Jak absenci sexu vnímají ženy ve vězení? Mají vůbec na něco takového chuť, myšlenky, čas a příležitost? Sexuální pomůcky nejsou ve vězení povoleny. Chybí ženám muži, anebo si vystačí mezi sebou? Přicházejí v úvahu farmaka na snížení sexuálního apetitu? Pravda je mnohem prostší.
Chybí soukromí i spřízněná duše
Reportáž z ženské věznice |
Lenka je normální ženská, chytrá a pěkná a na vazbu vzpomíná jako na největší hrůzu: "Ráno vstaneš, dají ti najíst, pak zevluješ nebo si čteš, pokud tě tedy "spolubydlící" nechají. Mimochodem poslouchat jejich hovory musíš, protože nemáš kam utéct. Před obědem jdeš na dvacetiminutovou takzvanou vycházku. Ta vypadá tak, že tě nechají stát v kleci na dvoře… no a pak zase zpátky do cely, jídlo a znovu zevlování případně televize. Večeře je stejně kvalitní jako snídaně a oběd a po ní už jen sprcha, která není na všech celách. Ti, kdo ji nemají, si luxus koupele užijí jen jednou za tři dny. Pak už není nic než spánek."
Názor sexuoložkyAutoerotika je podle sexuoložky a psycholožky Laury Janáčkové ve vězení a vazbě adekvátním náhražkovým chováním. Sexuální pud je stejná potřeba jako jídlo, pití a vyprazdňování. Nemůžeme ji potlačit a její odepření vede k agresivitě. Důsledkem frustrace v tomto směru jsou pak šarvátky slovní nebo fyzické, které mohou být namířeny i proti vlastní osobě. Stud před ostatními, nedostatečná hygiena nebo neutěšené prostředí, nejsou podle Janáčkové v případě dlouhodobého sexuálního půstu rozhodující. Jdou stranou a potřeba uspokojení se normálně rozvine. |
"Všechno slyšíš a cítíš, " ilustruje Lenka přesvědčivě. "Luxus jsou pak cely po osmi a vazba volná, kde můžeš korzovat a dokonce máš k dispozici samostatnou místnost se sprchou a WC," vzpomíná na světlé momenty a dodává, že to je taky jediné místo, kde se můžeš oddat masturbaci, aniž by ti někdo koukal na prsty.
Jediné útočiště pro lásku je sprcha
Dramaturgyně seriálu OdsouzenéVězeňského prostředí se týká i seriál Odsouzené, koprodukční projekt slovenské televize JOJ a digitální televize Barrandov. Podle slov jeho dramaturgyně a spoluautorky konceptu Valerie Schulczové jsou příběhy sice fikcí, ale zohledňují realitu vězeňství u nás. |
Na lesbické vztahy reaguje Lenka s úsměvem. Rozhodně odmítá násilné vymáhání sexu, jak to někdy vidí filmoví režiséři: "Že by někdo někoho nutil? To fakt ne. Hodně se toho kolem sexu a jeho praktik namluví, vzpomíná se, jaké to s kým bylo venku a některé se netají ani tím, kdy a jak si to udělaly tady. Ale jsou to jen slova. Činy si nechává každá sama pro sebe. Co jsem ale zažila, byl sexuální vztah mezi majetnou Romkou a mladou holkou, která ale byla určitě heterosexuální. Majetek ve vězení totiž znamená dostatek cigaret, hygienických potřeb, kávy a podobně, a tak to ta mladá dělala čistě ze zištných důvodů. S lesbickou orientací to nemělo nic společného."
A kde že se spolu milovaly? Kde jinde než ve sprše. Prý stačí požádat sousedky o chvíli strpení. Že by se někdo ve vězení přeorientoval, to Lenka skoro vylučuje. Připouští ale, že při delším pobytu ve výkonu trestu může člověk k někomu přilnout. Napřed zoufale hledá spřízněnou duši, a když se to podaří, sblíží se třeba i v sexuální rovině: "Všechno co tam funguje, existuje jen na omezenou dobu, po čas vězení. Nic trvalého se tu nerodí. Ani vztah, ani přátelství."
Lesbičky se ve vězení nerodí
Sex mezi odsouzenými ženami považuje za náhražkové chování i sexuoložka Laura Janáčková. "Že se tak běžně děje, ještě neznamená, že jsou vězení plné lesbiček," říká. Bez ohledu na motivaci, ať je zištná nebo pudová, v žádném případě za ní nehledejte promiskuitního jedince ani lesbičku. "Až se vrátí do normálního života, budou se chovat jako dřív. Náhražkové jednání orientaci nezmění. A že by svou pravou "tvář" žena objevila až vězení? To je málo pravděpodobné," soudí Janáčková. Nezáleží totiž na podmínkách, ale na představách, které vedou ke vzrušení.
A proč je (na rozdíl od života venku) sex ve všech podobách hlavní téma hovorů vězněných žen? I na to má doktorka odpověď: "On to zase takový rozdíl není. Běžně se ženy baví nejdřív o nákupech a pak o vztazích. Nákupy jsou tady ale pasé a vztahy se zúží na vzpomínky, co bylo venku a jaký to bylo. Odtud je krůček k tomu, jaké je to teď a tady. A sexuální frustrace je všechny trápí..." Sex je zkrátka společné téma. Trochu vzrušující a zároveň uvolňující, protože to, o čem se mluví, přestává být nepatřičné a sexuální potřeba tak může z těla ven dřív, než v něm nadělá paseku.