Poznali jsme se jako bezdomovci
„Když jsem ho viděla poprvé, tak se mi strašně líbil,“ vzpomínala Martina (27), jedna z protagonistek dalšího dílu Malých lásek. „Já jsem se chtěl s tebou jen vyspat,“ dodal Tomáš (28).
Oba si tehdy mysleli, že sexem to skončí a už se nikdy neuvidí, dnes jsou spolu už přes pět let a k sedmileté dceři Martiny Kristýnce jim do rodiny přibyla dvojčata Hanička a Tomášek. Ale pěkně popořádku...
„My jsme byli na ulici a seznámili jsme se vlastně na charitě, jako bezdomovci,“ popsala Martina začátek vztahu. „Nechodil jsem do práce, na všechno jsem kašlal a dělal jsem jenom blbosti,“ vysvětlil Tomáš svou minulost. „U mě to bylo to samý. Pohádala jsem se s mamkou, dělala jsem blbosti, tak mě poslala pryč,“ vyprávěla jeho partnerka. „Drogy. Ty zničí důvěru, všechno...“ Dvojice měla silnou vůli začít znova, ze všeho se společně dostali a tato etapa života je pro ně jen ošklivou vzpomínkou.
„Když člověk žije na ulici, tak si hrozně uvědomí, co všechno může mít. Protože tam když jste, tak nemáte nic, žijete ze dne na den,“ popsala Martina. „A pak, když se vám naskytne možnost, že se vrátíte zpátky, začnete žít a můžete budovat, plánovat, tak to je něco úžasného. Vážíte si každého dne, který máte,“ dodala usměvavá žena.
S Tomášem jí to klape a hezký je vztah i mezi ním a její dcerou Kristýnkou. „Nemám ji nijak papírově v péči, ale je jasné, že já jsem její a ona je moje,“ řekl k tomu mladý muž.
„To, že jsem těhotná, jsem zjistila asi 14 dní po pohřbu maminky,“ vyprávěla Martina, která do plzeňské porodnice přijela přivést na svět dvojčata. „Umřela na rakovinu, bylo to strašně rychlé. Mně pak bylo strašně dlouho zle, ale nenapadlo nás, že by to bylo těhotenství. Spíš jsme si říkali, že to jsou nervy po tom všem, co se stalo.“
Tomáš: 2990 g, 49 cm Hanička: 2450 g, 46 cm |
Lékaři se v případě Martiny rozhodli pro porod císařským řezem, mimo jiné proto, že mezi oběma dvojčaty byl zhruba půlkilový rozdíl.
„Budeš mě držet a já se nebudu mít čeho bát,“ uklidňovala se před zákrokem Martina. „Neboj, jsem tu,“ chlácholil ji Tomáš. „Říkej si, už to bude dobrý, a budeš mít svoje dvě děti u sebe.“
I pro něj byl porod ohromně emocionální zážitek, neubránil se slzám dojetí, když Tomášek a Hanička poprvé vykoukli na svět a ozval se jejich první křik.
Jsem už starší model, řekl otec padesátník
„Asi půl roku jsme si vykali. Ona mi začala říkat svůj příběh, který byl dost dramatický,“ popsal Ottomar (52) začátek osmiletého vztahu. „Exmanžel za tu dobu, co jsme spolu žili, byl snad pětkrát ve vězení. Já jsem měla i možnost odejít, ale byl tam takový podvědomý strach,“ osvětlila Drahuše (41).
Oba mají z nepovedených partnerských vztahů už velké děti, nejstarší dceři je 23 let. Společné těhotenství ve svém věku už neplánovali. „Byl jsem z toho v šoku, protože roky se myslelo, že už nemůže mít děti,“ přiznal Ottomar. „Já jsem byla šťastná, nečekala jsem tedy takovou reakci,“ posteskla si jeho manželka.
Maxim 3900 g, 52 cm |
On jí však vysvětlil: „Já už jsem starší model, a to není ideální vychovávat dítě. Sám jsem měl starého tátu, který mi umřel když mi bylo 16, takže nadšený jsem z toho původně nebyl. Ale zase mě to hodně nakoplo a myslím si, že to není žádná tragédie a je to naopak docela pozitivní,“ uzavřel.
Protože Drahuše byla po operaci srdce a miminko se navíc ještě neotočilo, vypadalo to původně na císařský řez. Ovšem ultrazvuk ukázal, že malý Maxík se nakonec umoudřil a je hlavičkou dolů, stejně tak kardiolog dal přirozenému porodu zelenou.
Zpočátku to vypadalo, že zkušená matka Drahuše bude mít na porodním pokoji převahu, protože nebyla na rozdíl od svého muže nervózní a kontrakce v pohodě prodýchávala. „Neboj se, když tak zatáhneme za tkaničku,“ uklidňovala bledého Ottomara.
