Celý týden je na plný úvazek projektovým manažerem v plynárenství. Teď však některé dny po práci ještě navleče oblek, rukavice a štít, aby do noci mohl být k ruce sanitářům na covidáriu pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
„Jsem k dispozici, když je potřeba něco umýt, podat, uvařit čaj, změřit teplotu, odnést či přinést. Zatím jsem pomáhal jen párkrát, vždy na osm hodin a byl to velmi silný zážitek vidět nemocné v různých stavech, ale dává mi to smysl,“ přibližuje třiačtyřicetiletý muž, který si kvůli covidovým regulím svého zaměstnavatele nepřál uvést jméno, redakce jej však zná.
Náročnou práci v obleku, skrze který špatně slyší, nevidí přes zamlžený štít a potí se, vnímá jako formu duševní terapie. „Jen poslouchám pokyny a nemusím nic rozhodovat jako ve své práci,“ vyzdvihuje. Jak říká, ve volném čase chtěl zkrátka ulevit přetíženému zdravotnictví.
Smlouvu má na dvacet hodin týdně. „To je podle mě k zaměstnání zvládnutelné. A je to rozhodně o dost jiné, než mít tuto práci jako každodenní chleba. Zdravotníků, kteří slouží dvanáctky, si teď vážím o to víc,“ dodává s tím, že dobrovolničit chce tak dlouho, jak bude potřeba.
Za den ošetřovatelem
Aby mohl pomáhat v nemocnici, prošel mladý Pražan jednodenním ošetřovatelským kurzem Českého červeného kříže (ČČK), kde se zájemci učí právě zejména hygieně pacientů, jejich polohování, podávání jídla a pití, ale také komunikaci.
„Dobrovolníci, kteří kurz absolvují, jsou připraveni pro případ, kdy by bylo potřeba odlehčit práci sester nebo ošetřovatelů. Je na jejich výběru, zda půjdou v případě zájmu pomáhat do nemocnic, sociálních zařízení či o ně bude zájem v polních nemocnicích,“ říká mluvčí ČČK Miroslava Jirůtková.
OBRAZEM: Bez dobrovolníků by to nešlo. Pomáhá armáda i Červený kříž |
Pracovníci Červeného kříže vyškolili ke konci prvního listopadového týdne 700 zájemců, na všechny takto zaměřené kurzy se jim přihlásilo už 3,5 tisíce lidí. Vzdělávání je pro ně bezplatné a prokázat se následně mohou získaným certifikátem.
„Náklady na kurzy hradí ČČK. Do projektu je zapojeno našich sedmnáct oblastní spolků, z toho devět jich aktivně školí, a sice Praha, Brno, Plzeň, Jablonec nad Nisou, Liberec, Chrudim, Kroměříž, Ústí nad Orlicí. V ostatních se kurzy připravují,“ dodává Jirůtková s tím, že zájemci se mohou obracet s dotazy na mail chcipomahat@cervenykriz.eu.
Některé nemocnice čerstvě vyškolené laiky zatím nabírat nemusí, a to díky řadě dobrovolníků vzdělaných v oboru, kteří v nich nově začali pomáhat na dohodu. „Takto nám pomáhá sedm dobrovolníků, kteří zareagovali na výzvu města, plus dalších jedenáct sester, které nabídly své služby přes iniciativu Sestry v nouzi,“ říká mluvčí FN Plzeň Gabriela Levorová.
Prát, doučovat, předčítat
Desítkám domovů pro seniory i dalším zařízením napříč zemí zajišťuje dobrovolníky organizace Adra, nejvíc v Moravskoslezském kraji. „V rámci tamní iniciativy #bosmepartyja jsme proškolili okolo sta dobrovolníků a v současné době vyhodnocujeme požadavky z více než třiceti zařízení,“ říká mluvčí Adry Karolina Emanuelová.
Dobrovolníci si s klienty domovů povídají, čtou jim, povzbuzují je, ale vypomáhají například i v kuchyních či prádelnách. Využili toho například v ostravském Domově Slunečnice. Dobrovolníci tam zpravidla docházejí jednou týdně za různými klienty.
„Nyní máme jedenáct aktivních dobrovolníků. Snaží se klientům ulehčit náročné období, které je oddělilo od návštěv rodiny a známých. I když zprostředkováváme kontakty například skrze videohovory, je pro seniory osobní kontakt velice důležitý a preferují tento druh komunikace,“ říká ředitel Radek Baran s tím, že rádi uvítají i další dobrovolníky.
