K nejčastějším problémům v sexuálním životě ženy patří obtížně dosažitelné vyvrcholení. Jak je známo, dámský orgasmus je citlivější a mnohem ošemetnější než ten mužský. Samotné vyvrcholení u žen bývá ovlivňováno celou řadou vnějších i vnitřních faktorů.
Největšími „zabijáky” rozkoše jsou stres, zdravotní komplikace (cukrovka, porucha štítné žlázy, nedostatečná poševní lubrikace atd.), nízké vlastní sebevědomí, neznalost vlastního těla, stydlivost.
Finský sociolog a sexuolog Osmo Kontula, profesor výzkumu na Institutu pro výzkum populace ve Finské rodinné federaci (Väestöliitto), ve svém průzkumu Determinanty ženského orgasmu zjistil, že pouze 6 % žen zažívá pravidelný orgasmus během pohlavního styku, 40 % dotázaných uvedlo, že mají orgasmus téměř vždy, 16 % žen mělo orgasmus polovinu času a 38 % zažívá orgasmus jen zřídka. Celkem 14 % žen mladších 35 let nikdy nepoznalo orgasmus z pohlavního styku.
Komunikace
Ve studii se ukázalo, že od roku 1999 klesl počet žen, které během pohlavního styku mívají orgasmus vždy nebo téměř vždy, z 56 na 46 procent. Profesor Osmo Kontula v článku pro MEDICAL NEWS TODAY uvedl za jeden z klíčových problémů komunikaci.
„Při zkoumání sexuálního chování a sexuálního uspokojení se otázka komunikace znovu a znovu objevuje. Ať už jde o sexuální touhy, preference nebo problémy. Ti, kteří mohou s protějškem mluvit otevřeně, v běžném životě umí mezi sebou konverzovat, hlásí více orgasmů, jsou celkově šťastnější. Sex je silně spojen s pocitem štěstí. Klíčem k sexuálnímu uspokojení, uspokojení osobních sexuálních preferencí, je mít partnera, který sdílí a oceňuje.“
- Podle českého sexuologa docenta Zvěřiny skoro každá desátá žena orgasmus nezažije ani jednou v životě, třetina žen vyvrcholení dosahuje jen za velmi specifických podmínek.
Pracujte na vztahu! Tak docílíte harmonie ve všech směrech.
Vaginismus
Jednou z velmi fyzicky nepříjemných ženských sexuálních poruch je vaginismus, který se projevuje silnými a neovladatelnými křečovitými stahy svalstva poševního vchodu. Kvůli těmto stahům je pro ženu téměř nemožné zažít penetraci. Pokud k ní dojde, kvůli staženým svalům se stává velmi bolestivou.
Pět potíží, které často mohou za bolestivý sex. Pozor na zdánlivé banality |
Bolest ženám s vaginismem může přinášet třeba i zavádění tamponu či gynekologická prohlídka. Podle dat Amerického kolegia gynekologů a porodníků (ACOG) prožije nějaký druh bolesti při sexu během svého života až 75 procent žen. Přímo vaginismus podle odborníků může trápit 5 až 17 procent žen.
Příčina vaginismu dodnes není zcela jasná, může jít i o několik různých faktorů, psychických i fyzických. Projevuje se například u žen trpících značnou úzkostí či u těch, které prodělaly nějaké trauma, typicky znásilnění. Z fyzických příčin lze uvést dlouhodobou kvasinkovou infekci. Léčba vaginismu se v drtivé většině případů neobejde bez pomoci odborníka. Stud opravdu není na místě.
Mohou-li být příčiny psychologické, měla by žena v prvé řadě navštívit psychologa. Až je psychicky připravena, může se po poradě s odborníkem pustit do domácích cvičení s cílem uvolnit a rozšířit poševní vchod. Nácvik penetrace se obvykle prvně provádí prsty, následně je možné použít menší vibrátor. Dobrou zprávou je, že tato léčba bývá často úspěšná.
Masturbace, mapování vlastních erotogenních zón je ku prospěchu. Udělejte si tedy čas od času chvilku sama na sebe.
Nízká sexuální apetence
Méně formálně se tato porucha často označuje jako nízké libido. Nedostatečná sexuální touha se obvykle projeví až s postupem sexuálního života ženy a opět má velmi často duševní příčiny, či je spojena s nespokojeností ve vztahu či dalšími partnerskými problémy.
Svou roli hraje i únava, životní styl, užívání některých léků a samozřejmě i výskyt jiných sexuálních poruch. Pokud například žena zažívá při sexu bolest, nebo není schopna dosáhnout vyvrcholení a uspokojení, její zájem o sex se logicky sníží.
Příčinou mohou být změny ve vylučování ženských pohlavních hormonů, právě proto je častější u žen v přechodu a po něm. Pokles libida mohou způsobit i problémy se žlázami s vnitřní sekrecí, typicky snížená činnost štítné žlázy či potíže s nadledvinkami, ale i celá řada onemocnění. Ta sice nemusejí nutně mít přímý vliv, ale kvůli bolesti, únavě nebo dalšímu diskomfortu vedou ke ztrátě zájmu o sex.
Úroveň sexuální touhy obvykle během života ženy fluktuuje, proto někdy může dojít ke spontánnímu zlepšení. Pokud tento stav ženu dlouhodobě trápí a stresuje, je potřeba v prvé řadě odhalit příčinu, ideálně s pomocí sexuologa, terapeuta či lékaře.
