Svým způsobem se dá Hranice považovat za symbol aktuálních polských voleb. Ostatně kosmopolitní režisérka Agnieszka Hollandová si kvůli výhrůžkám v rodné zemi musela vzít ochranku, protože kritikou krajanů a zejména dosavadní vládní garnitury nešetří.
Ovšem Hranice není jen takříkajíc sluníčkářská, aktivistická a sebemrskačská; při vší více či méně skrývané tendenčnosti zosobňuje nepopiratelně působivou podívanou, umocněnou klasickým černobílým formátem. Pohříchu na černou a bílou, zlo a dobro, dělí i své hrdiny.