Jenže postupem času jí ubývalo sil i odhodlání. „Já chci císařák,“ přála si v bolestech. „Neblbněte, vždyť k tomu není důvod, jde vám to krásně,“ chlácholila ji porodní asistentka a také manžel ji všemožně podporoval.
Únava a stres ovšem udělaly své a Drahuše si prožila docela peklo. „Mně je strašná zima,“ klepala se. „Ten třes je teď už k tomu porodu, to skončí, až porodíme,“ slibovala porodní asistentka. „Už jsi zvládla horší věci, tak zvládneš i tohle,“ dodával své kolabující ženě odvahy Ottomar.
Konečně byl čas tlačit. „Zaberte, tlačte, ještě,“ povzbuzovala porodní asistentka vysílenou rodičku. „Já vím, že už nemůžete, ale teď nejde myslet na sebe, musíme myslet na toho Maxíka,“ dodala.
„No vidíš, že jsi to zvládla,“ spadl kámen ze srdce šťastnému otci, když se Maxim konečně vykulil na svět.
On nedýchá!
Monika (27) a Václav (26) se poznali v baru. „Pil jsem pivo, pak za mnou přišla taková pěkná blondýna, tak jsme si povídali a pak jsme šli ke mně na kafe,“ popsal mladý tatínek seznámení s tím, že oba byli tehdy docela opilí.
„Mně se Vašek líbil, tak jsem se do něho hodně zamilovala,“ dodala Martina, která na svém partnerovi pozitivně hodnotí to, že doma pomáhá a je flegmatik. On si zase cení toho, že se oba vzájemně podporují. „Jsem s ní spokojený a nevyměnil bych ji,“ dodal.
O miminko se pár snažil dva roky. „Byli jsme v Plzni na genetice, dělali mi testy, chtěli jsme jít i na umělé oplodnění,“ popisoval Václav. „Ale pak jsme zjistili, že je těhotná,“ vzpomínal. „Takže to byl takový malý zázrak,“ dodala Monika.
„Nevím, jak to psychicky i fyzicky dám. Myslím si, že to bude hodně náročné,“ obávala se porodu nastávající maminka, které v těhotenství zjistili vyšší srážlivost krve, takže si denně píchala injekci. A právě i kvůli leidenské mutaci ošetřující lékařka doporučila vyvolání porodu, aby Monika nepřenášela.
„Dělá se to tak, že se do hrdla děložního dá taková tabletka, která zhruba do půl hodiny vyvolá kontrakce,“ popsala doktorka Helena Kaprálová. „Pak se za dvě hodiny přešetří, případně se přidá ještě jedna, pak by se píchla plodová voda... a pak byste porodila.“
Patrik 3240 g, 51 cm |
Monika se topila v obavách, netajila se tím, že má strach z bolesti. „To bude určitě hrozně hezký porod, uvidíte,“ chlácholila ji porodní asistentka. „Ta psychika hrozně moc udělá, když se budete bát, tak to bude horší,“ dodala. „Zkuste na to pozitivně myslet, těšit se na miminko, a když to budete brát takhle hezky, tak i ten porod půjde líp. Vždycky to tak je.“
Venku pršelo a Monika se začínala prát s nastupujícími kontrakcemi. „Musíš dýchat,“ radil jí Václav. „Dýchám, ale bolí to ještě víc. Já to nedám, chci císaře,“ vzdychala a nepomáhalo jí ani to, že si ulevovala za pomoci sprostých slov.
„Já vám píchnu injekci a povolí to,“ slibovala porodní asistentka. „Ona se tam hodně cpe ta hlavina. Ale měla jste tam čtyři, už máte pět centimetrů, takže to jde krásně,“ dodala s tím, ať se Monika projde a zkusí teplou sprchu.
„Já to nevydržím, fakt to bolí šíleně,“ hroutila se rodička. „Všechno je, jak má, jde to naopak rychle,“ uklidňovala ji porodní asistentka. „To jsou všechny ženský takový?“ starala se Monika. „To víte že jo, nám tady i nadávají,“ smála se zdravotnice.
Porod se vyvíjel opravdu rychle a za chvíli už mohla rodička tlačit. „Jste šikovná, už tady bude. Až bude kontrakce, tak zaberete,“ dávala instrukce porodní asistentka.
Ticho, které nastalo poté, co se Patrik narodil, ovšem mladé rodiče vyděsilo. „On nedýchá,“ špitla Monika. Také Václav zkameněl obavami. Náhle se však rozezněl dětský pláč a snad byl slyšet i ten kámen, který všem spadl ze srdce.
