Měli už vaši rodiče něco společného s filmem nebo reklamou?
Kdepak, maminka byla žena v domácnosti a tatínek pracoval v marseilleské bance. Měl jsem ještě o pět let mladší sestru, kterou jsem neustále škádlil, a to mi zabralo dost času. Doma vládla dokonalá rodinná harmonie a o reklamě nikdo z nás nic nevěděl.
Co je pravdy na tom, že k reklamě vás přivedl plakát se sýrem?
Byly mi tři nebo čtyři roky, když jsem viděl plakát s reklamou na žervé. Byla to taková hra s písmeny a barvou, bílá hmota dávala dohromady reklamní nápis. Úplně mě to dostalo, pamatuju, jak jsme s maminkou kráčeli po ulici, když jsem ten plakát uviděl, okamžitě jsem chtěl ten sýr. Byla to první reklama, se kterou jsem se setkal a evidentně správně zafungovala.
Z historie Noci reklamožroutů ve světě
Jak jste se ale dostal ke sbírání filmů s reklamou?
Promítač z kina v naší čtvrti mi dal jednoho dne pásky s reklamami na bonbóny a sladkosti. Asi jsem mu byl sympatický, chodil jsem do jeho kina pravidelně - tři franky za lístek, vždycky některá z prvních pěti řad. No a právě tyhle "sladké" film vytvořily základ mojí budoucí sbírky.
Kolik vám bylo?
Přesně to nevím, ale řekl bych, že od deseti let už jsem se reklamám věnoval celkem systematicky. Rozhodlo, když mi naši dali k Vánocům krásnou promítačku, na které jsem si je mohl pouštět. Po studiích jsem nastoupil do reklamní agentury a při té příležitosti jsem zjistil, že se o reklamní snímky překvapivě nikdo nestará, co víc, že je firmy po použití prostě jen hodí do popelnice. Taková škoda! Tak jsem se z koníčku rozhodl udělat zaměstnání.
Existuje kromě vás ještě někdo, kdo reklamy shromažďuje?
Nikoliv. A musím říct, že to vůbec není výhoda, i když si všichni myslí opak. Nemít konkurenci je špatné - chybí mi zpětná vazba a navíc tu sbírku ani nemůžu zhodnotit. Trh s reklamními snímky neexistuje.
Kolik vás vlastně stojí získání průměrné reklamy?
Já je nekupuju, ale dostávám. Agentury mi je dávají, protože vědí, že jedině tak o ně bude kvalitně postaráno. Že se uchovají, a ještě to nebude nic stát.
Jak vypadala historicky první Noc reklamožroutů?
První večer se uskutečnil v roce 1980 v Paříži, v biografu Kinopanorama. Všichni mě od něj zrazovali, nikdo nevěřil, že bych s něčím tak obskurním, jako je přehlídka reklam, mohl mít úspěch. No ale on se ten úspěch dostavil, a to okamžitě: v osmdesátých letech byla totiž reklama na vysoké úrovni.
Ovlivňuje vás reklama, nebo už jste vůči ní po těch letech odolný?
Pokud se ptáte na to, zda když vidím reklamu, běžím do obchodu koupit, tak ne. Myslím totiž, že reklama se nedělá proto, aby vás přiměla koupit něco, co nepotřebujete, jen pomáhá zorientovat se v nabídce produktů, které jsou více méně stejné. Jediný výrobek, který jsem si koupil pod vlivem reklamy, byl tak zřejmě ten sýr z plakátu.
Nejcennější reklamní spot: Odvážný krejčí (1948)
Jak se reklama za dobu, co se jí věnujete, proměnila?
Největší zlom přinesl vpád reklamy na televizní obrazovky. Dokud byla určena jen pro kina, byla reklama úžasná, magická, takřka pohádková. ve chvíli, kdy pronikla do televize, musela začít čelit spoustě překážek - cenzuře, nejrůznějším zákonům, asociacím bojujícím za práva cojávímkoho... To byl pro mě mezník v historii reklamy.
Vidíte nějaký rozdíl mezi evropskou a americkou reklamou?
Čím dál méně. A stírají se i rozdíly mezi reklamami jednotlivých zemí v rámci kontinentu. Nové technologie způsobily, že už minimálně patnáct let chtějí lidé na celém světě totéž. Jako by všichni měli stejné chuti i potřeby. Ostatně i reklamní společnosti už jsou dnes povětšinou nadnárodní.
Jak vybíráte filmy pro Noc reklamožroutů? Pomáhá vám někdo?
Každou reklamu, kterou vidíte, jsem vybral já. A neptejte se na kritéria - sáhnu po tom, co mě osloví, zasáhne. Do svého hodnocení netahám marketing, nezajímá mě, o jaký jde produkt. Pro mě je důležité, aby reklama něco vyprávěla. Aby na ní bylo něco originálního, zajímavého. Aby byla filmová a aby byla vtipná.
Mohou do vašeho výběru zasahovat organizátoři z jednotlivých zemí?
Ne. Všichni respektují moji dramaturgii. Výjimkou jsou náboženské otázky - někde funguje cenzura, která může výběrem trochu zamíchat.
Existuje vůbec ještě země, kde reklamu nemají?
Každopádně jsou země, kde se mi ještě žádnou reklamu získat nepodařilo. Například Albánie: vím, že reklamy tam běží, ale nikdy jsem žádnou nedostal. Albánie je oříšek.
Jaký kousek ve vaší sbírce je nejcennější?
Reklama na Coca Colu z roku 1948 určená pro evropský trh. Natočil ji Walter Lantz, jmenuje se Odvážný krejčí a je celá animovaná.
Znáte nějakou českou reklamu?
Samozřejmě, české reklamy zařazuji do programu často, jsou velmi dobré. Osobně si vzpomínám například na film, který jsme pouštěli před dvěma lety. Týkal se rekonstrukce Karlova mostu a byl opravdu skvělý!
Z historie Noci reklamožroutů ve světě (plakáty)
Noc reklamožroutů funguje už třicet let. Jak to oslavíte?
V Paříži bude 21. března grandiózní večírek, který zároveň uzavře putování Noci po jednotlivých zemích světa. Ve Francii máme věrné publikum a chodí na nás i hodně profesionálů, takže to bude výjimečná akce. Poslední část chci navíc věnovat nejlepším reklamám uplynulých třiceti let, které vybírali naši fanoušci napříč světem. Tedy nejspíš i někdo od vás.
Jean-Marie Boursicot
ČESKÁ NOC REKLAMOŽROUTŮ: Praha 22.10., Palace Cinemas Slovanský dům. Brno 27.10, Palace Cinemas Velký Špalíček |
Odmala byl velkým filmovým fanouškem. Reklamu si prý zamiloval ve chvíli, kdy objevil plakát s reklamou na smetanový sýr. Od zaměstnance místního kina pak Boursicot získal krátký snímek o bonbónech, z něhož se stal základ budoucí megasbírky. Ta byla až do roku 1978 čistě osobní záležitostí. Teprve když Boursicot zjistil, že nikdo, dokonce ani tvůrci samotní, tolik reklam nevlastní, vytvořil největší soukromý archiv reklamních filmů a spotů na světě. Kolekce obsahuje přes 800 tisíc kusů, ročně jich přibývá až 25 tisíc. Zahrnuje reklamy 65 zemí světa včetně České republiky.
