Mayotte se nechce vzdát Paříže
Mayotte je zvláštní případ. Státní vlajka s mořskými koníky by se jistě líbila, ale dnes ji mají jen jako vlajku departmentu.
Tropický ráj, kokosové palmy, korálové útesy, pláže s bělostným pískem. I to je Francie, respektive Mayotte.
Vyvázat se z otěží kolonialismu, postavit se za sebeurčení vlastního národa a vydobýt si nezávislost. Tak přesně to jsou věci, o které v Mayotte nestojí. A radši to budou mít do hlavního města osm tisíc kilometrů daleko, než aby patřili ke Komorským ostrovům.
Referendum v roce 1974 mělo udělat jasnou tečku za koloniálním dědictvím Francie na ostrůvcích, které se nachází na půl cesty mezi Madagaskarem a Mosambikem. Na třech hlavních Komorských ostrovech řekli jasné ano osamostatnění, na čtvrtém – Mayotte – řekli zrovna tak jasné ne. V OSN z toho byl pěkný poprask. O dvě léta později se situace opakovala. A bylo jasné, že Mayotte nestojí o nezávislost a chce jít s Francií dál. Zatímco jinde se volnost a nezávislost vykupovala krví a povstáními, tady se zuby nehty drželi původního uspořádání. Ostrov s rozlohou 372 kilometrů čtverečních tedy zůstal francouzský.
 Seriál Země nezeměPo celém světě je řada států, republik, království a císařství, které na mapě nenajdete. Jejich vládci totiž vyhlásili nezávislost, kterou jejich mateřské země či zbytek světa neuznaly. |
Problémy tu souvisely s formálním přiřazením ostrova, který svou extrémní izolací a přitom oddanosti Francii nezapadal do běžných tabulek.
Místní nestáli ani o autonomii, odmítali titul čestné republiky, přidruženého svazu nebo zámořského společenství. V roce 2014 se konečně dočkali a byli oficiálně jmenováni 101. departmentem Francie. V praxi to znamená, že Mayotte mělo – na rozdíl od všech ostatních zde uvedených zemí – nejlepší předpoklady k tomu, aby se stalo samostatným a uznaným státem. Ale místo toho se stalo nejvzdálenějším regionem Francie, potažmo Evropské unie.
