podle serveru Booking.com by si 52 procent lidí zarezervovalo dovolenou, aniž by znali cíl své cesty.
Na své si tak přijdou odvážnější povahy a je možné, že v budoucnu budou takto cestovat nejenom studenti, ale také starší a movitější lidé. Nač ztrácet čas plánováním a proč si neužít dne – jak praví latinské rčení „carpe diem“?
