Loupež za denního světla
Nestydí se pokazit vám celou dovolenou. Než se nadějete, připraví vás o brýle, telefon i kabelku s doklady. Vůbec jim nesejde na tom, že to drze provádí před svědky a za bílého dne. Loupež je totiž jejich obživou. A trest jim prakticky nehrozí.
Řeč není o nějakém organizovaném syndikátu zlotřilých kapsářů, ale o opicích. Přesněji tedy o tlupách makaků rhézských. Ti už po staletí volně obývají chrámy a stará města v džunglích Asie, která teď považují za vlastní teritoria. A do nichž teď proudí davy zahraničních turistů. Ale makakové chápou výletníky spíš jako sezonní mobilní občerstvovací stanice, z nichž si mohou nabrat, co jen chtějí.
Nedá se přitom říct, že by to byla jen chyba špatného vychování. Makakové totiž byli k podobným kouskům po generace ponoukáni. Turisté s nimi dřív velmi ochotně měnili pamlsky za roztomilé fotky. Až se chytří opičáci naučili, že člověk s foťákem znamená jídlo. Ukradený mobil nebo kabelku – v níž se žádné poživatiny neskrývají – jsou také ochotni za nějakou dobrotu vyměnit. Pokud mají dobrou náladu.
V posledních letech se ovšem jejich výpady stávají agresivnější. Už to není o tom, že by zahráli na strunu rozkošnosti a s pomocí jednoduchých triků odvedli vaši pozornost. Je to opravdu spíš loupežné přepadení, kdy v přesile umí na turisty pomocí zubů a drápů zle zaútočit.
Chrámy v indické Agře, včetně proslaveného Tádž Mahálu, jsou proti jejich nájezdům bezbranné. Hinduisté totiž považují opice coby inkarnaci boha Hanumana za posvátné. Nesmí se jim zkřivit ani chloupek, přitom incidentů s nebezpečnými makaky rychle přibývá. Památky v džunglích, které jsou jejich domovem, si berou zpět.