V jaké kondici je polská kinematografie?
Je ve velmi dobré kondici, Poláci teď mají tvůrčí období a daří se jim. Myslím si, že mladí polští filmaři mají odvahu přicházet s novými, neotřelými tématy a díky tomu bodují na festivalech. Je o nich slyšet. Filmaři fungují i v evropském prostředí, mezi státy vznikají koprodukce. V souvislosti s úspěchem polských filmů se hovoří o takzvaném Ida efektu, podle snímku, který získal pro Polsko prvního Oscara. Když má jeden film velký úspěch, přináší to úspěch i dalším.
Jak se polským filmařům daří v mezinárodním měřítku?
Mají hodně festivalových úspěchů. Studená válka získala cenu v Cannes, Tvář zase cenu v Berlíně. Na polské filmy chodí do kin více lidí. Získávají chválu jak od odborné kritiky, tak i laické veřejnosti. V Polsku roste návštěvnost domácích snímků, ale říká se, že za tím může být to, že lidé nechtějí chodit na filmy s titulky, a proto si vybírají polskou produkci. Ale je to neověřená myšlenka.
Proč tomu tak je?
Lidé nechtějí číst. Společnost je vizuálně orientovaná a čte se čím dál tím méně. Titulky diváky odrazují.
Jaký byl podle vás nejlepší polský filmový počin poslední doby?
Pro mě byl velkým překvapením snímek Poslední rodina, který se dostal i do české distribuce. Viděl jsem ho na festivalu v Gdyni a příjemně mě překvapil. Snímek zpracovává pro českého diváka méně známý příběh, pro polského diváka velmi známý. Pojednává o polské rodině umělců Beksinských, kterou nebývale zpracoval. Film nabízí vynikající herecké výkony, i vizuální stránka je výborná. Dále doporučuji například Srdce lásky - portrét dvou výrazných umělců, či Věž. Jasný den, což je debut, který využívá žánru hororu a zabývá se tématem mateřství.
Oscarový film straní Židům a je proti Polsku, stěžuje si televize |
Opakuje se v nových polských filmech nějaké zásadní téma?
To se nedá zobecnit. Poláci přicházejí se spoustou nových témat. Pro mě je nejpozoruhodnější Smarzowski, který zpracovává čistě polská témata. Tak, jak to dělal Wajda. Obrací se k Polsku, k jeho dějinám i k polské společnosti.
Jak se promítá do filmové tvorby současné politické dění?
Filmař Pawlikowski říká, že umělec potřebuje volnost. Polsko se ocitlo ve složitější politické situaci. V parlamentu má většinu sociálně konzervativní strana Právo a spravedlnost a dějí se změny, které jsou i protiústavní. Čeká se, že ze strany vlády přijdou do kinematografie zásahy. Polská společnost je rozdělená.
RECENZE: Vážně zázračný debut. Sílu Poslední rodiny násobí černý humor |
Co se týká filmové tvorby, nezdá se mi, že by rezonovala témata zpracovávající aktuální politické dění. Například Agnieszka Hollandová aktivně bojuje za práva žen. Nicméně Polsko je demokratická země, strana PiS se dostala k moci demokratickým způsobem. Je to vnitřní problém, který si Poláci musí vyřešit sami.
Jsme na Letní filmové škole. Jaký mají polské filmy u českých diváků úspěch?
Publikum bychom měli rozdělit na klasické a festivalové. Na LFŠ pracuji už deset let jako dramaturg. Jezdí sem početná skupina klubistů a filmařů. Polské filmy ocení i mladší diváci, kteří zjistili, že jsou polské filmy kvalitní. Polská kinematografie má určitě co nabídnout. Snažím se do programu zařazovat filmy, které mají i umělečtější ambice, ale i divácké filmy, které táhnou. Diváci mají rádi, když se jde po emocích, což se polským filmařům daří.
Petr Vlček
|
A jak to vidí mainstreamový divák?
Zájem Čechů o Polsko je nevýrazný. K Polákům nemají ani negativní, ani pozitivní vztah. Naopak Poláci milují Česko po všech stránkách. U nás lidé chodí na polské filmy jako na každé jiné evropské filmy. Polské kinematografii se však daří a mají festivalové úspěchy. Už i filmy méně známých tvůrců se dostávají do kinodistribuce, dříve se tam dostávali jen notoricky známí tvůrci jako například Agnieszka Hollandová.
Nesou si Poláci stále historické křivdy?
Polská historie je zašmodrchaná a složitá Je tam velká tradice historických filmů, které však v současnosti nedominují. Filmaři však otevírají nová témata, na která dříve neměli odvahu. Třeba snímek Volyň zpracovával volyňský masakr, v Idě zase otevřeli téma polsko-židovských vztahů.
V čem se polský film liší od českého?
Jsou velký národ, mají větší ambice. Mám pocit, že když se podíváme na středoevropské dějiny, daří se jedné straně, zatímco druhé se nedaří. V padesátých letech byl fenomén polské školy, v devadesátých letech se zase dařilo Čechům.
Myslím, že v současnosti je na tom polský film lépe. Odstartoval to vznik polského institutu, filmy se začaly propagovat, vrážejí se do nich větší finance, mladí autoři přicházejí s neotřelými nápady a hlavně mají odvahu.
