Rain Dove pracuje jako modelka i model, ale ze všeho nejvíce se věnuje aktivismu, při kterém upozorňuje na problémy LGBT komunity. Rain měří 188 centimetrů, má krátké vlasy, objemný ženský hrudník, ale zároveň i celkově svalnatou postavu. Fotky Rain se objevily v magazínech jako Vogue, Cosmopolitan i Elle a nejnověji na obálce magazínu Diva.
„Někdy při prvním setkání s lidmi cítím, jak mi okamžitě sklouznou očima ke krku a hledají ohryzek,“ přiznává Rain Dove pro magazín Indy100 deníku Independent.
Pro každou modelingovou práci musí Rain nasadit jinou řeč těla - aktivnější postoje s rozkročenýma nohama a třeba rukama za hlavou jsou typické pro mužské modely, od jejich ženských kolegyň se očekávají pasivnější pózy s končetinama u sebe a plaššími pohledy do objektivu.
Díky vlastní genderové neutralitě nemá Rain problém předvádět sociální experimenty, při kterých přehrává stejné scénáře s nic netušícím okolím v roli ženy a následně v roli muže. Reakce bývají výrazně odlišné, i když muž a žena říkají totéž. Rain tak ve svých videích demonstruje náš odlišný přístup k mužům a ženám ve společnosti.
Ostatně to je i zkušenost Rain Dove ze života. Pokud Rain v práci vnímají jako muže, má to výhodu ve větší důvěře a míře samostatnosti od kolegů i šéfů, Ostřejší vyhrazení se proti kritizující kolegyni je ovšem již vnímáno přes čáru a jako agresivní chování. Rain si v mužské roli musí dávat mnohem větší pozor na svou řeč těla nebo tón hlasu, protože drsnější tón je snadno vnímán jako výhrůžný.
Politicky aktivní modeling
Rain na jednu stranu vítá vzrůstající zájem o genderovou fluiditu a androgynní a genderově neutrální modelky a modely, ale na druhou stranu přiznává, že politický aktivismus práci částečně i komplikuje. „Přicházím o práci, protože některým lidem připadá moje identita příliš politická. Pro dámské kolekce po mě také chtějí, abych shodila, pro pánské zase abych přibrala,“ popisuje svou zkušenost z módní branže.
„Nevyrostla jsem jako genderově neutrální. Vyrostla jsem v domnění, že jsem ošklivá dívka. Moji rodiče mě naštěstí, na rozdíl od mých učitelů a spolužáků, nikdy nenutili do žádné genderové identity nebo role. Vyrostla jsem na farmě, takže důležité bylo umět vzít za práci. To mi poskytovalo útočiště. Přišla jsem domů ze školy a nacházela jsem útěchu v lese, nebo ve stodole, kde jsem se starala o kozy. A druhý den jsem znovu musela čelit výsměchu a popichování,“ popisuje své dětství.
