Do země prostřílených značek
Úzká silnice se kroutí jako nekonečný had a zaříznutá do strmých strání stoupá kamsi vzhůru do neustále houstnoucí mlhy. Když konečně autem vysupíme do nejvyššího bodu, ocitáme se ve zcela jiném světě, než který jsme před hodinou opouštěli – sluncem vyhřáté pláže vystřídalo drsné horské počasí, vzduchem poletují drobné kapičky deště a chladný vítr nás nutí obléknout si teplé oblečení.
Jsme v jednom z nejvýše položených horských průsmyků Korsiky, pojmenovaném po majestátních skalních věžích Col de Bavella. Ač turisticky toto místo patří mezi velice populární, teď na konci října tu jsme sami. Jen mezi staletými borovicemi za hradbou mlhy prosvítá silueta restaurace a horské ubytovny.
Několik mužů uvnitř zjevně patří k místním a naším příchodem jsme je očividně vytrhli z poklidu právě končící sezony. Dorozumět se se zamračeným majitelem anglicky nepřipadá vůbec v úvahu, a tak lámanou francouzštinou domlouváme přespání v levné ubytovně v suterénu restaurace a objednáváme večeři.
Za zlověstných zvuků broušení nožů, vycházejících z kuchyně, přemýšlíme s kamarádem u vína o tom, zda jsme se náhodou neocitli v jedné z bašt Korsické fronty národního osvobození – ilegální strany, nechvalně proslulé bombovými útoky a vraždami politických odpůrců.
Reálné nebezpečí sice turistům a cizincům na Korsice nehrozí, ale před agresivními projevy nacionalismu oči zavřít nelze. Například nelze přehlédnout jako cedník prostřílené dopravní značky (v posledních letech už jen přestříkávané nápisy FLNC), upozorňující na nekorsické názvy měst a obcí. Státní úřady si evidentně "doporučení" nacionalistů berou k srdci, a tak je většina názvů uváděna ve francouzské i korsické podobě.
Korsickou magistrálou
Druhý den mlha mizí a nám se naskýtá nádherný pohled na skalní věže Bavelly, zvedající se přímo nad stejnojmenným sedlem. V plánu máme celodenní túru po legendární transkorsické pěší trase s poněkud nepoetickým názvem GR20.
Přechod Korsiky po "Grande Randonnée 20" patří nejenom mezi nejhezčí, ale také nejtěžší světové túry – na téměř dvě stě kilometrech mezi městečky Calenzana a Conca každý nastoupá přes 10 000 metrů převýšení, a tak zdolání celé její délky vyžaduje minimálně 15 dní.
Zkratka GR pochází z francouzského "grande randonnée" neboli velká cesta. "Gé er dvacítka" skutečně svou velikostí a délkou konkuruje nejdelším evropským a světovým stezkám – protíná Korsiku od severozápadu na jihovýchod, přičemž sleduje hlavní hřeben a těsně se přimyká k nejvyšším vrcholům.
Trasa vede po celé délce odlehlými horami a jen na několika málo místech přechází silnici a přibližuje se k civilizaci.
Pralesem macchií
Jsme v části magistrály, kde trasa křižuje sedlo Bavella ve své nejjižnější části a směřuje k chatě Refuge d´ Asinao. Tam hodláme strávit následující noc.
Traverzujeme strmým svahem a procházíme hustými porostem sahajícím až po naše hlavy. Jsou to legendární macchie – společenstvo pichlavých keřů a vonných bylin, rostoucí v pobřežních oblastech a na horských stráních až do nadmořské výšky okolo 1 500 metrů. Vedle sebe tady rostou keříčkovité růže, kručinka, vřes, jahodník, levandule, rozmarýn, máta, tymián, šalvěj, jalovec, vavřín, cesmína a mnoha dalších druhů rostlin.
V závislosti na přírodních poměrech může být macchie nízká nebo až 4 m vysoká, vždy je však trnitá a neproniknutelná. Nezaměnitelná vůně miliard květů macchií je tak intenzivní, že ji můžeme cítit na moři ještě dříve, než se Korsika vynoří z oparu.
Neprostupnost macchií využívali v minulosti ti, kterým se stala nějaká křivda a vzali spravedlnost do svých rukou. Vykonavatel práva vendety (krevní msty) se totiž před hněvem příbuzných oběti musel ukrývat, k čemuž byly neproniknutelné macchie ideální. Muže na útěku málokdy někdo zradil a vesničané, přestože mnozí s počínáním utečenců zrovna nesouhlasili, jim dokonce nosili jídlo a oblečení. Známý korsický psanec Antonio Bellacoscii se prý takto v macchiích skrýval neuvěřitelných čtyřiašedesát let.
Po hodince traverzování macchie mizí a my v kamenitém terénu ostře zahýbáme a stoupáme k úzkému žlebu mezi první a druhou věží Bavelly. Před námi se rozprostírá nezaměnitelné panoráma skalních věží, nad nimiž vzduchem krouží kavčata žlutozobá a kdesi dole ve škvírách hučí horský potok. Až pozdě večer nás vítá kamenná chata, choulící se pod nejjižnější korsickou dvoutisícovkou Monte Incudine.