Návštěvy domovů pro seniory zpět ještě v listopadu, slíbilo ministerstvo |
Hlavní podmínkou dobrovolnictví je čistý trestní rejstřík. „Větší uplatnění nacházejí lidé se zkušeností ze sociálních služeb nebo zdravotnictví a ti, kteří mohou pomáhat delší dobu, například i více než 6 hodin. Dobrovolník však nemusí mít žádnou zkušenost, stačí třeba jen sedět u seniora a povídat si nebo mu přinést jídlo a pití,“ dodává mluvčí Adry.
Podle ředitelky Domova pro seniory Chodov v Praze Ilony Veselé lze dobrovolníky využít v zařízení všude – v provozu, ale i v přímé péči. „Vycházejme z toho, že většina pracovníků v domově je v přímé péči, takže i dobrovolníci jsou nejvíce potřeba právě tam,“ vysvětluje.
Výhodnější spolupráce je podle jejích slov s lidmi, kteří se zapojí na delší dobu a pravidelně. „Dobrovolníkovi se totiž na počátku musíte věnovat stejně jako novému zaměstnanci,“ upozorňuje.
Jiní dobrovolníci z Adry zase opuštěným seniorům a lidem v karanténě nakupují, vyzvedávají jim léky, ale třeba taky doma pomáhají s úklidem. Například v Příbrami pomáhají s doučováním dětí, v Brně pak odesílají seniorům pohledy či jim pomáhají při telefonování skrze tablet.
Plazma od vyléčených
Kdo nemá moc času, ale zdravotně je fit a infekci covidem již prodělal, může pomoct darováním krevní plazmy. „Na transfuzním oddělení jsme zahájili odběry krevní plazmy od dárců – pacientů, kteří prodělali koronavirovou infekci, v případě potřeby budeme poskytovat i pro ostatní zdravotnická zařízení,“ přibližuje mluvčí FN Plzeň Gabriela Levorová.
Nemocnice hledají dárce plazmy, ta od vyléčených může zabrat u covid pacientů |
Stejně tak hledají dárce i v Brně, Praze a dalších krajských městech. Podmínkou je, aby od infekce neuplynul delší čas než přibližně čtyři týdny.
Vhodní dárci jsou pouze ti, kteří nikdy nedostali krevní transfuzi a ženy, které ještě nebyly těhotné.
Lidé, kteří covid prodělali bez příznaků či s mírnými příznaky, se rovněž jako dárci nehodí, protože nemají dost protilátek. „U vhodných dárců se projevily příznaky jako horečka, kašel, dušnost, ztráta čichu,“ píše na svém webu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.
Cizí tety? Velký stres pro děti
Třeba pražská hygienická stanice aktuálně již dobrovolníky na výpomoc nehledá. „Využíváme pracovních pohotovostí mediků a studentů dalších zdravotnických oborů v rámci nařízené pracovní povinnosti plynoucí z krizového opatření vlády,“ říká mluvčí pražské hygieny Zbyněk Boublík.
Pomoci studentů, kteří mají během nouzového stavu uloženou pracovní povinnost, by v případě výpadku pracovníků nejspíš rovněž musely využít třeba také pobočky Klokánku. Do nich se dostávají děti ve vyhrocených životních situacích, které si s sebou zpravidla nesou mnoho traumat.
Dětské domovy musejí v pandemii zvládat i výuku, zůstaly na to samy |
„Doufáme, že tuto pomoc nebudeme muset využít, neumíme si představit její fungování v praxi. Máme nepřetržitý provoz 24 hodin denně. S dětmi jejich pečující teta běžně týden bydlí a žije v jedné klokánčí domácnosti. Zajišťuje komplexní péči včetně vaření, praní, úklidu a plnění školních povinností jako v jiných běžných domácnostech,“ přibližuje ředitelka zařízení Marcela Bublová.
Jedna teta se stará vždy o čtyři děti a po týdnu ji druhá teta vystřídá. Pokud by se u dětí například po osmi hodinách střídal větší počet dobrovolníků, bylo by to pro ně velmi stresující. „Není to snadné, ale chceme dětem zajistit co nejstabilnější a fungující zázemí, protože u nás se ocitly právě proto, že ho doma neměly,“ dodává.
Pečující tetu podle ní těžko může plnohodnotně zastoupit někdo bez zkušeností, průpravy a zácviku, byť bude sebeochotnější a snaživý. Dobrovolníci by tak při výpadku personálu mohli pomoci spíš s nákupy a přípravou jídla či psaním úkolů. „Situace se rychle mění a i nám může pečující personál chybět, ale snažíme se ze všech sil situaci zvládnout,“ uzavírá Bublová.
