Stejně jako generace diváků i Jiří Krampol na Belmondovi obdivoval jeho charisma. „Bylo úžasné. Prostě si vás získal. To je dar, který má málokdo.“
Takže i když se se svým dabérským alter egem nikdy osobně nesetkal, za roky práce si k němu vytvořil doslova vřelý vztah. „Jako bychom se znali. Strašně mne to bavilo a těšil jsem se na každou roli.“
 |
Jiří Krampol se s budoucí hvězdou francouzského filmu poprvé setkal hned po škole. “Když jsem končil divadelní fakultu, existovala tehdy taková noční vysílání pro herce, kde dávali zvláštní filmy. Mezi nimi samozřejmě i Godardovo U konce s dechem. To byla Belmondova životní role, ke které se stále hlásil. I když ten film byl natočen doslova za tři koruny a horkou jehlou,“ vzpomněl třiaosmdesátiletý Krampol na Belmondův průlomový snímek z roku 1960.
„On tehdy s tím svým zmačkaným obličejem rozbil představu, že herec musí být hezoun. Četl jsem jeho knihu Mých tisíc životů, kde zmiňuje, jak mu na konzervatoři říkali: ‚Ty bohužel hezký ženský nikdy v náručích držet nebudeš.‘ Když pak točil s nejkrásnějšími ženami světa, tak na tu větu prý vždycky vzpomínal a smál se.“
Krampol připomíná, že i přes jeho monopol u nás Belmonda dabovalo celkem asi čtyřicet herců. „Když Honza Tříska odešel do emigrace, nabídl to tehdy Vít Olmer mně. Tak jsem to zkusil, Olmerovi se to líbilo a lidem taky. Tak jsem u toho zůstal,“ vzpomíná. Prvním takovým Belmondovým snímkem, kde slavný herec promluvil Krampolovým hlasem, byl Sympatický darebák. Následovaly Zvíře a Veselé Velikonoce. „Za Veselé Velikonoce jsem hned ten rok dostal Cenu Františka Filipovského,“ dodává.
Filemone, pomoc!
Nejraději má ale zmíněnou akční komedii Zvíře z roku 1977. „Ty kaskadérské kousky, co tam dělá... A on by jich přitom zvládl i víc. Lidé si myslí, že všechny dělal sám, ale všechny dělat sám nemohl, žádná produkce by mu to nedovolila,“ upřesňuje Krampol a přidává oblíbenou hlášku: „Filemone, pomoc, než se stane neštěstí... Sundejte ze mě tu ženskou!“
Vedle Zvířete rád vzpomíná ještě na populárního Profesionála. „Každý film jiný žánr a každý výborný. Poslední snímek s Belmondem jsem dělal asi před šesti lety, Muž a jeho pes, strašný doják. To jsem uronil slzu,“ pokračuje Krampol.
„Jeho herectví zrálo. Především si ale celé roky zachoval ten francouzský šarm, francouzskou duši. Esprit, co američtí herci nemají. Nejenom s Belmondem odchází ten starý hezký svět. Tedy ne že by byl jenom hezký, tak občas stál za nechci říkat co. Ale s ním odchází to hezké,“ uzavírá.