Punta di i Paliri
Korsické kaňony
Po návratu z túry na nás čeká místní průvodce s autem plným vybavení na kaňoning. Paul bydlí ve vzdálené Evise, zdejší kaňony v okolí Bavelly však zná jako svoje boty. Podle jeho slov jen málokde jinde v Evropě najdeme tolik terénů pro kaňoning jako na Korsice. Zdejší strmé žulové hory s dravými potoky a říčkami jsou pro vodymilovné průzkumníky jako stvořené.
Jedna z nejznámějších a nejhezčích lokalit leží necelých deset kilometrů od sedla Bavella a jmenuje se Purcaraccia. Cesta k potoku začíná v ostré zatáčce silnice, kde najdeme úzkou pěšinu, která po 10 minutách chůze ve stínu keřů a borovic vyústí na úzký chodník s výhledy na protilehlý hřeben.
Po asi půl hodině staneme u první nádherné kaskády a uhlazené skluzavky, které přírodní síly vytvořily za staletí v tvrdé žule. Pro průchod kaňonem se nám teď bude hodit horolezecké vybavení, které vláčíme v pytlích na zádech.
Cestou dolů si plnými doušky užíváme plavání, skoků, skluzavek a také 50 metrů dlouhého slanění kolmé skály.
Kdo se nechce soukat do neoprenu a vázat se na lano, toho čeká příjemné překvapení hned v sousedním údolí. Průzkum známých kaskád Polischellu nevyžaduje ani průvodce ani speciální vybavení – stačí plavky a boty do vody. Zastavíme u mostu přes potok a po deseti minutách chůze lesem dojdeme k prvnímu jezírku s vodopádem.
Voda je křišťálově čistá a v horkých letních dnech velmi osvěžující. Dříme-li ve vás duše dobrodruha-objevitele, můžete se vydat dále proti proudu potoka a prozkoumat dalších asi čtrnáct kaskád. Jedná se o jakousi "plaveckou túru", zpestřenou při zdolávání vodopádů lezeckými partiemi. Odměnou za úsilí a mokré boty jsou nádherná zastavení v jedinečném koutu Korsiky.
Nejhezčí pláže
Jaká by to ale byla návštěva ostrova, kdybychom se nezastavili u pobřeží! Opouštíme tedy hory a sjíždíme do malebného městečka Porto-Vecchio. Letní nápor turistů už i tady opadnul, a tak na nás dýchne atmosféra klidného přístavu chystajícího se na zimní spánek.
Ačkoliv do konce října zbývá pár posledních dní, sluníčko pěkně hřeje a moře je podle recepční v našem hotelu stále teplé. Vyrážíme tedy k prý nejhezčí korsické pláži Palombaggia. Dlouhá pláž s bělostným pískem a dunami je považována za nejhezčí nejenom na Korsice, ale dostává se na přední příčky i v Evropě.
Jsme tu sami a ani trochu se nám nechce věřit, že v hlavní sezoně tohle bohem zapomenuté místo odolává náporu tisíců návštěvníků. Pláží však na celém ostrově leží stovky a každý si může podle chuti vybrat tu svou.
Některé jsou snadno dostupné autem, za jinými se ale musíme prodírat macchiemi několik stovek metrů. V takto utajených zátokách potom můžeme v klidu lenošit na písku nebo na skalách a naslouchat šplouchání Ligurského moře.
Bílá perla Korsiky
Přejíždíme na samý jižní cíp ostrova, kde končí nejenom korsický ostrov, ale pomalu i naše putování po tomto nádherném koutu Středomoří. Pouhých 12 kilometrů nás dělí od břehů Sardinie, jejíž břehy se na obzoru vynořují v oparu. Stojíme na šedesát metrů vysokých vápencových útesech, kde se rozprostírá jedinečné Bonifacio – bílá perla Korsiky a bezesporu jedno z nejhezčích měst ostrova.
Pod hradbami, sevřen bílými vápencovými skalami, leží jeden z nejmalebnějších přístavů ve Středomoří, kam se prý před bouří kdysi ukryl sám Odysseus. Tehdejší obyvatelé však holdovali kanibalismu, a tak se bájný hrdina i se svou flotilou raději vrátil zpět na moře.
Do města však vede ještě jeden vchod – na jižní straně stoupá od moře do kolmých útesů vytesané schodiště, zvané schody krále Aragonského. Podle legendy bylo prý zbudováno za jedinou noc!
Z přístavu stoupáme po strmé ulici na útesy a ocitáme se v labyrintu uliček a domů, z nichž mnohé leží na samém okraji nad mořem převislého útesu. Domy s úzkými točitými schody a malými okny připomínají kompaktní pevnosti a v podstatě i jakýmisi opevněními bývaly, neboť v tehdejších dobách tvořily poslední linií obrany před středomořskými piráty.
Sedáme ke stolu jedné z posledních otevřených kaváren, objednáváme "kafe olé" a na otevřené terase pozorujeme hejna racků, kroužících v zapadajícím slunci nad útesy. Jednou se sem určitě zase vrátíme!
Může se hoditJak se tam dostat Trajekty Doprava po ostrově Ubytování Ceny potravin jsou na Korsice v průměru asi o 10% vyšší než na kontinentu; levné je zejména místní víno, sýry, pečivo a ovoce. Mapy a průvodce Autor článku Jan Hocek je fotograf a nezávislý publicista. Je autorem knihy Nejhezčí túry světa. Najdete v ní reportáže a fotografie z osmnácti nejhezčích světových túr pěti kontinentů – od Aljašky po Nový Zéland - včetně map a praktických rad. Více o autorovi na http://www.hocek.cz/.
|
