RECENZE: Film Nabarvené ptáče je pásmo obrazů. I když nádherných
Při závěrečných titulcích Nabarveného ptáčete se maně vybaví výrok Miloše Formana, jímž popsal tehdejšího oscarového soka svého díla Lid versus Larry Flynt, snímek Anthonyho Minghelly Anglický pacient. Na otázku, jaký je, odvětil jediným slovem: respectable. Tedy úctyhodný, poctivý, solidní.
Totéž se dá říci v nejlepším slova smyslu o Nabarveném ptáčeti. Podobně jako Minghella bojoval i Marhoul o naplnění svého snu dlouhé roky s osobním nasazením, které je znát z každého metru. Podobně se musel prát s těžko převoditelnou románovou předlohou i s finančními problémy. A podobně se nakonec dočká spíše úcty než nadšení.
Kdyby se hodnocení skládalo čistě matematicky, pak by kamera Vladimíra Smutného zařídila čistých sto procent, ostatní řemesla nejméně devadesát a herecké výkony od malého Petra Kotlára přes hollywoodské hvězdy až po typově rovnocenné epizodky osmdesátku.
Ovšem zrada číhá v dramaturgickém východisku, respektive ve zvoleném vypravěčském klíči, jenž by se dal nazvat záznamem cesty židovského chlapce válečným venkovem. Záznamem pozorovatelským, neosobním a jakoby nezúčastněným, kde se důvěrnost prožitku nahrazuje pásmem obrazů.
Každý záběr budovaný v dokonalé černobílé stylizaci je sám o sobě sice mistrovský, ale řadí se za sebou lineárně, v neměnné náladě, téměř mechanicky od jedné trýznivé zastávky k druhé. I když je třeba uznat, že alespoň sexuální násilí pojímá film decentněji, než se o něm ze zahraničních festivalů šířilo a než si počíná stejnojmenný bestseller Jerzyho Kosinského.
Jakmile chlapec ztratí poslední pevný bod, zbývá mu pouze cesta, ovšem bez cíle, jenž by jí vyklenul potřebný oblouk. Každé setkání se odehrává na prakticky totožném půdorysu divoké země nikoho, kde si nájezdy Calverů nezadají s brutalitou domorodců, a v takovém duchu, v jakém si západní svět rád maloval východ Evropy: coby barbarské, hrubé, surové, nevzdělané, primitivní kmeny, které znají jen samohonku a násilí. Což lze díky předloze akceptovat, ale ve výsledné smyčce bez jediného úkroku vede k únavné jednotvárnosti.
Dětský hrdina zbavený jiného vyjadřování zosobňuje dílem trpný objekt, dílem němého svědka. Je obdivuhodné, jak malý Kotlár pouze výrazem tváře vnímá třeba žárlivé dusno mlynářské domácnosti ústící v oslepení manželova domnělého soka nebo jak vstřebává obě strhující scény s ptáky. Popravdě všude tam, kde se obejde zcela beze slov, například v jedinečném tichém sólu Stellana Skarsgarda, účinkuje Nabarvené ptáče silněji než v několika situacích, kde v dialogu používá uměle vytvořené a nepřirozeně znějící novoslověnštiny.
Ovšem výjimečné okamžiky zakryje struktura vyprávění, tedy onen typ putování členěný do kapitol, kterých by místo devíti mohlo být stejně dobře pět nebo pětadevadesát. A to je škoda, protože divák už je neměnným rytmem postupujícím od výjevu k výjevu otupělý právě ve chvíli, kdy chlapec začne pod vlivem utrpěných zkušeností samovolně přecházet na temnou stranu.
Kdy se vycvičen zkušeností, že k přežití je třeba síla, zapojí do otrlého šacování mrtvých z transportu. Kdy zosnuje pomstu na pedofilovi či na kozlovi své neukojitelné dočasné bytné a kdy k nejhrozivějšímu možnému dárku pro dítě, ke zbrani, dostane neméně zrádnou radu „Oko za oko, zub za zub“. Pohříchu se zásadní posun v kategoriích dobra a zla odehrává až ve chvílích, kdy už se každá minuta navíc pociťuje takřka fyzicky.
Nicméně dvě věci je třeba uznat. Zaprvé, brutální scény nejsou samoúčelné, pouze převzaté z knihy a nasnímané i ohleduplněji. Zadruhé, Marhoulem zmiňovaný náznak naděje se opravdu symbolicky dostaví, třebaže pocitově doléhá z dálky tak jako předešlé utrpení.
Tipy z televizního programu
Recenze: Já, padouch 70 %, Cellular 50 %, Zakleté pírko 40 %, Zúčtování 60 %, Prci, prci, prcičky: Školní sraz 40 %, Anthropoid 55 %, Ready Player One: Hra začíná 65 %, Návrat blbýho a blbějšího 30 %, Cesta bojovníka 50 %, Sherlock Holmes: Hra stínů 50 %, Tajemství jejich očí 60 %, Gump - pes, který naučil lidi žít 60 %, Smrtihlav 60 %, RED 2 65 %, Duna 65 %, Naděje 65 %
Klíčová slova: Všechnopárty, James Bond, Vlasy
Seriály: Stíny v mlze, Jedna rodina, Iveta
Zemřel herec a režisér Jan Kačer, legenda nové vlny i Činoherního klubu
V pátek dopoledne zemřel herec a režisér Jan Kačer, bylo mu 87 let. Patřil k hvězdám nové vlny...
RECENZE: Kdo může soudit falešnou Svatou? Nejlepší dar pro Bohdalovou
Premium Ošidil se, kdo premiérové drama ČT Svatá vzdal kvůli anotaci sdělující, že hrdinka v podání Jiřiny...
{NADPIS}
{LABEL} {POPISEK}
Bohdalová a Stašová spolu ve filmu? To by nefungovalo, říká režisér Strach
Rozstřel Pravda a láska. Dvě zásadní témata nového filmu Svatá s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli. Snímek...
Ozzák vzpomíná: jak mě učil Kaiser. Dejdar o začátcích i fenoménu Comeback
Premium Jak jej Oldřich Kaiser chystal na DAMU, jak ho v Ypsilonce zbavili pocitu, že může do všeho kecat,...
{NADPIS}
{LABEL} {POPISEK}
VIDEO: Bohdalová dojala Lucernu. Na premiéře Svaté oslavila 87 let kariéry
V neděli Česká televize uvede nový film s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli Svatá. Zvaní už jej však...
TELEVIZIONÁŘ: Oscarový Morgan Freeman povznáší Dobrého člověka
Jedna malá chyba, z níž se odvine velká tragédie, plus tandem hledající odpuštění ve skvělém...
PORTRÉT: Jan Kačer byl jeden z nejlepších. Velký umělec s nadhledem
Jako na jednoho z nejlepších, kterého jsme kdy měli, vzpomínají na Jana Kačera kolegové herci a...
Smetanovy sny a Ogounovo svědomí. Vše nečekaně propojí nadžánrový projekt
Nečekané propojování žánrů i témat nabízí hudebně pohybová novinka Sny_Svědomí z dílny choreografa...
Zemřel herec a režisér Jan Kačer, legenda nové vlny i Činoherního klubu
V pátek dopoledne zemřel herec a režisér Jan Kačer, bylo mu 87 let. Patřil k hvězdám nové vlny...
Vyhrajte super-prémiové pokračovací mléko BEBA SUPREMEpro 2
Rádi byste vyzkoušeli nejdokonalejší recepturu pokračovacího kojeneckého mléka BEBA? Zapojte se do soutěže a vyhrajte hned 2 balení mléčné výživy...