Kdo může a kdo nesmí zvát na soutěž v tahání vína koštýřem? O to se teď v neobvyklém sporu dohaduje mikulovský hoteliér Josef Ševčík a pořadatelé Vinařského plesu, který se má konat v místním hotelu Volarik 23. února.
V pozvánce na ples, kterou hotel rozeslal, totiž mimo jiné lákali na zábavu v podobě pokusu o rekord v tahání vína koštýřem.
„Natažení půldruhého litru vína se v loňském roce povedlo za 4,3 sekundy. Předvést tak můžete svůj vinařský um a třeba i něco vyhrát,“ napsali v pozvánce rozeslané médiím, kterou zveřejnily také lokální noviny.
A právě to naštvalo Josefa Ševčíka, majitele dalšího místního hotelu Zámeček. Ten si totiž už v květnu roku 2013 podal žádost o registraci ochranné známky pro slovní spojení Natažení koštýře vína na čas.
A Úřad průmyslového vlastnictví mu v listopadu 2014 vyhověl. „Vymysleli jsme to my a zavedli na Mikulovských vinných trzích, tak nechápu, proč by se tím měl chlubit někdo jiný,“ rozčiluje se Ševčík, kterému vadí, že tahání koštýřem použil konkurenční hotel pro propagaci své akce.
Podle organizátorky Vinařského plesu Beaty Bakalárové však stejná soutěž proběhla už loni a nic se nedělo. „Je to jeden z bodů programu našeho plesu. Stejně jako tombola, cimbálka nebo degustace vína,“ konstatuje Bakalárová.
Fakt, že vůbec úřad známku zaregistroval, nechápe advokát pořadatelské firmy Lubomír Kincl.
„Je to, jako by si někdo zaregistroval skákání v pytli. Tahání vína koštýřem patří k Moravě stejně jako víno samotné. Je to jedna z nejrozšířenějších činností a samozřejmě se v ní i soutěží. Zajímalo by mě, jak pan Ševčík dokazoval, že výraz používá výhradně on,“ poznamenal právník.
Omezení platí na deset let
Podle Josefa Dvornáka z Úřadu průmyslového vlastnictví však úředníci podrobili přihlášku formálnímu a věcnému průzkumu, který trval více než rok. „V případě této ochranné známky úřad omezil okruh přihlašovaných služeb,“ uvedl Dvornák.
Do služeb, na které se známka vztahuje, však patří například i ty, jejichž základním cílem je zábava, pobavení nebo rekreace osob, předvádění vizuálního umění nebo literatury veřejnosti pro kulturní či vzdělávací účely, tedy i soutěže. Ševčík se tak stal výlučným vlastníkem známky na deset let. Za registraci zaplatil 5 000 korun a může ji po deseti letech prodloužit.
Josef Ševčík podotýká, že známku si nechal zaregistrovat i proto, že viděl, jak tradice upadá.
„Víno už se netahá z bečky koštýřem. Místo toho je vinaři natáčejí z nerezových kohoutků a mladí za chvíli nebudou vědět, co to koštýř vůbec je,“ poznamenal Ševčík.
„Natažení koštýře“ přitom není jedinou ochrannou známkou, kterou vlastní. Patří mu i Pálavský Gulášfest nebo Mikulovské vinné trhy. A už od roku 2006 vlastní ochrannou známku na Moravské božolé, což je v podstatě mladé víno, obdoba Svatomartinského vína, na něž má ochrannou známku Vinařský fond.
„Na svatomartinském vydělává jen pár velkých firem, které je stáčejí do lahví a pustí na trh až 11. listopadu. Ale malí vinaři si nemohou dovolit je tak dlouho držet v regálu, proto si začali dělat kateřinské nebo mladé víno a proto máme my božolé,“ podotkl Ševčík.
Dojde na zneplatnění známky?
Podle Kincla je však tahání koštýře vína označení druhové a nepatří jednotlivci, proto není důvod, proč by se soutěž neměla konat i jinde než u Josefa Ševčíka. „Pokud by nás pan Ševčík chtěl žalovat, budeme se bránit. Může se stát, že registraci napadneme, a pak o ni může přijít,“ doplnil Kincl.
Podle úřadu taková možnost podle zákona existuje. „Domnívá-li se tedy protistrana, že existují skutečnosti, které by mohly vést ke zrušení nebo prohlášení ochranné známky za neplatnou, může napadnout zápis ochranné známky v řízení u úřadu. Je-li ochranná známka zneplatněna, hledí se poté na ni, jako kdyby nebyla nikdy zapsána,“ doplnil Dvornák.
Ševčík trvá na tom, aby soutěž s „jeho“ názvem nikdo jiný veřejně neprezentoval.
„Když si budou někde v tichosti soutěžit a nebudou si to dávat na sociální sítě nebo do médií, tak mi to nevadí, ale ani tak to není košer,“ dodal smířlivě.
