Asi tři hodiny jsem byl v kómatu. Po probuzení jsem nemohl hýbat levou půlkou těla, špatně jsem viděl. Dozvěděl jsem se, že jsem prodělal těžkou pravostrannou cévní mozkovou příhodu v oblasti mozkového kmene.
Měsíc jsem strávil v Hamzově odborné léčebně v Luži. Dostal jsem tam ale vysoké horečky a manželka se rozhodla, že o mě bude sama pečovat doma.
Pak jsem začal navštěvovat centrum Kompre – CEDR v Pardubicích. Tam jsem se věnoval komplexní rehabilitaci až do konce února. Pořád docházím ambulantně do pardubické nemocnice na logopedii a na rehabilitace.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Znovu se vlastně učím mluvit, vypadávají mi slova, mám horší zřetelnost řeči. Potíže mi dělá jemná motorika levé ruky, nemůžu ze zdravotních důvodů řídit auto.
Oplatil bych ženě péči
Doma trénuju ruku i paměť, skládám si puzzle, chodím na procházky. Nejhorší je naše ekonomická situace. Už se to nedalo zvládnout, máme tři dcery. Proto jsem se letos na jaře vrátil do zaměstnání. Ale kvůli svému zdravotnímu handicapu nemohu pracovat ve výšce, což je složité, protože to patří k mé profesi.
Bojím se, že se v práci neudržím. Kvůli lepší mobilitě bych si rád pořídil trojkolku, s čímž se mi snaží pomoci i nadační fond Čas je mozek. Veřejná doprava je v naší vesnici nedostatečná, já bych nebyl tolik závislý na manželce – naopak, mohl bych jí konečně pomáhat a vrátit jí všechnu péči a to, že nás už řadu měsíců živí.
Mohl bych zajet na nákup, na poštu, na rehabilitaci, do zaměstnání, ale hlavně s dcerami na výlet. Moc se těším, až se jim zase budu moci věnovat.
