Christiánie žije! Díky turismu
Komunita, komuna, mikronárod, volné společenství, svobodné město, nezávislý stát. Na tom, co nakonec vlastně kodaňská Christiánie je, se neshodnou ani její obyvatelé. Jejich anarchistickému smýšlení se škatulkování příčí. Ke shodě dojdou jen v tom, jak by asi jejich útvar fungovat měl.
Na konci 60. let byla zrušena kasárna v kodaňské čtvrti Christianhavn, aby se do opuštěného areálu o rozloze 70 000 metrů čtverečních následně – jako do vyprázdněného squatu – sestěhovali nejen bezdomovci, ale i příslušníci nejrůznějších módních vln, ideově blízcí hnutí hippies. K 26. září 1971 tu byla oficiálně založena experimentální samosprávná komuna, která dala nebývale vyniknout svobodě jednotlivce. Což znamenalo například chvályhodnou toleranci jakékoliv odlišnosti sexuální orientace, ale také podivuhodný zákaz focení, nebo třeba kontroverzní legalizaci měkkých a tvrdých drog.
Kodaňská radnice, unavená mediálně nevděčnými bitkami policejních těžkooděnců s anarchisty, nakonec nechala tento liberální experiment běžet. Od té doby pak svobodomyslní Christiánité, kteří odmítají pojem osobního vlastnictví, opakovaně dokazují světu svá samosprávně-organizační selhání.
Komunita například nebyla schopna se vypořádat s pouličním násilím a vysokou kriminalitou, protože drogové gangy využily tento legalizovaný ostrůvek jako své distribuční centrum. Nevypořádala se ani s požární bezpečností, svozem odpadů, či pravidly nerizikové výstavby. Zato mají jasno v tom, že do jejich ráje nesmí auta a jí se tu jen biozelenina.
Christiánie je anarchistická podivnost, která volá město a dánskou vládu na pomoc tehdy, když má problém. Ale jinak se proti nim ostře a dost pokrytecky vymezuje. Je velkým anarcho-skanzenem, který většina zakladatelů dávno opustila, fakticky přežívá jen z vybírání vstupného od turistů, kteří se tomuto liberálnímu území chodí každoročně obdivovat.