V sedmdesátých letech se rodačka z Varšavy zařadila mezi nadějné polské režiséry, sdružené kolem dramaturgické skupiny X Andrzeje Wajdy, pro jejichž tvorbu se vžilo označení "film morálního neklidu". Následně se zařadila do polské "nové vlny".
Debutovala psychologickým dramatem Provinční herci z roku 1980, který byl uveden na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes, kde získal Cenu kritiky. Poté v Polsku natočila ještě dva filmy a na začátku 80. let emigrovala do Francie. Jako režisérka se později etablovala i v Hollywoodu.
Za svou kariéru se setkala s řadou vynikajících herců, v roce 1995 například obsadila do svého snímku Úplné zatmění mladého Leonarda DiCapria, třikrát se setkala i s Edem Harrisem.
V tvorbě Hollandové se odrážejí její židovsko-katolické kořeny, zajímají ji problémy víry a mystiky. Klíčový motiv jejích snímků přitom souvisí s otázkou, zdali a jak dokáže člověk morálně obstát v kritické situaci.
