Nejprve bych Lucii upozornil na příliš úzkou stopu. Běžkyně klade kroky a chodidla přes sebe. Ve sněhu či v písku by bylo krásně vidět, jak jsou stopy v jedné linii. To způsobuje velmi nízkou stabilitu při běhu, obzvláště v terénu, kde je nutné vybalancovávat případné nerovnosti.
Na šířku stopy má samozřejmě do jisté míry vliv postavení pánve a kolen. V tomto případě se ale přesto zdá, že Lucie klade chodidla přes sebe sama, aktivně. Chodidla by přitom měla být od sebe v o něco užším postavení, než je šíře pánve. V žádném případě by se neměla překrývat. I tahle chyba může být u Lucie jednou z příčin bolestivosti svalových úponů v oblasti pánevní, jelikož je zde přílišná rotace v kyčlích a balanc pak musí vyrovnávat horní polovina těla, tudíž svalové skupiny, které by při běhu v takové míře nemusely být jinak zapojeny. Ale to je samozřejmě pouze domněnka.
Plusy a minusyNegativa chodidla jsou kladena přes sebe – malá šířka stopy chybí náklon trupu vpřed, je zde mírný záklon (nadměrné bederní prohnutí) rotace horních končetin v boční rovině, lokty příliš od těla rotace ramen křečovité držení předloktí Pozitiva dynamický krok adekvátní délky přiměřený rozsah práce paží (po odstranění rotace) vzpřímeně držená hlava |
Délka kroku je solidní, stejně tak jako práce bérce. Krok není nikterak droben a je poměrně dynamický.
Pokud se podíváme na horní polovinu těla, poradil bych uklidnit ramena. Zbavit je rotačních pohybů, nechat paže pohybovat pouze v boční rovině. Předloktí nekřížit před tělem, lokty více k tělu a uvolnit je. Rozsah práce paží celkově je odpovídající rytmu a tempu běhu. Kvůli neklidnosti ramen zbytečně rotuje trup.
Zcela chybí uvolnění v bedrech a s tím související mírný náklon trupu vpřed. Lucie je strnule vzpřímená. Prohnutí v bedrech je zřejmě dáno větší bederní lordózou (esovité prohnutí páteře v oblasti bederních obratlů). Zde mi mohly do jisté míry pomoci cviky na uvolnění bederní páteře, protahování příslušných svalových skupin a zároveň posilovací cvičení břišních svalů.
Držení hlavy je v pořádku. Lucie se dívá „daleko“ před sebe, což mimo jiné přispívá i k dobré délce kroku.
Rozbor běhuVidea zasílejte o délce alespoň třicet sekund. Pohled na běžce by měl být z více stran, nejlépe jeden z boku, druhý zpředu, každý z nich ideálně po oněch třicet vteřin. Apelujeme také na svižnější tempo běhu, při němž lze běh lépe technicky provést, při němž však též více vyniknou případné nedostatky či chyby v technice. Svá videa zasílejte na dusan.erbs@post.cz. |
Dušan ErbsNa závodní úrovni se věnuje atletice od sedmé třídy základní školy (od roku 1993), na výkonnostní úrovni pak od roku 1996. Vstoupil do týmu AC Pardubice, v němž působí dodnes. Soustředí se na střední a dlouhé tratě. Současně se plně věnuje dlouhým krosovým či silničním běhům na pět až patnáct kilometrů a dráhové atletice. Od roku 2003 je jeho druhým sportem canicross, je členem týmu SK Děti Severu. Mimo jiné je mistrem České republiky v krosu, akademickým vicemistrem České republiky na 3000 metrů př., mistrem Evropy i světa v canicrossu. Je licencovaným trenérem atletiky se specializací na běhy a absolventem magisterského studia se zaměřením na tělesnou výchovu, sport a biologii.  |
