V porodnici jako doma
Gábinu (31) znají diváci z předchozích dílů Malých lásek jako sympatickou porodní asistentku, která pomáhá maminkám překonávat útrapy porodních bolestí a miminkům na svět. Tentokrát se ale role obrátily a sympatická blondýnka přišla do své domovské porodnice jako rodička.
Doprovod jí dělal manžel Honza (33), se kterým se poznala na internetové seznamce. „Ty se za to snad stydíš?“ pozastavoval se nastávající tatínek. „No já si vždycky myslela, že se tak seznamují naprostí zoufalci,“ krčila rameny Gábina.
Honza ji po třech letech vztahu požádal o ruku a za sedm let se brali. „Dala mi novou sílu do života, byl jsem zlomený z bývalého vztahu,“ přiznal. „A zjistil jsem, že Gabča je pro mě ta nejlepší. Taková jemná ženská, dobrosrdečná,“ vysvětlil.
Nějaký čas se neúspěšně pokoušeli o miminko. „Nechal jsem si udělat kontrolu, jestli jsem plně funkční,“ přiznal Honza. „A Gabča byla taky na nějakých vyšetřeních. Ale když jsme zjistili, že jsme oba v pořádku, tak jsme už věděli, že je to jenom otázka času, kdy se to podaří. Občas to byl docela maraton,“ smál se. „Ještě řekni, že se ti to nelíbilo,“ čertila se naoko Gábina.
Děti jsou pro Honzu podle jeho slov v životě důležité. „Myslím si, že bez nich by byl život takovej prázdnej, jednotvárnej.“ Jednou už o miminko přišli, ale tentokrát oba věřili, že bude vše v pořádku. „Protože mám poruchu srážlivosti krve a beru léky, tak nemůžeme čekat, až se rozrodím sama,“ poznamenala Gábina.
„Budeme se snažit dělat všechno pro to, abych porodila do 38. týdne,“ dodala s tím, že neřeší, jestli porodí spontánně, vyvolávaně nebo císařským řezem. „Člověk ví, co se u porodu může stát, takže se musím naučit na to nemyslet.“
V porodnici jí byla oporou kolegyně Míša. Ze začátku to ale vypadalo, že ji Gábina ani nebude potřebovat. Sedla si k počítači a začala s „úřadováním“ sama. „Ať to urychlím, ještě vypíšu genetiku,“ oznámila manželovi.
„Míša je moje kamarádka, líbí se mi, jak rodí, a jsme takový podobný povahy,“ vysvětlila Gábina, proč se rozhodla mít ji u sebe ve chvílích, kdy přivede na svět své první dítě. „Určitě se před ní nebudu stydět.“
Zatímco kontrakce sílily a Gábina byla stále vyčerpanější, porod postupoval velmi pomalu. Míša doporučovala, aby se rodička více hýbala a spolu s manželem Honzou se ji k tomu snažili přimět. „Třeba pak odteče voda,“ uvažovala porodní asistentka. „Branka je pořád tři osm,“ hlásila nespokojeně. „Branka tři osm. Zavoláme Petra Čecha,“ vtipkoval Honza. Ale jeho ženě do smíchu nebylo.
Bolestivé kontrakce se snažila prodýchávat, ale pomáhala si také vzdycháním a křikem. „Jsi šikovná! Já vím, že ti to přijde dlouho, ale jsi šikovná,“ chválil Gábinu manžel, který jí byl po celou dobu velkou oporou, stejně jako kamarádka Míša a důvěrně známá lékařka.
Gábina si dělala starosti, že porod dobře nezvládá. „Já vím, že jsem protivná,“ omlouvala se Honzovi. „Při kontrakci nevíš, co máš dělat,“ popisovala. „Já bych se jen tak prodejchala, ale nemůžu se ovládnout. Tři kila a takový práce,“ povzdychla si.
Konečně se po dlouhém trápení přiblížilo finále porodu a Míša Gábinu mohutně povzbuzovala. „Nemručet a pojď,“ vyzývala ji. „Pojď, už je to tady! Smrsknout břicho. Už je vidět!“ „Má vlasy?“ zajímala se rodička. „Má,“ přikývla porodní asistentka. „Trošičku od krve, ale má...“
„Taková prťka malá,“ ohodnotila svého čerstvě narozeného syna Matěje (2 830 g, 49 cm) vyčerpaná Gábina. „Honzíku, my máme miminko,“ sdělila pak dojatému tatínkovi. „My máme miminko, ale opravdový,“ radoval se Honza.
S úlevou se Gábina po porodu objímala se svou kamarádkou a porodní asistentkou v jednom. „Ty jsi moje holka, bez tebe bych to nedala,“ řekla jí. „Za mě to zvládla na jedničku,“ chválila kamarádku Míša. „Ten porod byl skvělej, byl rychlej, rodila poprvý. A hlavně to skončilo všecko v pořádku.“
Na oplátku by ráda měla kamarádku u sebe, až bude jednou ona sama rodit. „Jen se trošku bojím, že až to budu potřebovat, tak bude Gabča na plný úvazek matkou. Ale kdybych si mohla vybrat, tak věřím, že by byla skvělou společnicí při porodu.“
