Věra (25) s Milanem (35) jsou spolu šest let. Krizi sice ustáli, ale řeší aktuálně jinou. Milan je betonář, pořád v práci a na ženu se třemi dětmi nemá čas. „My jsme pro něj až na druhém místě,“ stěžovala si Věra, která žije s rodinou v Mostě v pronajatém dvoupokojovém bytě a je s jedenáctiměsíčním Matýskem na mateřské.
Sluhy jim nikdo dělat nebude
„Jestli si nechá poroučet jinej chlap, já tedy ne,“ přivítal Milan místo své ženy náhradní manželku Janu (30). „Kouřit si budu ve svém bytě, kde chci,“ rozčiloval se, když protestovala proti kouření v bytě, a jak byl rozjetý, pokračoval: „Na akvárka mi nesahej, i kdyby holka brečela, že je tam mrtvá ryba...manželka říká, že jsem pedant. Třeba nesnáším nádobí ve dřezu, když tam nemůžu strčit konvici, abych nabral vodu.“
Janu jeho ráznost zaskočila hned na začátku. Když zjistila, že starší děti (5 a 4) vstávají do školky v šest a odcházejí až v půl osmé, bránila je: „Že je tatínek zvyklý vstávat brzo, tak ty děti musí taky? Ten člověk mi nesedí.“
Jenže Milan zavedené pořádky hájil. A nejen to. Vyžadoval od dětí vzornou disciplínu. Spát chodily v sedm a běda, jak neměly poskládané komínky oblečení na ráno.
Když přišel z práce v půl osmé a děti nespaly, ale čekaly na něj, hned mezi dveřmi je seřval za bordel a proč nejsou v postelích. „Výchova do tří let je zásadní. Nechci, aby mi v patnácti skákaly po hlavě. Zastávám názor, že proutek se má ohýbat dokud je mladý,“ nechal se slyšet a záhy se ukázalo proč je tak přísný. „Sám jsem vyrůstal v dětském domově. Nechci, aby si tu v Mostě někdo na mě ukazoval: hele, fotr z děcáku má děti, které tam za chvíli taky skončí. Já se taky musel všechno naučit sám. v jedenácti jsem si uklízel věci, vysával pokoj, převlékal postel. Chci, aby postupně zjišťovaly, jaké jsou jejich povinnosti. Nikdo jim celej život sluhy dělat nebude. Chci, aby z nich něco bylo,“ mluvil docela rozumně.
Na přetřes přišla i Milanova práce. „Jsem workoholik,“ připustil a dodal, že když má víkend volný, vymýšlí už v neděli kraviny, hledá v domácnosti maličkosti a pak se s Věrou hádají. „Radši mě pak pošle do práce.“
„Myslím, že ho práce baví a že ho naplňuje víc než ten život s manželkou a s dětmi,“ vysvětlila si Jana jeho zpověď po svém. Jejich děti si však nemohla vynachválit. „Jsou samostatné, poslouchají, vydrží si samy hrát. Je vidět, že když jsou rodiče přísní, tak děti fakt poslouchají,“ uznala, ale přece jen si myslela, že by na ně Milan mohl být v určitých situacích méně přísný.“
Ani ve druhé polovině výměny, kdy má podle pravidel „velet hostující strana“, se Janě nepodařilo prosadit, aby děti vstávaly ráno alespoň o půl hodiny později. „Nesouhlasím, nebudu to manželce měnit,“ prohlásil Milan a až ke konci natáčení se na společné procházce do nedalekého parku trochu víc rozpovídal.
„Zákazníkům neumím a ani nechci říct ne. Chci, aby měly děti všechno. Ne luxus, ale co jíst mají i co na sebe, na hračkách nešetřím, chci jim vše dopřát, i když vím, že já tím, že jsem pořád pryč, ztrácím čas, že mi rostou před očima.“
Jana si za těch deset dní uvědomila, že jim ve vztahu s Františkem chybí společný čas. I kdy jsou prakticky pořád vedle sebe, každý se zabývá svými povinnostmi. „Alespoň jeden večer zavedu,“ rozhodla se a přiznala se ještě k dalšímu prozření: „Chtěla jsem, aby si moje rodina za těch deset dní uvědomila, co všechno pro ně dělám, a zatím jsem si uvědomila, co pro ně nedělám. Měla bych jim víc dávat najevo, že je mám ráda. A zvlášť Františkovým dětem z prvního manželství, které nejsou moje. Musím jim dát víc najevo, že do naší rodiny patří.“
I Milan připustil, že mu deset dní s jinou ženou prospělo: „Bez své ženy a bez své rodiny nechci a nebudu. Jsem rád za to, jaká Věra je. Věděl jsem, že až budu mít jednou rodinu, že nechci, aby děti skončily v dětském domově. Je to moje rodina, moje krev a pro ni udělám všechno,“ dušoval se.
Milence ženy bych rozmetal na atomy
Věra z Mostu zas Janu zastoupila v Ročově u Františka (43) a tří dětí, z nichž dvě starší (15 a 10) z předchozího vztahu u táty bývají jen na víkendy. Kromě domácnosti dostala na starost hlavně nejmladšího dvouletého Jaroslava.
