Když Coppola posléze obvinil stejnojmennou počítačovou hru, že jeho Kmotra zúžila na nenáročný masakr ve stylu „buď zavraždíš, nebo budeš zavražděn“, zlobil se právem.
Přestože zejména finále filmového Kmotra je při mafiánském vyřizování účtů zalito krví, nesleduje lacinou senzaci, má svou přísnou logiku, účel a smysl posvěcené vypravěčovou představivostí.
Podobně by se násilí ještě mnohem brutálnější dalo obhájit v případě jiného snímku, který v sobotu večer svede právě s Kmotrem bitvu o diváky, polského válečného dramatu Volyň.
Na osudu jedné vesničanky totiž dokládá děsivé dopady doby, kdy se tu v rychlém sledu střídaly fašistická okupace, židovské pogromy, ukrajinské boje o nezávislost, tažení Rudé armády. Čili rána za ranou, zvěrstvo za zvěrstvem bez ohledu na pohlaví nebo věk obětí.
Volyň opravdu vyžaduje mimořádnou dávku divácké odolnosti, nicméně pro zobrazovanou krutost má silný argument: opravdu se to dělo. Však se také knižní předloha filmu jmenuje Nenávist.
