I přes spartánské podmínky takové akce a očekávané technické problémy se však pořadatelé nechtěli vzdát téměř ničeho, co ke každoroční slávě v Národním divadle patří. Moderátor, medailonky oceněných, děkovné řeči.
A aby toho snad nebylo málo, program doplnily převážně na mobil točené zdravice členů Akademie či pozdravy známým. Předávání se tak natáhlo výrazně přes dvě hodiny a změnilo v téměř neukoukatelný tvar.
Patrnou technickou neprofesionalitu přitom ponechme stranou, Herecká asociace dopředu avizovala, že stream vznikne doslova „na koleni“. Právě proto se ale nejspíš neměla pouštět do streamovaného přenosu s nabitým programem a zpracovat výsledky nějakou méně náročnou formou. Série krátkých videí, obyčejné oznámení na sociálních sítích, to vše by ve virálním světě udělalo Tháliím větší reklamu než těžkopádný přenos.
„Jaké jsou moje pocity? Ještě dvě a půl hodiny zpátky by to byla nervozita, teď už je to nedočkavost. Takže pojďme na to,“ shrnul to ostatně v poslední kategorii za všechny mžourající nominované Jakub Albrecht.
Je tedy dobře, že se Herecká asociace nezalekla dnešní unavené doby a Ceny Thálie vyhlásila, tak náročný ceremoniál by ale bylo skutečně lepší schovat si na lepší časy a uspořádat ho opět na důstojném místě.