I František je, stejně jako Věřin Milan, pořád v práci. Dokonce má práce dvě. Dělá v logistice a ještě dává dohromady počítače. Navíc rekonstruují dům a práce je nad hlavu.
Malý Jára se Věře zdál rozmazlený. Snídal s tabletem před sebou a nebyl ochoten vzít sousto do pusy. „Jak je pěkňoučkej, tak neřeším, kolik toho sní,“ vysvětlil František a když mu Věra líčila, jak řešila s milenkou manžela, co bude dál, reagoval nekompromisně.
„Pokecaly jsme a řekly si, že se na něj obě vykašleme a uděláme mu ze života peklo,“ vzpomínala Věra. „Ona se na něj vykašlala, já ne a ona pak přišla s tím, že je těhotná. Tak jsme řešili potrat a nakonec se naštěstí ukázalo, že to dítě nebylo jeho. V tu dobu jsem i já zjistila, že jsem těhotná. Poprvé jsem ho viděla hodně brečet, když mě prosil, abych na ten potrat nešla. Tak jsem nešla,“ řekla překvapenému Františkovi.
„Kdyby za mnou přišel chlapík na kafe a že je známej mý ženy a ve třetí větě řekl, že s ní spí, tak bych ho rozmetal na atomy,“ přiznal a dodal, že on vlastně od hodné ženě odešel svým způsobem k mrše. „Já asi o nějakou takovou stojím, která zná svou hodnotu.“
Náhradní manželka se svěřila i s tím, že už manželovi řekla, že vedle sebe žijí jako sestra s bratrem a ve stereotypu. „Ani o volnu nepřijde s tím, že sehnal hlídání a že půjdeme na procházku do parku. Byla bych šťastná jak blecha.“
Věra zastoupila Janu i v roznášení letáků, kterým si přivydělává při mateřské. „Chtěla jsem jít na víkend uklízet do hospody, abych Milana donutila, aby byl aspoň o víkendu s dětmi, ale zakázal to s tím, že nás nějaká tisícovka navíc nevytrhne,“ svěřila se.
František neměl tentokrát tolik času se zabývat sám sebou a svou případnou proměnou, protože se jako správný manažer zaměřil na Věru. „Věřím, že kdyby chodila o víkendech do práce, třeba by udělala něco se svou postavou, protože jí nevěřím ty řeči o tom, jak přibrala a jak je totálně sama se sebou v pohodě a že si kila nepřipouští. Ptala se mě, jestli by se mi líbila, Řekl jsem sorry, že má dvakrát větší váhu, než jsem ochoten u ženský akceptovat,“ rozohnil se a dodal, že se u nich zvážila a váha ukázala 141 kilo. „Já bych nesnesl pětadvacetiletou holku s uvažováním patnáctileté při sto čtyřiceti kilogramech.“
Věra dlouho opravdu tvrdila, že se za svou postavu nestydí a že všichni můžou jít do ... „Po každém dítěti mám dvacet kilo navrch, celkem tedy šedesát,“ řekla. „Silnější ženskou můžeš obejmout, štíhlou ohneš a zlomíš,“ smála se.
Podle Františka je ale ten, kdo má rád tlusté holky, spíš ujetej. „Když člověka miluješ, tak ho musíš brát takového, jaký je,“ poučila ho Věra. Když jí však František věnoval místo náramku krokoměr a místo Jany navštívila lekci zumby, vrátila se namotivovaná. „Nepolevím v hubnutí a budu se víc věnovat dětem, třeba i bez manžela,“ předsevzala si.
I František šel přece jen do sebe. „Na spoustu věcí jsem se poslední dobou vykašlal a jenom jsem dirigoval, a to není dobré. U Věry mi chybí přirozená inteligence a nějaká výška debat. Uvědomil jsem si, co mám doma a co bych nikdy nechtěl.
Zhubnu, rozhodla se Jana
U společného stolu si oba páry leccos vyříkaly. Věra dala Janě za pravdu, že děti mohou vstávat o půl hodiny později a že by si s Milanem měli najít čas jen pro sebe.
„Matýsek je rozmazlený, musíte být trošku přísnější, nebo vám bude za chvíli skákat po hlavě, a Fandovi občas chybí povídání,“ referovala Věra Janě.
František Věru pochválil za změnu přístupu ke své obezitě. „Když přišla, neměla reálnou představu o sobě a svém vzhledu. Dneska má krokoměr, má s sebou nový jídelníček a je odhodlaná zhubnout,“ pochválil se jako motivátor.
Milan naopak Věřinu „prostornost“ neřešil. „Jsme spolu deset let a Věrka je taková celou dobu. Zjistil jsem, že bez ní nechci být a vím i to, že s prací to přeháním.“
I Věra připustila, že bez Milana být nechce, ale hned převedla řeč zpátky na své tělo: „Jsem namotivovaná, že kila půjdou dolů. Přišla jsem na to, že jsem to já, kdo s tím může něco udělat.“
